• Když prezident republiky pronesl svůj politický projev na Národní svatováclavské pouti a sklidil kritiku, bránil se slovy, že jeho názory byly vždy takovéto, že je ve svých názorech konzistentní, což ví každý, kdo jeho texty čte. Ostatně slovo “konzistentní” se již stalo v médiích jakýmsi Klausovým přívlastkem. Nikdo neví proč.

    vk2

    Projev na Národní svatováclavské pouti mohl být překvapením pro ty, kdo mají trochu lepší paměť a berou řeči politiků natolik vážně, že je nezapomínají hned po odeznění. Upozornili na slova pana Klause o tom, že církev je cosi jako svaz zahrádkářů a že by neměla do veřejných věcí mluvit. Se zlou se potázali, pan prezident, sám člen Československé církve husitské, byl vždy vášnivým zastáncem římskokatolické církve a jejího zasahování do politiky, jak nás poučil.

    Doslova píše pan Klaus toto: “Cokoliv udělám, tak budí spekulace. Pouze lidé, kteří nechtějí pochopit, jak uvažuji a co už dlouhou dobu říkám, tak v tom možná mohli vidět něco nového. Kdyby mě četli, tak by v tom nic nového neviděli… Jestli jsem něco řekl ve Staré Boleslavi, tak je to pro mně celoživotní téma, které jsem jenom vypointoval při této příležitosti.”
    (Mladá fronta Dnes, 2.10.2011, str. 3)

    Klaus prý vždy stál na straně církve. Arcibiskup prezidenta podpořil

    Inu dobrá, shrňme si to pěkně popořádku:

    Je to sice již dávno, ale rozhodně nikoliv před Klausovým narozením, když jeho “celoživotní téma” vypadalo jinak. V roce 1993 na Velehradě probíhaly velkolepé církevní oslavy k zasvěcení českého národa Panně Marii. Průběh oslav přenášela Česká televize. Klaus tehdy přirovnal církev ke spolku zahrádkářů a řekl, že stejně jako oni by neměla mít ve společnosti žádný vliv. Tehdy reagoval v Českém deníku: “Katolická církev začíná hrát roli, která je naprosto neadekvátní jejímu postavení v této zemi. Několikahodinové televizní přenosy z Velehradu byly tou poslední kapkou v celé věci.” (Český deník, 8. 7. 1993)

    Když Česká biskupská konference vydala k 17. listopadu v roce 2000 list Pokoj a dobro, kde se zabývá mimo jiné sociálními, ekologickými a etickými otázkami, reagoval pan Klaus podrážděně:

    “To, že dokument přináší na řadě míst evidentně nebiskupské, výrazně levicové návrhy – státní restrukturalizaci podniků, prohloubení státního přerozdělování apod., je spíše problém našich biskupů než křesťanství. Kdyby se k takové myšlence přihlásili církevní otcové jako jednotlivci, dalo by se to brát jako vyjádření legitimního občanského názoru. Zahrnutí podobných myšlenek do oficiálního dokumentu však církev v očích nevěřících i řady křesťanů (kteří se organizují v různých politických stranách) znevažuje. Církev by měla vnímat horizont věčnosti, ne se angažovat v pozemských politických sporech.”

    „Pokoj a dobro“ našich biskupů | Václav Klaus

    “Prohlášení typu, že „morální dimenze transformace byla podceněna“, že se „ideologie tržního fundamentalismu stala jakýmsi náhradním osobním náboženstvím“, či že „transformace byla omezena jen na ekonomickou dimenzi“, jsou nepravdivé a demagogické. Nejen v tomto případě se hledá umělý nepřítel a náhradní obětní transformační beránek.
    Daleko více, než že list měří dvojím metrem na vlády řízené mnou a na vládu dnešní, trápí mne jiná věc: pastýřský list provádí „křesťanské posvěcení“ „sociálně tržnímu hospodářství“ v jeho kolektivistické variantě. Jeho přijetí by v konečném důsledku jen zhoršilo problémy, s nimiž se naše země potýká.
    Místo kolektivistické, státem organizované „křesťanské“ solidarity by měl být proto kladen důraz na autentickou, křesťanskou, dobrovolnou solidaritu. Křesťané (ale i nekřesťané, i pro něž je rodina důležitou hodnotou) by měli uznat, že politika sociálního státu je v konečném důsledku protirodinná.”

    Církve, jejich nedávno publikované dokumenty a česká transformace (článek pro sobotní přílohu Lidových novin)

    Čas oponou trhnul a máme zde opět jiné konzistentní názory. Zahrádkáři by měli spasitelné úsilí pravicových a konzervativních politiků aktivně podpořit.

    “Při setkáních s představiteli církve se často shodujeme v tom, že je tento trend mimořádně nebezpečný a že je nezbytné se mu aktivně postavit. Nepochybuji, že v mnoha farnostech, zvláště těch venkovských, se u nás o těchto jevech hovoří, ale církev by měla svou významnou autoritu v nezanedbatelné části celé naší veřejnosti uplatňovat více a hlasitěji i v debatě celospolečenské.

    Snad je mi dobře rozuměno. Nehoruji pro účast církve v každodenních politických půtkách, ale přimlouvám se za jasné a zřetelné ANO-ANO, NE-NE ve veřejných střetech o hodnoty a občanské ctnosti, které jsou ohrožovány falešnými proroky takzvaného pokroku a modernismu. Říkat to nahlas je nezbytné. Vím, že tak mnozí činí. Vím, že je Benedikt XVI. za mnohé své tolik potřebné konzervativní postoje terčem nevybíravých útoků. Doba, kterou žijeme, však má tolik nebezpečných rysů, že nechat ve veřejném prostoru dominovat jen oportunistické modernisty se nakonec vymstí všem. Jsme v době, kdy je nutno riskovat i nepochopení, kdy je nutno vystavit se daleko více než dříve nepříjemným střetům, jakkoli se zdá, že v nich má druhá strana momentálně převahu, zejména mediální.”

    ———–
    Dvě autorky reagují na hrozbu, že představitelé církve ve snaze nalézt s prezidentem a jeho blízkými užitečnou shodu přestanou dbát na sociální nauku církve:
    Výzva k sociální angažovanosti biskupů
    ———
    Foto: ČTK
    ———————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 4 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Srpen 2016
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Archivy