• promoce-na-kbs

     

    Je situace mezi studentem a vyučujícím, která se nejen vymyká běžným pravidlům, ale má v sobě symbolickou hodnotu. Při odchodu z promoce se právě odiplomovaným absolventům pokloníme na rozloučenou. Neberu to jen jako formální pozdrav, který patří k taláru a rádobystředověkému rituálu. Opravdu je to okamžik, kdy vzdáváme poctu těm, s nimiž jsme mnohdy několik let “bojovali” – v obou významech: buď bok po boku, nebo tváří v tvář.

     

    Je dobojováno, obě strany slaví vítězství a učitel vzdává poctu těm, kdo zatím prokazovali poctu jemu. V tu chvíli jsou zapomenuty všechny vzájemné výčitky, pocity uraženosti nebo křivdy, všelijaké omyly a šlápnutí vedle, průšvihy, klopýtnutí. Aspoň na chvíli tak dlouhou, než přejdeme červený koberec. Ale někdy i navždy.

     

    Vzpomínám na “své” studenty pokaždé, když je vidím ve slavnostních šatech usazené způsobně v řadách pod pódiem, jak se změnili. Jsou to vůbec stejní lidé jako ti, kteří přišli krátce po maturitě do prvního ročníku bakalářského studia a každý posvém se vyrovnával s chaotickým prostředím univerzity? Někteří tehdy dělali ramena, dávali najevo, jak to mají na háku, hrdě se nesli a tvrdě bojovali o každou zkoušku, jiní naopak zvolili taktiku tichých myšek, pilných a slušňáckých pracantů. Některé jsem neviděla po celé měsíce leč u zápočtu, kdy jako zcela neznámí hrdinové vstupovali na bitevní pole s fatalistickým odhodláním antických hrdinů.

     

    A teď tu sedí, mladé ženy v pestrých toaletách nebo v kostýmku a vedle v kvádru ti pánové, kteří mnohdy chřestíce řetězy a blýskajíce cvočky v obočí a jazyku kráčeli na zkoušku jako rebelové. A za nimi jejich babičky, tetičky, maminky a tatínkové smrkají dojatě do kapesníků a žmoulají na kolenou kytice. Vždy čekám, zda aspoň ti nejdrsnější chlápci pěkně nahlas a bez trémy pronesou své “spondeo ac polliceor” – ale ne, nakonec to i oni špitnou s hrdlem staženým.

     

    Povstáváme, když zní Gaudeamus igitur a scházíme z pódia, a to je ta chvíle, kdy zůstává stát rektor, děkan, proděkani i senátoři, profesoři, docenti, doktoři a vůbec my všichni představitelé akademické obce a mírně skloníme hlavu nalevo a napravo k řadám absolventů. Je to loučení, ale je to i přivítání v našich řadách. Byli bychom rádi, kdyby si všichni zapamatovali tu krátkou chviličku a uvědomili si, čím to gesto zavazuje. Není nic smutnějšího než bezcharakterní, zbabělý a hloupý magistr. A není nic radostnějšího než vychovat moudré, vzdělané, přímé a nadějné žáky. A vůbec největší radostí je poznání, že je můj žák lepší než já. Prý se to dobrému učiteli podaří nanejvýš tak pětkrát za život. Já už mám takové žáky dva, takovým jsem se poklonila ráda.

    —————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 12:00

  • 7 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Martina Durdovic Says:

      No vidíš, Věruš, já si vůbec nevzpomínám, že by se nám pedagogové poklonili! To musím zjistit.
      Odkud je ta myšlenka, že žák má být lepší učitele a že učitel z toho má být šťasten?

    • Věra Tydlitátová Says:

      Ahoj, Marti,
      Třebas to máte v Praze jinak…. Já už si na to taky nepamatuju, jak to bylo v Karolinu. A ta myšlenka? Ani nevím, to se u nás tak traduje. :-)

    • Ondřej Wolf Says:

      Já si pamatuji, že jsme si podávali ruku. Také si pamatuji, že jsme slibovali že nepoškodíme dobré jméno univerzity, jak při instalaci, tak i při promoci. Někteří magistři by na to měli myslet (!).
      Jiní s někým z profesorů dodnes udržují kontakt a na další alespoň rádi vzpomínají.
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Jo, jo, ruka se podává po převzetí diplomu. Slib je ještě před celým ceremoniálem. A to ostatní je stejné. :-)

    • Martina Durdovic Says:

      Já si pamatuji zvláště to zubení se navzájem:o) Hlavně tedy pedagog Žůrek s pověstí tyrana na latinu! Pusu měl od ucha k uchu, jakoby se nikdy nic za těch 5 let nestalo! Ale všechna ta gratulace, rukoupodání, úsměvy, slova….bylo to hřejivé.

    • Persi Says:

      Jirhant: Bojím se, že k tomu není co říci… Mimochodem - jak se vlastně studovala ekonomie za časů nejtvrdší totality? Jak se studuje věda o hospodářství v době, která jakékoliv svobodné hospodaření popírá…?

    • Jirhant Says:

      To Persi: Co říci o studiu v době, kdy existovalo samostatné ministerstvo vysokých škol a rektor a pozdější ministr měl pouze maturitu? Jak se asi studovala práva a filosofie? V té době měla právnická fakulta KU vážné potíže s otevřením prvého ročníku , protože nemohla sehnat 35 potřebných přihlášek, nakonec situaci zachránili absolventi dělnických kursů (ADK), kteří získali maturitu za 7 měsíců v přípravném kurzu v Mar. Lázních. Jedině vzkvétala Vysoká škola KSČ zvaná Vokovická Sorbona. Na tituly jsme čekali 15 let a to už na nějaké skutečné promoce s insigniemi a přísahami bylo trochu pozdě.A tak platí vlastně dodnes … “a hrdý buď, kdos neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí”…

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Archivy