• symbolika_hradeb

    V nakladatelství Triton vyjde někdy v listopadu, nebo počátkem prosince má nová KNIHA, na které jsem pracovala několik let.

    Psaní knihy je vždy velmi dobrodružný, ale také časově náročný a únavný podnik. Nejprve máte NÁPAD. To je sice nutný základ, ale takových nápadů má člověk desítky denně a není z toho celkem nic. Teprve tím, že najdeme odvahu začít psát, dochází k VTĚLENÍ nápadu. Nejtěžší je napsat první slovo, a je jedno, zda na papíře, nebo na monitoru.

    Napíšeme PRVNÍ SLOVO a samo k němu přiskočí slovo druhé. A ke druhému třetí. Slova se sypu jako hrách a přibývá řádek za řádkem. Ale to také není všechno, kniha není svetr nebo šála, nemůžeme jen tak psát a psát. Psaní musí mít KOMPOZICI, prostě řečeno hlavu a patu, přehlednou strukturu, aby čtenář nebloudil.

    A pak také HODINY, DNY, TÝDNY a MĚSÍCE u stolu, stovky hodin, ačkoliv to je neuvěřitelné, psaní je náročné i fyzicky. Bolí vás záda a oči pálí. Vstávám od stolu zhruba po každé stránce, procházím se po bytě, vařím kávu, nebo zajdu na zahradu. Ale táhne mne to zpátky, nemám klid, dokud znovu neťukám slova a slova.

    Napsáním textu ovšem práce teprve začíná, nastává otravná fáze KOREKTUR, neustálého pročesávání textu a vychytávání chyb a překlepů. Nejtěžší je překonat odpor k právě napsanému, nenávidím to vše, nechci to opět číst, nevidím chyby, čtu je znovu a znovu a netrknou mne. Chtělo by to čerstvé oči. A nakonec po mnoha čteních a po korekturách ze strany přátel, redaktorů, recenzentů a kdekoho včetně uklízečky a toho pána, co odečítá vodoměr – otevřete právě vytištěnou knihu – a v tom je právě ten zákon schválnosti, který zná každý tiskař: ať otevřete, kde otevřete, jukne na vás trapná, ohavná a dementní chyba.

    Proto věří lidé od tisku na zlomyslné ŠOTKY, ze žádného rukopisu nikdy nelze vychytat všechny chyby, je v tom cosi metafyzického, snad připomínka, že na tomto světě nic není dokonalé. A musím ještě nakreslit obrázky a dodat fotky, jako naschvál jsem někde ty nejlepší dokumentární záběry založila, zmizely ve spleti dávno zasutých souborů a ne a ne je vyhledat. Nebo je mám, ale grafik z tiskárny hlásí, že nejsou v potřebném rozlišení a co prý má tedy dělat, ať dodám jiné. Jenže jak jiné, když jsem ten nejcennější obrázek fotila třebas před sedmi lety laciným foťákem na skále v Kumránu?

    A pak se to přece jen nějak uzavře, všechno je posláno do tiskárny a začíná doba LATENCE. Kniha existuje, ale není zjevená, kdesi leží a vymýšlí si různé obtíže: ztracený rukopis, zkrachované nakladatelství, sebevražda odpovědného redaktora, ukradený computer, vzpoura tiskařů s následným rozbíjením rotaček… No, nakonec kniha vyjde. A pěkně voní. Raději ji ani neotvírám.

    ———————————————–

    Publikace Symbolika hradeb a bran v Hebrejské bibli se zabývá dosud málo zkoumaným významem opevnění a jeho stavebních prvků v souvislosti s religionistickým zkoumáním funkce předělu mezi posvátným a profánním prostorem. Hradby v oblasti starověkého Předního východu nebyly pouze ochranou proti lidským nepřátelům, ale také plnily roli magické a spirituální ochrany před vnějším světem chaosu. Jako takové byly hradby a brány zasvěceny ochranným božstvům a byly na nich vykonávány specifické rituální úkony. Hradby, věže a brány byly již od počátku zamýšleny a stavěny jako symbolické objekty s kosmologickou a magicky ochrannou funkcí. Pod zorným úhlem biblického etického monoteismu bylo nutné přeznačit náboženský význam hradeb a naplnit je novým duchovním obsahem. Naše vlastní civilizace do značné míry navazuje na biblické dědictví, to znamená, že mnohé symboly promlouvají i k modernímu člověku. Tato původní religionistická studie o náboženském a duchovním i obecně kulturním významu opevnění města tak otevírá provokativní otázky, které směřují k pochopení naší vlastní kultury.

    ————————————————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 5 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Jirhant Says:

      Tak to všechno jsem prožil. A když to všechno vonělo novotou, odbyl se křest,
      nastalo trapné dohadování o honorář, nikoliv s vydavatelem ale s finančním úřadem o odpočitatelné položky a rozdělení na jednotlivá zdaňovací období a tu jsem pochopil, že vždy budu tahat za kratší konec provazu. I řekl jsem si “Nikdy více!”
      Jsa poučen, slušně ale rozhodně jsem odmítl nabídku další smlouvy o aktualizovanou reedici.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Milá Marti,
      Ráda Tě tady vidím. No, možná uděláme nějakou prezentačku na katedře, Petr Charvát taky vydal knihu, oslavíme to asi společně.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Já to už taky prožila. Ale protože žádný honorář nečekám, nebudou ani tyhle nepříjemnosti.

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Archivy