• ohen2

    -

    -

    -

    Záznam snu z noci 4. - 5. července 2009

    ——————————————-  

     

    Jdu po široké a rovné lesní cestě, vpravo je mýtina již částečně zarostlá mladými stromky s vysokou borovicí na kraji, okolo je tmavý jehličnatý les. Dívám se na tu krásnou borovici se zalíbením a najednou…

     

    V její koruně vyšlehne několik plamenů.

    Proč hoří ta borovice a proč vzplanula takhle podivně až nahoře v koruně?

    Zapálil ji snad blesk? Ale nehřmí a bouře není. Zapálil ji kulový blesk? Zapálil ji snad nějakým způsobem člověk? Nebo vzplála její pryskyřice žárem slunce? Dívám se fascinovaně na oranžové jazyky v zeleni jehličí a přemýšlím, jak k tomu mohlo dojít. Jsem DIVÁKEM v tomto divadle.

    Je to tak strašlivě krásné, jak ten trpící strom připomíná pochodeň na pozadí tmavého nebe. Ubohá borovice…

     

    Najednou se mě zmocní neklid, to tajemství je hrozivé. Prohlížím okolní stromy… a tamhle nedaleko již hoří také modřín. Divím se tomu a je mi líto těch stromů až k pláči a moje ÚZKOST stoupá. Dochází mi, že asi hoří celý les.

     

    Vpravo i vlevo do cesty vyskakují plameny, zatím jen v dálce mezi kmeny jako oranžová záře, občas probleskují a zase mizí, ale je jich stále víc a víc. Měla bych rychle ODEJÍT, les hoří na všech stranách. A než to domyslím, slyším už i praskání a hukot a cítím prudkou vůni terpentýnu. Z větve na větev přeskakuje požár.

     

    Když poběžím do lesa, zapletu se do větví a do mlází a nevyběhnu včas, plameny mne DOŽENOU, ale když poběžím po té široké a rovné cestě, říkám si, poběžím rychle a budu v BEZPEČÍ. UTÍKÁM ze všech sil kupředu a kolem již hučí obrovské ohně, strom po stromu plane jako světelný maják.

     

    Na cestě přede mnou, tam, kde již má být konec lesa, stojí ohnivá HRADBA. Myslím si: Když poběžím dost rychle, proběhnu tím ohněm, dostanu se rychle na druhou stranu, tam je už možná všechno spálené, anebo tam možná vůbec nehořelo, dostanu se z tohoto hrozného místa, ZACHRÁNÍM SE.

     

    Utíkám ze všech sil, ale cíl, ta oranžová zeď ohně je stále příliš daleko a žár je už nyní nesnesitelný. Vpravo i vlevo již stojí nešťastné stromy v agónii svého empyrea.

     

    Nad hlavou mi planu koruny umírajících jehličnanů a dolů na cestu se začínají snášet planoucí větve, smolné, jehličnaté větve smrků, tisů a jedlí, jejich koruny se trhají, odlamují a klesají na cestu přede mne a za mne a řítí se teď už i na moji hlavu jako hučící žhavé vodopády a jako strašlivý věnec pro toho, kdo neběžel dost rychle, kdo PROHRÁL svůj závod o ŽIVOT. Už vím, že nedoběhnu na konec lesa, křičím a vdechuji plameny a namísto hlasu dere se mi z úst oheň.

     

    Budím se zpocená, po tvářích mi tečou proudy slz.

    ——————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 19 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Blechová Hana Says:

      Zvláštní, hodně zvláštní, Věruš, taky ve snu utíkám, utíkám, nestíhám uniknout, jenže já utíkám před před jiným ohněm, nemám tam ty krásné stromy, mám svázané ruce, všude je strašlivě kouře, nemůžu dýchat, dusím se, vidím jen kousek cesty před sebou, je to prašná cesta jakousi alejí, to, co hoří je snad vysoká tráva nebo obilí, nevím, nevidím přes mohutný kouř, strašlivě mne špípe do očí a vůbec nemůžu dýchat. A najednou cesta končí, končí právě v tom hořícím poli či louce, ale zpátky už nemůžu, tam už hoří ta alej…
      A já se budím a strašlivě kašlu.

      Ten sen se mi opakuje dost často a provází ho různé úvahy v průběhu toho utíkání, rychlé úvahy, je zvláštní, že ty úvahy mají svůj reálný základ, proto je ten sen tak strašlivý, tak děsící.

      Díky za pozvání k vlasnímu přiznání, tohle jsem ještě snad nikomu nevyprávěla.

    • Martina Durdovic Says:

      Spojení slov hořící les mi přijde tragické, něco jako nešťastné dítě, nemocný psík, okradená babička atd.
      Oheň sám o sobě mě děsí spolu s bolestí a marností nejvíc na světě.
      Věruš, přeji ti jen pokojné snění.

    • Blechová Hana Says:

      Věruško, Martino,
      pro mne je na tom ohni nejhorší ten pocit naprosté bezmoci, nemožnost UŽ cokoliv ovlivnit, ten pocit marného a jistého konce, konce i všeho kolem.
      Ale snad opravdu raději doufejme, že tyhle noční plameny nás budou pronásledovat ne moc často.
      Bleška.

    • Ondřej Wolf Says:

      Taky mám s takovými sny zkušenost. Možná to vyzní divně, ale ještě horší než ty drastické jsou takové, kdy na cestě odněkud někam za nějakým cílem začnu bloudit v kruhu, ten se pokaždé nějak změní ale stejně mne vrátí zase zpět, celé to nějak graduje…..
      Jinak už jsem taky ve snu umřel (sebevražda kvůli nesplnění úkolu), díval se na svět zkrz Hitlerovy oči (ještě když byl mladý voják v I.světové válce)……
      Ondřej

    • Martina Durdovic Says:

      Pane Wolfe, jaká byla ta smrt?

