• V návaznosti na šokující doporučení Václava Klause ohledně knihy Petra Hájka Smrt v sametu, připomíná Knihovna Václava Havla závěrečná Klausova slova, která pronesl nad rakví Václava Havla:

    havel1

    „Nejsme velký národ, a proto ani velkých postav nemáme na rozdávání. Přesto jsme se často dopouštěli, aby bylo jejich dílo a odkaz zplošťováno či deformováno, a tím znehodnocováno.“

    Neuběhl ani rok od smrti posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla a dosluhující prezident Klaus se sám ze znehodnocování, deformace a zplošťování veřejně usvědčil.

    A to se Klaus na Havlově pohřbu před celým světem dušoval:
    „Odešel prezident, politik, intelektuál a umělec. Odešel člověk, na kterého budeme vzpomínat s vděkem, úctou a respektem.“

    -
    foto (c) Pavel Štecha
    ——————–
    Převzato z: Knihovna Václava Havla
    —————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 5:00

  • 22 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Moe Says:

      Pane Klaus a Hajek :Kdyz uz je Havek po smrti, to se do nej pekne (hlavne bezpecne ) kope Vy hrdinove!

      At byl Havel jaky byl, ale pero v jizni Americe nikdy neukradnul!

    • Ondřej Wolf Says:

      Já to spíš vidím tak, že před rokem si Klaus udělal malou odbočku (protože si zrovna nechtěl naštvat lidi, co se s Václavem Havlem chtěli upřimně a poctivě rozloučit), pak se zas vrátil do původního směru a teď to hlasitě ztvrdil.
      Já měl Václava Havla rád a ti současní (dočasní) chudinkové, co nemají jasno ani v tom, kdo je hradní pán a kdo hradní tatrman na tom nic nezmění.
      Ondřej

    • Moe Says:

      Kazda zeme ma sve sasky ale z nejakeho duvodu se u Vas soustredili na hrade.

    • Ondřej Wolf Says:

      Daniele Drtinové všechna čest, jinak ale jen pro silné povahy:
      http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Bylo mi ho líto.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Jiří Pehe: Nedůstojné odcházení Václava Klause
      http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jiri-pehe.php?itemid=18454
      Narcis a jeho prorok
      http://frantisekreka.wordpress.com/2012/12/12/narcis-a-jeho-prorok/
      ————-

    • Ondřej Wolf Says:

      Perfektní články. Oba.
      Poznámka k Hájkově Knize. Na obálce je namalován had, tvářící se kýčovitě dramaticky zle a požírající rajče. Co je dál, už se nedozvím, neboť a) musím šetřit a peníze co mám, umím utratit smysluplněji, b) i kdybych šetřit nemusel, nechtěl bych se podílet na honorářích pro Hájka, c) pokud obsah odpovídá obalu, stejně o nic nepřijdu, protože býložravý had je nesmysl zoologický i theologický.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Já to taky kupovat nebudu, vyhazovat peníze za škváry je hřích. Ale plno citátů na fašistických a bolševických webech dábá dost platický obraz rychle postupujícího duševního rozkladu autora.

    • Moe Says:

      Netreba kupovat knihu v ktere autor porovnava prvniho post-komunistickeho predstavitele statu a Prezidenta, se Satanem a nebo Il Duce. To samo hovori o obsahu a nemoci jeho autora.

      Oh Boze muj, byvala vlasti kam to kracis?

    • Ondřej Wolf Says:

      Moe, odpověď na Vaši otázku vyžaduje použití slov, která se dají veřejně publikovat až po 22.hodině místního času.
      Ondřej

    • Moe Says:

      Ale prece jen jiskricka nadeje: Do doby kdy Václav Klaus přestane být českým prezidentem zbývá 081 dní !

      http://www.pehe.cz/

    • Ondřej Wolf Says:

      Někteří si to odpočítávají :-)

    • Věra Tydlitátová Says:

      Martin Bursík:

      “Především, prezident Klaus je pokrytec a zbabělec. Před rokem, pod vlivem smutku a truchlení veřejnosti nad odchodem prezidenta Václava Havla i před strachem z obrovského zájmu světa svého předchůdce vychválil. Rok poté podpoří neuvěřitelné bláboly zakyslého fanatika Hájka, který bývalou hlavu státu nekonečně uráží a překračuje veškerá pravidla slušných mezilidských vztahů. A tyto poradce a pracovníky kanceláře prezidenta platíme my všichni? Prezident Klaus by je za podobné chování měl vyhodit, jenže ono se ukazuje, že je to celé záměr. Tyto nestandartně se chovající úředníky má prezident Klaus na špinavou práci. Tam, kde si sám netroufne před veřejností nestydaté názory formulovat sám, vystupují jeho zaměstnanci.”

    • Ondřej Wolf Says:

      Tak jest.
      Ondřej

    • Moe Says:

      Jen mi porad nejde do hlavy v cem mu takovy Hajek muze radit, za 100,000. kc mesicne?? Na zachod snad Klaus trefi sam!!

    • Věra Tydlitátová Says:

      Termín “poradce” nebo “konzultant” nebo “tajemník” či “vicekancléř” je takový neurčitý výraz pro někoho, kdo bere veliký plat za nic. Je to hezčí jméno pro korupci. Proč si ho prezident vydržuje, se můžeme jenom dohadovat.

    • moe Says:

      Asi si myslite ze jsem naivni, ale u nas by se politik takoveho cloveka jako je Hajek stranil, nic mene zamestnal v jakekoliv funkci. Samotna associace s clovekem typu Hajka by byla politicka sebevrazda. Proto nechapu jak (i kdyz odchazejici) se muze kladne vyjadrit autoru a knize ktera povazuje Havla za Antichrista.

    • Věra Tydlitátová Says:

      U nás se také normální lidé včetně politiků individua Hájka straní. To jen několik psychopatů jej obdivuje. Vrána k vráně sedá. Až odejde tahle hradní kamarila, český národ si konečně oddychne.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Čím to je, že když naživo potkám nějakého politika, tak mám dojem, že to není živá bytost, ale jakýsi android? Zdálky se tváří velmi příjemně, vstřícně, přátelsky, ale zblízka má úplně mrtvé a prázdné oči, jako by byly ze silikonu?

    • Jakub Zmar Says:

      Jiří Pehe: Spor o pravdu a lásku, aneb tunelování Havla

      Češi dali světu v posledních desetiletích několik pojmů, které se tak či onak uchytily a začaly žít vlastním životem. Jedním z nich je „pravda a láska“, což je pojem už navždy spojený s Václavem Havlem.

      Jiným je „tunelování“, což je pojem spojovaný s Václavem Klausem, který sice „tunelování“ nevynalezl, ale svým ignorováním práva v procesu privatizace k němu přispěl do té míry, že jeho „českou cestu“ a „tunelování“ od sebe v 90. letech téměř nelze oddělit.

      Václav Klaus byl během svého působení ve funkci premiéra jakýmsi guru lidí, kteří si „trh bez přívlastků“ vyložili podle normalizačního hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu“. Devadesátá léta se tak nesla ve znamení často velmi vynalézavých způsobů rozkrádání privatizovaného a státního majetku, mezi kterými prosluly nejvíc právě různé „tunely“. Klaus se stal symbolem této„privatizace při zhasnutém světle.“

      Na tuto první fázi tunelování, tedy tunelování v ekonomice, navázalo tunelování v politice. Jeho symbolem se stala opoziční smlouva, která pěkně navázala na jiné české speciality, jako byla Velká pětka z první republiky nebo Národní fronta, v nichž šlo v podstatě o to, jak obejít parlamentní mechanismy.

      I opoziční smlouva velmi vynalézavě vytunelovala některé demokratické mechanismy, jako je například možnost odvolat vládu s pomocí vyslovení nedůvěry nebo jasné rozdělení rolí vlády a opozice. Dvě největší strany předstíraly na jedné straně jakýsi politický souboj, na straně druhé spolupracovaly na změnách ústavy a volebního zákona s cílem eliminovat politickou konkurenci. Toto účelové ústavní a volební inženýrství, což bylo též tunelování svého druhu, zastavil až Ústavní soud.

      Zatímco není známo, že k různým hospodářským tunelům Klaus přímo přispěl, politického tunelu v podobě opoziční smlouvy se ovšem už spolu s Milošem Zemanem účastnil jako spoluautor. Sociální demokracie se nakonec od opoziční smlouvy těsně před volbami v roce 2002 pod vedení Vladimíra Špidly distancovala, a Klaus zůstal v tunelu sám. Voliči ho potrestali volební porážkou.

      Klaus se ale nevzdal a do politiky se vrátil v podobě svého zvolení prezidentem na začátku roku 2003. Stalo se tak s pomocí komunistů, z nichž někteří později o své podpoře pro Klause otevřeně mluvili. Klaus se jim odvděčil pozváním Miroslava Grebeníčka na balkón v Lánech. I to byl svého druhu „tunel“, vezmeme-li v úvahu předešlé předvolební „mobilizace“ proti komunistickému nebezpečí pod vedením ODS.

      Skutečná třetí fáze tunelování se ale spustila až na podzim roku 2003, tentokrát v podobě přepisování historie. Ke 14. výročí sametové revoluce napsal totiž Klaus úvahu, v níž zpochybnil význam disidentů při pádu komunistického režimu a vyzvedl „masu mlčících občanů“, k níž patřil i on. Byla to prý především tato masa, která přispěla k pádu bývalého režimu, a to tím že ho podemílala svou pasivitou. Někteří komentátoři ironicky poznamenávali, že v Klausově interpretaci komunismus vlastně porazili chataři.

      Klausova nová interpretace dějin dávala představitelům „masy obyčejných občanů“ jakési historické oprávnění budovat nový systém bez „zbytečného moralizování“ ze strany odpůrců bývalého režimu a umožnila převzít některé praktiky bývalého režimu jako „normální“. Pokud bychom použili Klausův slovník, důležitější než antikomunismus byl „ne-komunismus“. Tedy nikoliv údajně exhibicionistické, rádoby morální postoje disidentů, ale pasivita ne-komunistické většiny.

      Toto vytunelování historie bylo důležitým nástrojem v Klausově stále silnějším příklonu k nacionalismu, v němž potřeboval mít lid na své straně. Nabídl české veřejnosti historicky osvědčený nástroj morální exkulpace, když ostře rozlišil mezi komunistickým systémem a lidem. Lid byl pouhou obětí systému, ten existoval jaksi nad masou obyčejných občanů, kteří ho ovšem nejen trpně snášeli, ale svou záměrnou pasivitou vlastně aktivně sabotovali. Chataření bylo kolektivní sabotáží systému.

      Jaký byl hlavní cíl takového tunelování historie? Především legitimizovat ty praktiky komunistického režimu, které si představitelé mlčící většiny přinesli do režimu nového. Umožnil politickým reprezentantům „masy obyčejných lidí“ vydávat se za bojovníky s komunismem svého druhu, kteří mají právo kádrovat nejen ty, kteří si zadali s bývalým režimem více než oni, ale také bývalé disidenty.

      Ti byli v této interpretaci, kterou Klaus a jeho spolupracovníci dále rozvíjeli, vlastně jakými elitářskými exhibicionisty, kterým o skutečný pád režimu ani nešlo. Disidenti vlastně nerozuměli skutečné demokracii, a i proto si i do nového režimu přinesli ideje „nepolitické politiky“. Navíc někteří z nich, včetně Havla, necitlivě připomínali „lidu“, že se v období komunismu nechoval nejstatečněji.

      Havel a jeho sympatizanti se tak zhruba v této době dostali pod zvýšený tlak coby takzvaní „pravdoláskaři“. Ačkoliv o těch se Klausovo okolí pohrdlivě vyjadřovalo už před tím, nová interpretace dějin umožňovala, aby byli vykreslování jako jakási politická síla, v níž se okolo Havla spojili nepraktičtí intelektuálové, kavárenští povaleči a nevyléčitelní elitáři, aby podrývali „standardní“ politické mechanismy a možná dokonce snili o nastolení globální vlády. Lidé z Klausova okolí dokonce vypracovali podrobné seznamy „pravdoláskařů“, které Klaus ocenil.

      Potíž byla v tom, že zdánlivě kýčovitý pojem „pravda a láska“ je těžké dehonestovat. Ti, kdo se proti němu vymezují, si automaticky vysluhují přívlastky, jako je „lež a nenávist“.

      Pravdoláskaři mohou být tisíckrát vykreslováni jako elitáři, ale nakonec jsou to v českém národním povědomí oni, kdo jsou „Rychlými šípy“, zatímco na ty druhé zbývá Losna a Mažnák. Procitnutím v tomto směru bylo pro oponenty „pravdoláskařů“ vpravdě masové truchlení po skonu Václava Havla, navíc nepokrytě pod praporem „pravdy a lásky“.

      Bylo proto nutné se pokusit nějak zvrátit i tuto interpretaci. Po tunelech hospodářském, politickém a historickém tedy nastupuje i pokus vytunelovat zdánlivě nevytunelovatelnou „pravdu a lásku“.

      Nesnadného úkolu se ujímá prezidentův vicekancléř Petr Hájek, který si může coby „dvorní šašek“, jenž už zplodil řadu bizarních názorů a teorií, dovolit otestovat, zda by se nějakým způsobem nedala převrátit znaménka tak, že představiteli „pravdy a lásky“ se stanou Klaus a jeho spojenci, zatímco Havel a spol. budou odesláni do říše „lži a nenávisti“.

      Ve své knize Smrt v sametu Hájek tudíž píše, že „Václav Havel - ať vědomě, či bezděčně, ale v každém případě aktivně - byl nástrojem sil lži a nenávisti. Ve své misi byl úspěšný. A přesto prohrál. Václav Klaus - ať vědomě, či bezděčně, ale v každém případě aktivně - byl nástroj pravdy a lásky. Ve své misi byl neúspěšný. A přesto zvítězil.“

      Podle Hájka Václav Havel nevěřil v demokracii klasického, západního typu. Mířil prý k něčemu, co se nazývá korporativistickým, fašistickým státem - v jeho pojetí občanské společnosti. O Havlovi Hájek též tvrdí, že byl „služebníkem Satana“.

      Klausova reinterpretace historie z roku 2003, v níž byli disidenti prohlášeni za elitáře, kteří vlastně nevěřili ve „standardní“ demokracii, se tak v podobě „čtvrtého tunelu“, tedy v podobě snahy vytunelovat samotný pojem „pravda a láska“, hezky dovršuje.

      Hájek to vidí jasně, když o zesnulém bývalém prezidentovi tvrdí: „Jsem přesvědčen, že mířil k vládě nevolených elit, blízkých pracovníků a velkých společenství. Na základě analýzy jsem si jist, že Havel nesloužil ani pravdě, ani lásce, ale jejímu pravému opaku.“

      A co na to Václav Klaus? Ačkoliv ještě před rokem na pohřbu Havla mluvil o odchodu „velké osobnosti“, kterých nemáme v českých dějinách mnoho, zhodnotil Hájkovu knihu jako „skvěle napsanou“. Řekl, že kritiku Havlovy společenské role v podstatě sdílí, bez použitých expresivních výrazů.

      A když už je další tunel na světě, proč nepřitvrdit? V rozhovoru pro týdeník Euro tedy Klaus už říká,že rozklad politiky je podle něj sice celosvětovým problémem, ovšem u nás je ještě citelnější vinou aktivity jednoho člověka. „Tím je nepochybně Václav Havel se svou nepolitickou politikou, se svou občanskou společností a se svým permanentním atakem na politické strany.“

      Zbývá snad už jen vytunelovat i náboženství. Je-li Václav Havel „služebník Satana“, hádejte, kdo je Václav Klaus.
      Známý vtip praví: „Víte, jaký je rozdíl mezi Bohem a Václavem Klausem? Bůh si nemyslí, že je Václav Klaus.”

      Co si to ten Bůh dovoluje? Tak by to, pane Hájku, rozhodně nemělo zůstat!

