• borovyles2

    V některých červnových a červencových dnech bývalo takové horko, že i ještěrky se schovávaly pod kameny a vůně pryskyřice stála mezi kmeny jako těžký oblak. Bylo mi snad pět let, když jsem poprvé zažila údiv nad velikostí a krásou stromu. Chodívala jsem s dědečkem na Stráň k altánu cestou pod pokroucenými akáty a borovicemi. Chytala jsem zelené lusky netýkavek a bavila se tím, jak vystřelují semínka. Květům rozrazilu jsme říkali bouřka, řeřišnici mejdlíčko a plodům slézu chlebíčky.
    Zatímco květy akátů už dávno zhnědly a opadaly, borovice se teprve ve sluneční výhni probudily do své pravé krásy. Zvláště jedna hned na kraji lesa mě fascinovala, její cihlově červené větve zářily proti nebi jako zlatá výšivka na královském plášti. Z jejího kmene vyzařovalo teplo jako z dědečkovy dlaně, jíž jsem se pevně držela.
    Žádný jiný strom si neumí nést s sebou léto i v době zimy tak jako borovice. Listnaté stromy opadají, smrky vypadají chladně a smutně dokonce i v létě, ale borovice se svojí ohnivě oranžovou kůrou a sytě zelenými svazky jehličí jsou zosobněním horkých slunovratových dní i uprostřed ledna. Ze sněhu ční temné kmeny, ale již od poloviny se jejich barva mění z šedohnědé na barvu slunce. Nahoře v korunách je už léto. Zase se vrátí krásné dny.
    Na skalách tak vyprahlých, že se nad nimi chvěje vzduch a blankytné květy hadinců svítí jako lihové plameny, rostou borové lesy nasycené světlem, vůní a žárem. Každá jehlička pije žíznivě sluneční svit a po tenkých šupinách rudé borky kanou krůpěje živého jantaru. Vzpomínám na prázdniny kdysi dávno, kdy bývaly takto horké a dlouhé a ospalé dny a kdy jsem borové lesy navštěvovala asi dost často. Každý krok je těžký, jazyk se lepí k patru, mezi kmeny zní slabé bzučení mušek, v kamení zarachotí nějaké drobné zvířátko na útěku. Usedám pod nejbližší borovici, hlavu si opírám o její kořeny a zkouším se podívat vzhůru. Nejprve přimhouřím oči oslněné platinovým žárem oblohy, ale po chvíli už vidím mraky podobné bílým velrybám plovoucím v nekonečném oceánu. A kolem dokola se kývají koruny borovic, černé proti nebi, ale přesto zářivé a plné světla. Dole u země je ticho a žár, ale tam nad hlavou zní slabý šum větru a ve větvích se ozývá praštění namáhaného dřeva. Čas je zde nekonečně dlouhý, žádná myšlenka netíží a nebolí, strom laskavě a teple dýchá, svět je přívětivým místem. Oči se samy zavírají a na vnitřní straně víček se točí ohnivá kola.
    -

    bor

    —-
    A pak přijde zima a borový les i v nejtvrdším mrazu vydechuje vůni slunce, klidu a prázdnin. A přijdou jiné doby a další roky a úzkostné dny, bolestivá zranění, nekonečná práce a starost. V ranních hodinách mezi nocí a dnem přicházejí démoni. Dávno už vychladly dlaně, které uměly tak pevně držet, altán na Stráni je stržený, rozrazilu už neříkám bouřka. Není čas na procházku lesem, nesedám pod stromy, myšlenky se už nezastaví.
    Včera jsem opět potkala starou známou borovici pod Strání, překvapilo mě, že tam stále roste. Vždyť tolik stromů už pokáceli, některé rozťal blesk, jiné porazila vichřice. A vida, moje borovice je stále stejná, jen vyšší, košatější, silnější. Přišla jsem k ní a položila ruku na její kmen, pozdravila jsem ji a poznala jsem, že si mě pamatuje.
    -
    Dnes jí chci poděkovat.
    ————————
    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 4 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Martina Durdovic Says:

      Je dobře, že některé věci zůstávají, ať se děje cokoliv, a my se k nim můžeme vracet. Moc pěkný článek, Věruš!
      Krásná byla připomínka dědečkovy dlaně a taky přirovnání větve borovice proti nebi ke královské výšivnce:o)

    • Vera Tydlitatova Says:

      Ahoj, Marti,
      Napiš taky něco pro můj blog.

    • Blechová Hana Says:

      Věruško, někdy se musíme domluvit a musíš přijet k nám, na chatičku do Hůrek. Chatička je mrňavá a stařičká, ale nad ní je nádherná stráň plná úžasných velikánských voňavých borovic, pod nimi místy vysoké kapradí, o něco výš ve svahu pak už jen jehličí, připadně porost brusinčí. Ta strán je na světlé skále, takže místy je vidět světlé kamení, ale místy úplně spodní tmavý kámen, je to tam podivuhodně řasené.
      A ty borovice ve světle mají fantastickou barvu, nikdy ji nedokážu přesně popsat, snad bronzová, snad zlatá, každopadně sálající, přesně jak píšeš! A všude pod nimi je úžasná vůně, celý ten svah je nesmírně voňavý, krásně se tam dýchá.
      Bleška

    • Martina Durdovic Says:

      Píšu hodně do svého, Věruš, můžeš si vzít cokolivm vždyť víš:o)

 

Prosinec 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy