• Středa 14. září: Zítra letím do Izraele. Moc se těším. Vůbec nic o té zemi nevím. Pan premiér si ale myslí, že bych ji měl vidět, že prý leccos pochopím. Že prý ale bude lepší, když se dvakrát rozmyslím, než tam něco řeknu. Zeptal jsem se proč, ale podíval se na mě jako vždycky, když mluvím na vládě.

    Láďa mi připravil nějaké podklady, byl prý nedávno na nějaké zajímavé přednášce o lidech, co tam bydlí. Škoda, že nic neřekl, šel bych taky.

    jindrich-sidlo_doplnit

    Čtvrtek 15. září - pátek 16. září:

    Izrael je super! Je to tu moc zajímavé a chodí tu hodně vojáků, ale radši jsem se neptal proč, protože mi pan premiér ještě jednou ráno říkal, ať jsem prý hlavně zticha, že tady by to tak jednoduše jako v Praze vyžehlit nešlo.

    Je tu taková zvláštní móda, lidi tu hodně nosí takové legrační dlouhé černé kabáty, mají fousy a na hlavě takové staromódní klobouky. Přitom je tady dost vedro, musí to být hodně nepohodlné.

    Byli jsme taky v jednom velikém památníku, jmenuje se Jad Vašem. Dozvěděl jsem se spoustu nového, takže když mě oslovili novináři, co říkám té demonstraci, co se konala na podporu Ládi přímo před památníkem, hned jsem věděl, co říct. A tak jsem to řekl: “Připadalo mi v tom i něco symbolického. Pokud člověku věřím, že to, co je na transparentu, není pravda, tak je naopak potřeba se za něj postavit. To je takový most toho, co jsem tu zažíval, když jsem tam viděl, jak občas někdo dostal odvahu se postavit za lidi, kteří byli masově vražděni.”

    Novinářům se to tak líbilo, že to hned běželi volat do redakcí, dokonce i ti pánové, co nás celou dobu hlídali, to hned šli někam zavolat. I když si myslím, že to zase nebylo nic tak neobvyklého, takové věci přece říkám docela často.

    Byli jsme i u takové zdi, lidi do ní dávají nějaké lístečky a modlí se, tak jsem se jako správný katolík také pomodlil otčenáš. Mám odtamtud legrační fotky, protože nám na hlavu dali takovou srandovní malou čepičku, to tady jako suvenýr dostávají všichni. Moc jsme se tomu nasmáli, už se těším, až ty fotky ukážu Láďovi na poradě. Letěli jsme pak ale už docela brzo domů, prý tu lidi v pátek později odpoledne už nepracují, že je to takový zvyk. To bych taky chtěl!

    Sobota 17. září - neděle 18. září:

    Byl jsem doma. Volal mi premiér a ptal se, jestli jsem opravdu řekl tu větu, jak jsem tu psal. Když jsem řekl, že ano, beze slova zavěsil. Jinak jsem hlavně odpočíval, dopisoval nějaké diplomky kolegům a trochu jsem se u toho opil. Snad si to opraví sami.

    Pondělí 18. září:

    Na poradě jsem ukazoval ty fotky z Izraele Láďovi, ale on se nesmál. Říkal dokonce, že kdyby tím neudělal radost tomu starému chudáčkovi, hned by ode mě odešel. To by mě moc mrzelo, protože bez Ládi bych si nevěděl rady. Láďa mi ale slíbil, že mi půjčí nějaké knížky, abych pochopil, jak to bylo doopravdy. Prý jsou to nějaké protokoly mudrců nebo tak nějak. Volali mi i z izraelské ambasády, že by se se mnou rádi sešli a pro jistotu ještě jednou mi to celé vysvětlili, tak jsem jim poděkoval, že už mám tu knížku od Ládi.

    Úterý 19. září:

    Tak jsem se konečně dostal k těm rámcově vzdělávacím programům a úplně jsem se zděsil. Nehodlám stavět školství na sexuálních příručkách, environmentálním vzdělávání, třídění odpadu a podobných deviacích. Vymysleli jsme s Láďou, že místo toho povedeme žáky k národnímu sebevědomí. Mně se to moc líbí. Teď budeme metodicky určovat, kdo do národa patří. Láďa to prý ale už nějak vymyslí. Kdo nebude hrdý, dostane poznámku nebo zůstane po škole. A já si prý mám zatím číst.
    ————-

    Převzato s laskavým svolením autora, původně publikováno na IHNED.cz

    Portrét: Jindřich Šídlo, foto: HN, Martin Svozílek

    ———————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy