• Toulání za slovy 01.05.2010

    orten3

    Na paměť mléka crčícího
    a rorýsů a borovic
    a chleba, jenž se nepřejídá,
    a hněvu, který ticho hlídá,
    narovnej hřbet, má malá kniho,
    a dýchej z plných plic.

    Vezmi si mě a nech mne dýchat
    o chvíli déle, než smím žít,
    vyprávěj dětem o svobodě
    a řekni rtům o čisté vodě
    a lukám, kde jsou písně cikád,
    když šero padá na pažit.

    Citlivá chůze, procházení
    okolo plotů, řek a míst,
    kde bolí každé prudší slovo,
    kde poddávám se nad olovo,
    do ohně mizím, do kamení,
    abys už mohla číst.

    Snad někdo přijde, samotinký,
    naplněn spásou po okraj.
    Barvínky spí a jejich barvy
    můj tichý západ sladce barví.
    Já ležím navždy u maminky,
    kde je má zem, můj kraj.

    Kde končí svět. Kde začíná se.
    Kde vichr vichří hlas,
    až zvedne se a píseň vydá,
    zatímco smrt mu napovídá
    o životě, jímž počne zase
    zpívati boleráz.

    Na paměť mléka crčícího
    ze skal až do konvic,
    na paměť biče, který šlehá
    tam, kde je něha, kde je něha,
    narovnej hřbet, má malá kniho,
    a dýchej z plných plic.
    ———————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy