• bloggers1

    Umění diskuse a polemiky je nesamozřejmé a je třeba ho náležitě rozvíjet. Podle suché definice by měla mít diskuse tato základní pravidla: 

    -

  • věcnost: věnovat se tématu a argumentovat, nikoli napadat nebo překřikovat,
  • otevřenost: nevylučovat nikoho, kdo může k danému tématu přispět;
  • poctivost: podstatné informace nesmějí účastníci zatajovat nebo tvrdit něco, čemu sami nevěří;
  • trpělivost: pochopení argumentů druhého může vyžadovat čas;
  • zdvořilost, která vyjadřuje společný zájem všech na každé věcné informaci.
  • -

    U nás se však traduje obecné mínění, že diskuse je totéž co polemika, ba co víc, že je totéž co žvanění a že každý bezobsažný plk je “posvátný názor” zaštítěný “právem na svobodu slova”. Pochopitelně, vždyť plkání je jedna z hlavních zábav postmoderního konzumenta. Jsme ale opravdu tak neobratní v užívání zbraní ducha? Ale kdeže - mnozí si vypěstovali dost velkou schopnost diskusi zabít a rozžvýkat tak, aby oponent neměl šanci říci něco podstatného. Tento přirozený rétorický talent je asi mnoha lidem vlastní, nepotřebují se mu teoreticky učit, prostě jej tak nějak v sobě objeví.

    Podívejme se na polemiku, jejíž definice již naznačuje naději na skutečnou prču:

    Polemika (z řeckého polemiké techné, válečnické umění) znamená původně umění sporu, později odborný, politický nebo umělecký spor vůbec. Na rozdíl od diskuse a dialogu, které hledají spíše shodu, cílem polemiky je vyvrátit názor protivníka, případně ho i odborně nebo lidsky zpochybnit. Polemiky se obvykle vedou písemně, v denním nebo odborném tisku. Prostředkem polemiky jsou ovšem argumenty, ale mohou to být i jiné informace nebo i domněnky a v polemikách se užívaly a užívají i pomluvy, nepravdivá a zkreslená tvrzení atd. 

    ——

    V polemice jsou mnozí návštěvníci internetových diskusí na slovo vzatými mistry. Příklady není nutné hledat dlouho, stačí rozkliknout kteroukoliv žvanírnu pod trochu kontroverznějším tématem. Při zkoumání duševních zápasů internetových titánů brzy odhalíme několik účinných zbraní hromadného ničení myšlenek a taktických manévrů.

    První z nich je mnou již dříve zmiňovaný “úhybný manévr Alfa”. Jeho užití je prosté a tradiční, zmiňuje jej již Karel Čapek v eseji O alelidech. Tento manévr zničí spolehlivě každé tvrzení. Příklad:

     

    Teze: “Matka Tereza zachránila tisíce dětí v Indii“

    Antiteze – Alfa: “Co je to platné, když nezachránila žádné dítě v Africe.“

     

    Nyní se podívejme na další trik. Jde o figuru, kterou nazývám “Brzdové destičky Beta”. Jeho úkolem není zničit jednotlivé tvrzení, ale jak naznačuje název, zabrzdit, zablokovat proud  argumentů zdůrazněním podružného detailu a důsledným trváním na jeho důkladném objasnění. Příklad:

     

    Teze: “Pravicoví radikálové z Dělnické strany včera zbili keňského studenta.“

    Antiteze – Beta: “Kdy už konečně pochopíte, že Dělnická strana je levicová? Levice přece…“ (atd.) Následuje dvě stě vstupů na téma pravice – levice, na keňského studenta se spolehlivě zapomene.

     

    Třetí trik nazývám “matrice Gama”. Užívají ho s oblibou duševně leniví lidé, kteří se naučili kopírovat nejen text, ale i fráze a myšlenky bez ohledu na kontext. Příklad:

     

    Teze: “Občané Vítkova vyjádřili zděšení nad žhářským útokem.“

    Antiteze – Gama: “Kdy už Cikáni pochopí, že všichni musí mít stejný práva i povinnosti?” (Tuto větu lze kopírovat do každé diskuse na téma Romové, rasismus, extrémismus atd.)

     

    Čtvrtou figuru nazývám “Diblík”. Kupodivu ji většinou neužívají slečny diblíkovského věku, ale starší vypelichaní kocouři a zvláště často jí reagují na teze kladené mladšími ženami. To ale neplatí absolutně, znám i Diblíka diblíka. Příklad:

     

    Teze: “Poslední román Michala Wievegha je bohužel slabší a téměř nudný.“

    Antiteze - Diblík: “Hi, hi, hi, vy ale jste ale kočka. Na tý fotce vám to moc sluší. Já vás prostě miluju.“

     

    Pátá figura se nazývá “fundamentalistický blok”. Je doménou lidí bez fantazie, bez humoru a bez jazykového citu, oblibují jej lidé exaktní, vážní a vůbec důstojní. Spočívá v tom, že metaforu, nadsázku či vtip vezmeme doslova a celému světu ukážeme, jaký je oponent debil.

     

    Teze: “Když je politik na sestupu, každý si do něj rád kopne.“

    Antiteze – Blok: “Kdo do koho kopal? Nikdo přece politika kopnout nemůže, když je tam všude ochranka, vy prostě lžete.“

     

    Šestá figura se nazývá “gramatická past”. Je oblíbená jen někde, ale to je škoda, protože je dost účinná, vyžaduje však aspoň průměrné vzdělání základní školy. Ano, uhodli jste, jde o známé opravování gramatických chyb. Když nenajdeme opravdu hrozné prohřešky typu shoda podmětu s přísudkem, hledáme drobné chyby v interpunkci (i jedna chybějící čárka je vítaná kořist). V poslední době však zjišťuji, že se objevují také výroky typu “máte tam plno gramatických chyb” i pod textem, kde není chyba ani jedna. Inu, autor aspoň znejistí a namísto argumentace začne hledat Pravidla českého pravopisu. Příkladu snad netřeba.

     

    Sedmou figuru pouze zmíním, je již zpracovaná Karlem Čapkem a ten ji nazval “imago” Její obliba je nesmrtelná, neboť jde o účinnou pomůcku nevyžadující žádné schopnosti. Autorovi výroku se podsune nějaké nesmyslné tvrzení, které nikdy nejen nenapsal, ale ani si je nemyslel, a toto nejapné tvrzení se pak vítězoslavně potírá. Klasik zmiňuje také příbuznou figuru zvanou “Pugna”, kdy se autorovi podkládá nějaký nepatřičný –ismus, s nímž se pak polemizuje. Velmi oblíbená figura dnes operující zejména s multikulturalismem, pravdoláskismem, sionismem apod. Mnohé ostatní Čapkem zmíněné triky jsou občas užívané i dnes, ale s určitou lítostí shledávám, že některé již mizí, neboť vyžadují určité znalosti a schopnost sestavit elegatní větu, nebo kultivované prostředí papírových novin. Jak vidno, i na sprosťáctví je lépe být vyzbrojen klasickým gymnáziem a kulturním rozhledem. Ostatně, podívejte se sami na Čapkův seznam:

    FO00134966

     

    Dvanáctero figur zápasu perem čili Příručka písemné polemiky

    Karel Čapek - Přítomnost II, 40 (15. 10. 1925)

    Tato stručná příručka není určena zápasníkům, nýbrž čtenářům, aby se poněkud vyznali ve figurách zápasu; pravím ve figurách a nikoli v pravidlech, neboť tisková polemika na rozdíl od všech jiných druhů boje, zápasů, půtky, klání, šermu, šarvátky, zápolení, turnaje a vůbec mužného měření sil nemá žádných pravidel, aspoň u nás ne. Na př. v řeckořímském zápase není zvykem, aby si odpůrci při potýkání vynadali: při boxu není zvykem tlouci pěstí do vzduchu a pak prohlásit, že odpůrce je knock-out; při bodákovém útoku není zvykem, aby se vojáci obou stran navzájem pomlouvali – to za ně obstarávají novináři v zázemí. Nuže, to vše a mnohem více je zvykem v literní polemice, a bylo by těžko nalézti něco, co by expertní polemický zápasník uznal za nedovolený chvat, za unfair hru, za surovost, podfuk nebo nerytířský trik. Není tudíž možno popsat a pojmenovat všechny figury polemické exhibice; dvanáct figur, jež uvedu, jsou ty nejběžnější, jaké se vyskytují v každém, i zcela nenáročném tiskovém zápolení. Kdo chce, ať je doplní o další tucet.


    1. Despicere, čili figura první. Záleží v tom, že se polemisující musí uvést jako intelektuálně a mravně nadřaděný svému odpůrci; nebo, což je totéž, je nutno dát najevo, že odpůrce je omezenec, blbeček, skribent, tlachal, nula, dutá nádoba, epigon, taškář, nevzdělanec, onuce, plevel, zmetek a vůbec subjekt nehodný, aby se s ním mluvilo. Tento apriorní předpoklad dává potom polemisujícímu onen sytý, poučný a sebejistý polemický tón, jenž nevyhnutelně patří k věci. Polemisovat s někým, soudit někoho, nesouhlasit s někým a zachovat při tom jistý respekt, to nepatří k národním obyčejům.

    2. Figura druhá čili Termini. Tato figura záleží v tom, že se užívá jistých specielně polemických obratů. Napíšete-li, dejme tomu, že po vašem zdání pan X. nemá v něčem pravdu, odpoví pan X., že jste se na něho „zákeřně vrhl“. Jste-li toho náhledu, že něco pohříchu není v pořádku, napíše váš odpůrce, že nad tím „lkáte“ nebo „roníte slzy“. Podobně se říká „láteří“ místo protestuje, „klevetí“ místo poznamenává, „spílá“ místo kritisuje a tak dále. Těmito obraty jste plasticky vylíčen jako nakvašený, potrhlý, neodpovědný a jaksi pominutý člověk, i když jste náhodou kliďas pokojný jako lama; tím je zároveň vysvětleno, proč si váš ctihodný odpůrce na vás musí vyjíždět s takovou slovní vehemencí, neboť se prostě brání proti vašemu zákeřnému vrhání, spílání, láteření.

    3. Třetí figura sluje Caput Canis. Záleží v jisté dovednosti užívat jenom takových slov, jaká mohou vzbudit o potíraném odpůrci špatné mínění. Jste-li rozvážný, je možno o vás říci, že jste opatrnický; jste-li duchaplný, lze říci, že jste duchaplnický; jste-li nakloněn prostým a věcným důvodům, možno říci, že jste všední a triviální; jste-li nakloněn abstraktním důvodům, lze vás s výhodou nazvat neživotným intelektuálem, a tak dále. Pro zručného polemika není prostě vlastnosti, přesvědčení nebo duševního stavu, který by nebylo možno pojmenovat názviskem, jež samo o sobě odhaluje úžasnou prázdnotu, tupost a malost potíraného odpůrce.

    4. Non habet čili figura čtvrtá. Jste-li třeba učený myslitel, lze vás porazit podle třetí figury prohlášením, že jste hlubokomyslník, didaktický žvanil, pouhý theoretik nebo cosi podobného. Ale také vás lze zničit figurou Non habet; je možno říci, že se vám nedostává lehkého vtipu, smyslové bezprostřednosti a intuitivní fantasie. Kdybyste však náhodou byl bezprostřední a intuitivní, je možno vás usadit objevem, že se vám nedostává pevných zásad, hlubokého přesvědčení a vůbec etické odpovědnosti. Jste-li tvor rozumový, nejste k ničemu, neboť se vám nedostává hloubky citu; jste-li tvor citový, jste pouhá onuce, neboť se vám nedostává vyššího rozumového principu. To, co jste nebo co v sobě máte, je vedlejší; je nutno objevit, co vám není s hůry dáno, a ve jménu toho vás zavrhnout ve tmu a nicotu.

     

    5. Pátá figura sluje Negare a záleží v tom, že se vám prostě upře, co jste nebo co je vaše. Jste-li například učený myslitel, je možno přehlédnout tento fakt a říci, že jste povrchní causeur, plácal a diletant. Tvrdil-li jste neústupně po deset let, že (dejme tomu) věříte v čertovu babičku nebo v Edisona, je možno jedenáctého roku o vás polemicky prohlásit, že nikdy jste se nepovznesl k positivní víře v existenci čertovy babičky nebo Tomáše Alvy Edisona. Je to možno proto, že nezasvěcený čtenář to o vás beztoho neví a zasvěcený má z toho zlomyslnou radost, že se vám upírá nos mezi očima.

