• Toulání za slovy 19.11.2011

    Přátelé odešli. Má milá v dálce spí.
    A venku velká tma je.
    Slova si povídám. Jsou bílá od lampy
    a napolo již usínaje
    na matku vzpomínám. Podzimní vzpomínka.
    Opravdu, pod zimou jako bych věděl vše,
    co nyní asi dělá maminka.
    Je doma, v pokoji. Má dětská kamínka,
    k nimž koník houpací vždy se mnou přikluše,
    má dětská kamínka, v nichž dávno netopí se,
    ji zahřívají. Matku. Mou maminku. Je tiše,
    ruce si sepne, myslí na otce,
    který je mrtev již,
    a potom pro mne loupá ovoce.
    Jsem u ní. S ní. Jistě nás uvidíš,
    Bože, ty zlý, který jsi tolik vzal.
    Jaká je venku tma! Co jsem to povídal?
    Ach vím, já chtěl jsem říci
    za všechny hodiny, v kterých jsem sladce spal,
    a za všechny své drahé spící,
    že teď, kdy podzim přichází a vše i dny se krátí,
    neumím býti sám jen s lampou, která svítí,
    že sil jsem proso na souvrati
    a nebudu již žíti.

    1940

    listopad2

    ————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy