• sad
    Přijel za mnou můj bratr, kterého jsem dlouho neviděla. Stáli jsme spolu na nádraží. Díval se stranou a mlčel.

    Zarazilo mne, jak je hrozně pohublý a šedý, jako těžce nemocný. „Co ti je?“ ptala jsem se znepokojeně. „Vůbec nic,“ odpověděl, ale poznala jsem, že to není pravda. Chtěla jsem ho vzít za ruku, ale ucukl, i tak jsem pocítila, jak žhne horečkou. „Pověz, řekni, co ti je?“ ptala jsem se znovu zoufale.

    Pokusila jsem se ho obejmout a pod jeho košilí jsem ucítila listí a trávu. Celý trup měl omotaný čerstvou, dlouhou, hrubou trávou. „To nic, to je takový lék,“ řekl a pokoušel se zakrýt trávu, která vyčnívala okolo límce. „Bylinky všechno vyléčí, víš?“ bránil se. Mezi stébly trávy a listy prosakovala krev. „Já vidím, že jsi nemocný,“ hádala jsem se s ním, „proč mi neřekneš, co ti je?“ „Nestarej se!“ vykřikl hrubě, „mám rakovinu, no!“ a otočil se a rychle odcházel a neohlédl se.

    Zůstala jsem stát na peróně, bratr naskočil na stupátko vlaku a odjížděl. Chtěla jsem za ním volat, ale viděla jsem, že je to marné. A věděla jsem, že už ho nikdy neuvidím.
    ———————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 12:39

  • 6 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      Doufám, že to je “Jenom sen”
      Ondřej

    • Silvae Says:

      To je drsné..taky doufám že to je jen sen..

    • Věra Tydlitátová Says:

      Zdálo se mi to v noci na dnešek a ještě z toho mám depresi. Je to sen, ale každý sen má nějaký reálný základ.

    • Ondřej Wolf Says:

      Člověk se má vždy o co (o koho) obávat.
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Víc než o sebe.

    • Moe Says:

      …….Zůstala jsem stát na peróně, bratr naskočil na stupátko vlaku a odjížděl. Chtěla jsem za ním volat, ale viděla jsem, že je to marné. A věděla jsem, že už ho nikdy neuvidím , ……ten obraz tonouciho cloveka drzici se stebla rakosi . Vidim jen vzpominky detstvi, radost našeho mládí, vzpomínky na bratrskou lásku kterou jen sourozenci znaji, bezstarostnost a vůn letních květin. Lavender je ve vzduchu a slunce v mých očích, jako strážný anděl, mne chrání. Pak se ptam “Jsi to ty”, a zaměřim mé oči na siluetu nyní známe tváře. “Jsi to ty”?
      “Koho jsi cekala Verus”, rika znamy hlas, “ prece vis ze se zastavim na cestě do Mnichova”. V tom okamziku zastavil moje houpací křeslo a ve stinu slunce jsem poznala obrys obliceje milovaneho bratra. A já si uvědomila, ze to byl jenom zly sen……..

 

Květen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Archivy