    • Ondřej Wolf Says:

      Skvělý článek, jako u J.Pehe velmi často. D.O.S.Ťáci vědí, proč ho nenávidí.
      Tady doporučuji foto č.17-23 - to už není kotrmelec, to je větrník
      http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2012/12/18/foto-jak-se-vzpomina-na-vaclava-havala-rok-po-jeho/#utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_term=position-20
      Stejně jako v tom vtipu o Hodinách pravdy, který se objevil koncem totality a nedávno znovu vstoupil na scénu s aktuálními protagonisty. Jenže vysvětlení bude smutnější. Četl jsem teď knihu “Psychický nátlak v rodině”(Yvonne Poncet-Bonissol, Portál), pojednává o fungování rodiny (a hlavně oběti psychického nátlaku), jejíž hlavou je psychopat, který krom jiných manipulací, nátlaků apod. používá i nejednoznačnost, nevyzpytatelnost v mluvě a činech. Pokud si ČR představím jako 10 000 000ovou rodinu, připadá mi to nesmírně podobné.
      Ondřej

    • Jan Rudolf Says:

      Erik Tabery // Amnestie vědomí // 2. 1. 2013

      Václav Klaus varuje před lidmi, kterým jde „o zvyšování neklidu“ ve společnosti. Málokdo vnesl v posledních měsících do politiky tolik neklidu jako on.

      Nelze prezidentům vyčítat, když mají chuť vyhlásit amnestii. Ostatně proto disponují tímto právem. Nicméně je vždy nutné zvažovat, jestli se snaha “pomoci” spravedlnosti nezmění v ještě větší nespravedlnost. A to se stalo nyní.

      Politici by dnes měli při každém svém rozhodnutí dvojnásob zvažovat, jaké způsobí “vedlejší škody” na vztahu veřejnosti k státu, potažmo k demokracii. Václav Klaus sám ve svém novoročním projevu prohlásil, že je třeba dávat si pozor na “našeptávače špatných nálad”. A k tomu ještě dodal: “Dejme si na to pozor. Těmto lidem o skutečné zlepšení života v naší zemi nejde. Jde jim o zvyšování neklidu a o zpochybňování našeho demokratického politického systému.”

      Svojí amnestií se ale stal jedním z těchto našeptávačů, protože veřejnost vyděšeně sleduje nikoli návrat drobných zlodějíčků domů, ale konec kauz tunelářů, šíbrů a korupčníků. Václav Klaus totiž nařídil, aby “bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání… od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.” Spravedlnost tak ani nikdy nebude vyřčena.

      V době, kdy země sleduje každou i sebemenší kauzičku, protože nevěří tomu, že mocní a vlivní budou stíháni jako ostatní, je tohle rozhodnutí vržením pumy do křehké společenské atmosféry.

      Nelze navíc opomenout to, že případy mnohdy pracně protahovali samotní obvinění. Prezident nyní jejich strategii úspěšně završil a ukázal dalším, jak mají v budoucnu postupovat.

      Je to demotivující i pro policisty a státní zástupce, kteří mnohdy na složitých kauzách pracovali do úmoru a teď je to vše na nic. Tohle není pomoc spravedlnosti. To je její destrukce.

      V různých diskusních fórech a na sociálních sítích se to teď jen množí dohady, jestli právě toto nebyl prezidentův záměr. Jestli tu není jen jiným způsobem zopakován postup při udělování některých milostí Václavem Klausem. I Respekt popsal jeden případ, kdy omilostněná korupčnice sama hovořila o tom, že jí byla milost koupena. I kdyby tomu tak nebylo, veřejnost jen těžko uvěří tomu, že prezident netušil, komu pomáhá před zásahem spravedlnosti. Vždyť její rozsah mohl být o dost menší.

      Důvěru neposiluje ani to, že Václav Klaus nedávno ani neuvažoval o tom, že by udělil milost autorovi tykadel Romanu Smetanovi. Přitom tam se zásah Hradu nabízel zcela jednoznačně.

      Jak už bylo řečeno výše, Václav Klaus varoval před lidmi, kterým jde „o zvyšování neklidu“ ve společnosti. Málokdo vnesl v posledních měsících do politiky tolik neklidu jako on. Amnestie je jakýmsi vrcholem. Je třeba obezřetně sledovat, proč tak činí právě nyní a co ještě přijde. Názory na Václava Klause se různí, ale jedné věci se shodnou všichni. Nikdy nedělá nic, co by neměl promyšlené několik tahů dopředu.

      http://respekt.ihned.cz/c1-59052720-amnestie-vedomi

 

Srpen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Archivy