    • Ondřej Wolf Says:

      Zoufalá, marná.
      Ten sen byl o tom, že jsem byl ruský voják v tajze na Sibiři, měl jsem na motorce vodit hasičská auta k lesnímu požáru (!!!), jenže terén byl neprůjezdný, já tu motorku neuřídil, spadl z ní, hasičská auta nějak zmizela, pak jsem zahlédl svého nadřízeného, tak jsem se zastřelil a pak mu šel ohlásit (to pořadí není prohozené,šel jsem za ním už jako mrtvý), že jsem to nezvládl. Pak jsem se probudil.
      Zdálose mi to již před pár lety.
      Ondřej

    • Blechová Hana Says:

      Nemám ty sny vůbec ráda, dá se říct, že tyhle ohnivé sny nenávidím, bojím se jich, je to jedna z mála věcí, které se opravdu bojím, mám k tomu své důvody.
      Vcelku mi až tak moc nevadí, když se ve snu topím, ba i v tom snu si nějak uvědomuju, že může být hůř :-), občas taky někam padám, ale ani to není nejhorší, zdaleka nejhorší je ten oheň s dýmem, horko, kouř, neschopnost běžet, neschopnost cokoliv udělat, čemukoliv zabránit, ty svázané ruce, to je strašný sen.
      Asi to jednou budu muset s někým probrat, možná nejsem normální.
      Bleška.

    • Blechová Hana Says:

      Ondřeji,
      jsem ráda, že jste tu zpátky, to je fajn, doufám, že bylo vše OK.
      Bleška.

    • Martina Durdovic Says:

      Ale jste normální, paní Blechová. Ve snech je přece vše možné, realita se kryje s iluzí, čas neexistuje, naše přání a vnitřní touhy se srážejí s reálnými událostmi…
      Slyšela jsem, že sny mají trojí původ: od Boha, od ďábla a z přejedení. Ale co my víme? nevíme nic.

    • Martina Durdovic Says:

      A pane Wolfe, v reálu jste byl pověřen nějakým úkolem? Svým nadřízeným či od sebe? Proč se Vám zdála ta smrt marná?

    • Blechová Hana Says:

      Zvláštní, přečetla jsem si ten prvotní text ještě jednou a najednou mi to připadá až podivuhodně svázané s husitstvím, s počátečním nadšením - vzplanutím revoluční myšlenky, které přechází k uvědomění si rozsahu a k boji, včetně jednoho z prvků ohnivého boje, hořící HRADBY, dokonve valící se oheň, pokuid mne pamět neklame, že?
      A na konci je snad zčasti zklamání nad bezvýchodností , neřešitelnosti…
      Nevím, podivný nápad okamžiku.
      Bleška.
      Dokonce i ta borovice, nepoužívala se tehdy smůla z borovic?

    • Blechová Hana Says:

      Martino, nevím, odkud ty sny jsou, jen bych snad vyloučila to přejedení :-), tyhle sny bývají barevné, s vnímáním tepla a s pachovými vjemi, to jsou sny nad ránem, lehlé večerní snění je pro mne většinou příjemné, večeřím kolem šesté, sedmé a spát chodím až kolem desáté, jedenácté. Před spaním mám strašně ráda některý ze svých vlastních čajů, vlastnoručně sbírané bylinky.
      Ale na tom nesejde, naštěstí ty ohnivé sny nemívám zas tak často, ale bojím se jich, to ano.
      Bleška.

    • Blechová Hana Says:

      To je zvláštní, smrt sama o sobě myslím není děsivá, není to něco, čeho by se primárně člověk asi bál, děsivé jsou souvislosti.
      Zvláštní, ale asi na to mám trošku zkreslený názor.
      Bleška.

    • Martina Durdovic Says:

      To je pravda, souvislosti, okolnosti. Jednou dělali anketu, jak by člověk chtěl odejít z tohoto světa. marek Eben tehde odpověděl, že připravený. To se mi líbilo!

    • Blechová Hana Says:

      Líbilo by se mi to taky, pokud by tím byl myslel, že by vlastně měl být člověk připravený odejít kdykoliv. Tedy mít čisto, jakási vnitřní vyrovnanost. A je dost možné, že Marek Eben v sobě něco takového má, je to dost zvláštní, příjemný typ, v dnešní TV téměř typ na vyhynutí. Škoda.
      Bleška.
      Ale to jsou jen okolnosti, které se vztahují dovnitř, k sobě, k odcházejícímu, myslela jsem i na okolnosti další, ale to je na moc dlouhé povídání, ale díky. Moc díky.
      B.

    • Ondřej Wolf Says:

      To samé ale platí i pro oheň, vodu…..
      A souhlasím, v tom, snu bylo nejhorší to selhání, zoufalství.
      Ondřej

    • Blechová Hana Says:

      A to je přesně důvod, proč se bojím oněch ohňových snů, vlastní selhání, bezmoc, zoufalství, šílené zoufalství z neřešitelnosti.
      Díky, bleška.

    • Ondřej Wolf Says:

      Taky dík, Ondřej

    • stanislav Says:

      no. já bych si to pro sebe překládal, že ty stromy je společnost, okolí, tedy vyznívá to jako pocit z toho kolem. strom - člověk, les - společnost…
      a že to hoří, to jako je nějakej podvědomej pocit…

 

Červenec 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  

Archivy