     

    6. Imago je figura šestá. Záleží v tom, že se místo odpůrce, jaký skutečně je, podvrhne jakýsi světu nepodobný hastroš, načež se tento hastroš polemicky vyvrací. Na příklad polemisuje se s něčím, co potíraný odpůrce nikdy neměl na mysli a nikdy v tom smyslu neřekl; dokazuje se mu, že je pitomec a že se mýlí, na jakýchsi thesích, které jsou opravdu pitomé a mylné, ale nejsou jeho.

     

    7. Pugna je figura příbuzná figuře předešlé. Záleží v tom, že se odpůrci nebo věci, kterou zastává, dá falešný název, načež se polemisuje s těmito libovolnými obecnými slovy. To se dělá hlavně v tak zvaném boji zásad. Odpůrce se nařkne z nějakého nepatřičného ismu, a pak se tento ismus vítězoslavně potírá.

     

    8. Ulyxes je figura osmá. Její podstata je uhnout na jiné pole a mluvit o něčem jiném, než o čem se vede spor. Tím se polemika výhodně oživí, slabé posice se zamaskují a nebere to žádný konec. Tomu se také říká unavovat odpůrce.

     

     

    9. Testimonia. Tato figura značí, že časem lze s výhodou užít dovolávání se nějaké (kterékoliv) autority, třeba „již Pantagruel pravil“ nebo „jak dokázal Treitschke“. Při jisté sčetlosti lze na každé mínění nalézt nějaký citát, který je jedním rázem zdrtí.

     

    10. Quousque. Tato figura se podobá předešlé, jenže se nedovolává žádných autorit. Řekne se prostě „to je dávno odbyto“ nebo „už dávno překonané stanovisko“ nebo „každé dítě ví“ a tak dále. Proti tomu, co je takto překonáno, není třeba vést dalších důkazů; čtenář tomu věří a odpůrce je nucen hájit „dávno odbyté věci“, což je dosti nesympatický úkol.

     

    11. Impossibilé. Odpůrce nesmí mít pravdu nikdy a v ničem. Kdyby se mu přiznala jen špetka rozumu a správnosti, byl by polemický zápas jaksi ztracen. Nelze-li nějakou jeho větu vyvracet, je vždy ještě možno říci: „Pan X. mne chce poučovat, že…“ „Pan X. se ohání pravdami tak plochými a dávno známými, jako je jeho ,objev‘, že…“ „Pan X. troubí na ústup a skrývá se za tvrzení…“ „Žasni světe! Slepá slepice našla zrnko a nyní provolává, že…“ Zkrátka, něco se najde, ne?

     

     

    12. Jubilare. Toto je jedna z nejdůležitějších figur a záleží v tom, že z literárního boje je vždy nutno odcházet se gestem vítěze. Expertní polemik není nikdy poražen; vždy je to ten druhý, kdo „byl usvědčen“ a „je hotov“. Tím se také polemika liší od každého jiného sportu. Řeckořímský zápasník uzná čestně, že byl poražen; ale snad žádná polemika neskončila slovy: Ruku sem, přesvědčil jsi mne. Jsou ještě mnohé jiné figury, ale už mne jich ušetřte; ať je literární historikové posbírají na luzích našich revuí a novin.

     

    —————————————————————

    A takto bychom našli celou řadu dalších triků jak zvítězit i bez faktické duševní převahy, jak opanovat prostor, jak se zviditelnit  a jak si pošmajchlovat sebevědomí. Samozřejmě v neposlední řadě také jak otrávit všechny okolo a užívat si zlomyslné radosti z další zničené debaty. Pokud vás napadnou ještě jiné oblíbené řečnické figury a triky, napište mi je, můžeme společně vytvořit užitečnou příručku polemiky pro začínajícího diskutéra prudiče a vyslyšet tak Čapkovu výzvu k pokračování tohoto závažného vědeckého výzkumu.

    —————————————————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 3 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      Verbální buldozer, př.:
      A: “Všichni Holešovičáci jsou sobci.”
      B: “V Holešovicích bydlí můj dobrý kamarád, který dělá v dobročinné organizaci.”
      A: “Vždyť to říkám, že všichni Holešovičáci jsou sobci.”
      Zdravím, O.W.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Díky, výborné heslo!

    • Naďa Says:

      Skvělý kurs a bez kursovného, úžasný! Nenapadá mě už nic víc navíc, všechno by byly jen mutace.

  •  

    Duben 2017
    P Ú S Č P S N
    « Lis    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930

    Archivy