• Dneska jsem vyrazila na houby. Na nádraží jsem koupila MFDnes a příloha o houbách mě inspirovala k napsání tohoto článku.

    na-houbach-16

    Já moc ráda sbírám houby, no proto o nich také píšu. Nedávno jsem se přestěhovala z malého panelákového bytu na vesnici, ale u papírny, do poloviny rodinného domu ve městě, který jsem zrekonstruovala. Panelák i papírna leží v údolí řeky Moravy v podhůří Jeseníků. Pokud jste měli dost síly vyběhnout prudký kopec, čekala vás odměna v podobě procházky po loukách a lesích s nadílkou mnoha druhů hub.

    No, okolí papírny a paneláků je trochu specifické. Lidé tam pracují na 3 směny a po noční často vyráží do lesů, takže na mě vždy zbyly jen suchohřiby, růžovky a podobné měně ceněné houby.
    Své nové působiště znám, také tady mám mnoho kamarádů a známých, protože tady už dlouho pracuji. Na houbách jsem tady ještě nebyla. Na kopec Háj nad městem mě vzala kámoška, úroda však byla nevalná. Přece jen to tady mají lidé z města blízko a na jednoho houbaře připadá v i v úrodných letech jen pár hub.

    Jako vždy jsem přemýšlela a přemýšlela jak problém s houbami vyřešit. Poté, co jsem napsala maily několika známým se mi ozvat můj milý kamarád malíř a v mailu mi poslal mapu místa, kde prý roste spousta hub. Jeho bratr odtamtud každý den přijede s košem plným. Ale malíře už to nebaví, to už není hledání, ale sběr a na to on prý není, k mé radosti, alespoň na mě více zbude.
    Můj kamarád není malíř a natěrač, ale skutečný malíř, který je také vzorný manžel a otec, což mi nepřipadá úplně běžné. A naštěstí také dobrý houbař a kamarád.

    Vyrazila jsem na ono místo, které vám samozřejmě neprozradím. Musím se pochválit, že už jsem tam s sebou vzala několik kamarádek, ale jistě uznáte, že prozradit to místo všem čtenářkám by nebylo zrovna moudré.

    Takže jak píšu v úvodu, letos poprvé jsem vyrazila na houby. Chtěla jsem tam být brzy, abych předešla co nejvíce konkurentů. Ve vlaku bylo plno a po několika minutách jízdy nás vyhnali do autobusu, no jo, výluka, a to až do konečné stanice. Hnala jsem do lesa, abych tam byla první, ale za mnou nikdo nešel. No, je vedro a lidé raději vyjedou na hřeben Jeseníků lanovkou z centra pana Kareše.
    Jenže nedostatek houbařů také znamená, že už to není, co bývalo před několika dny, kdy pořád lilo. Jenže to jsem ještě byla úplně někde jinde, v jiné zemi.

    Jdu po lese, koukám, přemýšlím, jestli v tom vedru něco najdu. A ejhle, praváček a hned vedle další. Taky muchomůrka růžovka. V jednom atlasu hub jsem četla, že ji na světovém houbařském kongresu vyhlásili nejchutnější houbou. Já s tím souhlasím, i když někteří jí pohrdají. Věděli jste, že se konají světové kongresu houbařů? Já teda ne.
    Když někteří známí slyší slovo „muchomůrka,“ ani nedořeknu růžovka a už protestují, že to teda jíst nebudou. Někteří přece jen ochutnají klobouček osmažený jen tak vcelku na oleji a pochválí lahodnou šťavnatou chuť. Někteří jsou znalí a vůbec neprotestují.

    Nemám v úmyslu najít plné dvě plátěné tašky, které jsem si s sebou vzala. Jen si užívám lesa, jeho vůně a příjemného ticha. Po pobytu v Izraeli si vychutnávám svěží zeleň okolo. Mám ostrý zavírací nůž, který mi kdysi dal zákazník, no byl to Švéd. Nůž je pořád ostrý, vůbec jej nebrousím. Švédská ocel je švédská ocel. Vždy, když nůž zavřu a zasunu do kapsičky u batůžku, hned se objeví dobrá houba, to určitě znáte. Napadne mě vyfotit nejhezčí exempláře. Vyndávám mobil a vtom všechny houby zmizí, takže raději jej zase ukládám zpět do baťůžku. A hned je líp.

    Vydávám se dolů k autobusové zastávce. Mám takový rituál, když se vracím z lesa, dávám si v nejbližší hospodě borůvkové knedlíky na páře, posypané tvarohem a polité máslem.Stojí 33 korun českých a jsou moc dobré, jenže tentokrát mám smůlu, hospoda je ještě zavřená, tak si sednu na zastávku a luštím oblíbené sudoku.

    U cesty do lesa má chalupu moje známá, která přežila nejen Osvětim, ale i Bergen Belsen. Pochází z Třebíče, nejznámějšího moravského židovského čtvrti. Ta bohužel taky není doma. Není už nejmladší a včera mi volala, že ji bolí záda a musí k lékaři, což jsem ji schválila. Takže odjíždím domů autobusem bez toho, abych navštívila své oblíbené zastávky na cestě zpět z hub. No, nechám to na příště, v tom vedru se mi taky nechce zrovna někde cárat. Doma je doma.
    ———————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Archivy