• Toulání za slovy 20.04.2009

    jiri-orten

    Hra nekončí, hra započíná.

    Ta ruka, která duše stíná,

    umdlévá, slábne jako jiná.

    Hra nekončí, hra započíná

    a hraji já, já, Exodus.

    Jsem synem z konce. Z jeho klína

    narozen jako prapříčina.

    Pro mne se zmírá, pro mne vzpíná

    naděje znova křídla svá,

    pro mne, ach pro mne zapomíná

    na vinu vina, ona vina,

    jež tím že trvá, netrvá.

    Hra nekončí, hra započíná.

    U vrátek všeho odcházení,

    u vrátek všeho návratu,

    u vrátek smrti obnažené

    a vysvlečené ze šatů,

    u vrátek lásky, když už není,

    u lásky, která zapomene,

    u vrátek světla zhasnutého,

    u vrátek zimy roztálé,

    u vrátek všeho, všeho, všeho,

    co zabloudilo v močále,

    u vrátek bolesti, jež vchází

    a kterou věčně doprovází

    bezmocnost svatá, ticho tich,

    u vrátek strašně zavátých,

    u vrátek něhy, u těch vrátek,

    která se právě zavřela,

    u dveří nevýslovných matek,

    kde čas polidštil anděla,

    aby se mohl zalít krví

    a dáti život dítěti,

    u dveří všech, co nepromluví

    a přece, přece odvětí,

    u dveří básně, u veřejí,

    jež rozevřeny nejšíře,

    hledají radost vždy tam, kde ji

    nesmějí nalézt, ve víře,

    u brány králů žebrajících,

    u rodné brány zbloudilých,

    u brány těch, kdož v hudebnících

    uvěří v očištění zlých,

    ach, u bran všech a u všech dveří,

    za nimiž bzučí úly hrůz,

    za nimiž svítá, když se šeří,

    stojím vždy já, já Exodus.

    A odcházím a navracím se

    a žaluji a odpouštím.

    Jsem ve vás, ve věcech, jež mstím.

    Hra nekončí, hra započíná

    tak jako každá marná hra.

    Ta ruka, která duše stíná,

    již usychá, již umírá.

    A ústa, co se otevřela,

    aby jí dala zemříti,

    ta ústa, ústa zkrvavělá, -

    slyšeli jste je mluviti?

    Blahoslavení tiší, praví.

    Blahoslavení trpící.

    Blahoslavení usmívaví

    na podpálené hranici.

    Blahoslavení nesmíření.

    Blahoslaveni ti, co čtou

    písmena knihy, která není,

    blahoslaveni samotou,

    blahoslaveni nenávistí,

    blahoslaveni bolestí,

    blahoslaveni tím, co svistí

    ve vichřici, co šelestí

    v bubíncích hudby, v písních ticha,

    ve smrti, v ženách, v exodu,

    co nekončí, co neusychá

    a z čeho vracím se a jdu

    s pozdravy pro nového Joba,

    jdu jako posel země Uz,

    jdu dnem, jenž dni se nepodobá,

    jdu k němu já, já, Exodus.

    /11. ledna 1941/

    —————————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 18:00

  • Comments are closed.

 

Červen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archivy