• V šestnáctém století jeli kolem Tchaj-wanu Portugalci a pro ně nový kus země pojmenovali „Ilha Formosa“, Krásný ostrov. Měli pravdu. Tchaj-wan je opravdu krásný. My jsme si všech jeho krás naplno užívali celých šest týdnů. Zvládli jsme ostrov objet dvakrát dokola a na některá místa se podívat opakovaně.

    img_1878

    Dost času nám zabralo chození po místních pohořích a prozkoumávání stezek vedoucích tchaj-wanskými lesy. Šplhali jsme po Jadeitových horách, kochali se mramorovými srázy soutěsky Taroko, procházeli se po divokých plážích jihovýchodního pobřeží a máčeli se v horkých pramenech, kterými je ostrov doslova prošpikovaný.

    img_1305

    Na konci března jsme přistáli v Taipei a pár dní jsme pobyli u Annie a Jardy Kubalíkových. Rádi bychom na tomto místě vyjádřili naši vděčnost za pocit domova daleko od domova, za pomoc a překladatelské služby. Vlastně díky Jardovi jsme zařadili Tchaj-wan do svého itineráře a rozhodně toho nelitujeme. Musíme Kubalíkovým také poděkovat za úvod do kulinářských tajů ostrova.

    img_13271

    Po Tchaj-wanu jsme cestovali vlakem, autobusem, stopem, na kole i pěšky. Všechny tyto varianty jsou tu velmi pohodlné. Stop tu byl stejně snadný jako třeba na Islandu, jen jsme si většinou moc s řidiči nepopovídali. Bohužel neumíme čínsky a místní často neumějí, nebo nechtějí mluvit anglicky (mají strach, že budou dělat chyby). Naštěstí se vždy dá domluvit „rukama nohama“ a mapy obsahují jak čínské znaky, tak přepis do latinky.

    560292_245324282249027_100003143719174_382233_1878998030_n

    Chození po horách a pěší turistika se na Tchaj-wanu, narozdíl od jiných asijských států, těší velké oblibě. Na ostrově najdete stovky pěších stezek, které vedou dechberoucí krajinou. Většinou jsou to velmi pohodlné chodníky. Visuté mosty, schůdky, zábradlí, pavilónky a kempiště se sociálním zařízením jsou samozřejmostí. Jedinou nesnáz představují povolení, která často k výletu potřebujete. Na některé stezky musíte žádat o policejní povolení, které naštěstí lze vyřídit na nejbližší policejní stanici a trvá to nanejvýš půl hodiny.

    img_1586

    Na řadu stezek, které procházejí národními parky, však musíte žádat o povolení až dva týdny předem a to je docela otrava. Někdy dokonce chtějí dokázat, že máte potřebné zkušenosti (fotografie, jak lezete po horách) a vybavení na výlet do hor. Přes všechny kontroly se stejně stane, že se nad 3500 m n. m. vydá skupina, která se v horách chovat neumí. Tak se stalo, že jsme pomáhali dávat dohromady podchlazenou Singapurku, která se složila 50 metrů od chaty. Její kamarádi se divili, že je v takové nadmořské výšce zima, vlhko a fouká.

    img_1571

    Nám se v horách líbilo a s nepříjemným počasím jsme počítali. Nepočítali jsme však s tím, že uvidíme tolik divokých zvířat a tak zblízka. Jednou se nám kolem stanu proháněli charzy žlutohrdlé, jindy si naše batohy přišel prohlédnout makak a tři kroky před námi se rozhodl přeplazit cestu dost velký had, naštěstí nejedovatý. Některá zvířata najdete ve fotogalerii. Měli bychom ještě spoustu zážitků a dojmů, ale už teď jsem nejspíš přetáhla obvyklou a únosnou délku blogového článku. Tak třeba někdy jindy.

    makak

    —-
    Převzato z Tisíc mil

    klara-thai-wan2

    img_1052

    img_1353

    img_1419

    dzungle
    ———————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 6:00

  • Comments are closed.

 

Červenec 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Archivy