• Autobusem do Tel Avivu jede pan Löbl a čte arabské noviny.

    Vidí ho pan Kaplun a pohoršuje se:
    “Löbl, co to vidím, proč čtou arabské noviny? Nestyděj se? Proč nečtou naše? Třebas HaArec, nebo The Jerusalem Post?”
    Pan Löbl se ohradí:
    “Jsem snad mešuge? Proč bych četl židovský noviny? Pořád je tam jenom o tom, jak máme hloupé a zkorumpované politiky, jak se u nás krade, jaký máme deficit státního rozpočtu, jak se bude zdražovat a že hrozí krize, nezaměsnanost a neúroda.
    V arabských novinách čtu, jak ovládáme celý svět, všechny banky, amerického prezidenta, ostatní prezidenty a krále, všechny zbrojní programy a průmysl, světový obchod a těžbu zlata a ropy, jak máme pod palcem Pentagon i Bílý dům, jak se každý den koupeme v šampaňským a souložíme s mladicemi. Tak se nedivěj, že si každý ráno čtu radši ty arabský noviny.”
    ———–
    jewish-olympics
    ———–
    Potkají se dvě židovské mámy: “Tak co, Rut, jak se daří dětem?” “Ani se neptej, náš Mojše si vzal pěknou mrchu! Do jedenácti se válí v posteli, celý dny trajdá venku a utrácí bůhví za co, a když chudák kluk celej uhoněnej večer konečně přijde domů, myslíte, že pro něj má pořádnou teplou večeři? Pche! Ještě ho nutí, aby ji vzal do drahé restaurace!” “A co Esterka?” “Ta si vzala učiněného světce! Snídani jí nosí do postele, koupí jí všecko, nač si vzpomene, a večer ji vodí do prvotřídních podniků.”
    ———–
    V osmašedesátém utekl Kohn do Německa. Nedařilo se mu najít práci až jednou v Mnichově uviděl reklamu Roubíček a spol. - prodej chladniček. Vešel do obchodu a nechal se ohlásit u šéfa. Zjistil že je to jeho bývalý spolužák, který utekl již ve čtyřicátémosmém. Zavzpomínali na staré časy a po chvíli Roubíček povídá: “Poslouchaj Kohn, co ho ke mě přivádí?” “Ale hledám nějakou práci. Nenašlo by se něco u nich?” “No to vědí, konkurence je tvrdá, ale že jsou to oni, měl bych místo obchodního zástupce pro Grónsko. Berou to?” “No jasně, práce jako každá jiná.” Po měsíci přišla od Kohna objednávka: “Objednávám jednu chladničku metr krát metr krát dva metry.” V podniku z toho bylo trošku zděšení, ale kšeft je kšeft a tak chladničku vyrobili a odeslali do Grónska. Další měsíc přišly peníze a objednávka na pět kusů chladniček metr krát metr krát dva metry. Opět vyrobili a zaslali do Grónska. Po měsíci přišel telegram: “Objednávám dvěstě chladniček metr krát metr krát dva metry, peníze vezou sebou.” Když Kohn přiletěl z Grónska a dostavil se do kanceláře k Roubíčkovi tak ten mu povídá: “Teda Kohn, že jsou kšeftman to jsem věděl, ale jak dokázali ukecat Eskymáky aby si kupovali chladničky, to je mi teda divný?” Roubíček s úsměvem odpoví: “Vědí co mi to dalo práce je přesvědčit, že je lepší souložit při mínus pěti stupních Celsia než při mínus čtyřiceti?”
    ———–
    Sovětský státní úředník zahlédne v Moskvě na lavičce v parku Žida, jak se učí hebrejsky. “Nemrhejte časem, stejně vás tam nepustíme.” “Já vím. To já jen až přijdu do nebe, abych se tam domluvil.” “A co když přijdete do pekla?” “To nebude problém, Rusky už umím.”
    ———–
    Roubíček posadil svého tříletého synka na stůl a povídá: “Chlapče, skoč dolů.” Děcko zamrmlá: “Já se bojím, že se bouchnu!” “Neboj se, chytnu tě, než dopadneš na zem. Přece si nemyslíš, že by tvůj tatínek dopustil, aby sis ublížil.” Tak synek sebral odvahu, skočil, ale tatínek nehnul ani prstem, synek se pěkně praštil. Když se vybrečel, Roubíček mu povídá: “Tak, hochu, teď jsi dostal svoji první velkou životní lekci. Nikdy nikomu nevěř, ani vlastnímu otci.”
    ———–
    Utíká takhle Roubíček ze Sovětského svazu a na hranicích mu celníci najdou v kufru bustu Lenina. “Co to je?”, ptají se Roubíčka. “To se ptají špatně”, povídá Roubícek, “měli by se spíš zeptat: kdo to je? - To je Lenin! Zachránce proletariátu celého světa, zakladatel mé milované vlasti, Sovětského svazu, génius, který naplnil Marxovy myšlenky.” “Dobře, můžete jít”, říkají celníci. Na izraelské hranici celníci u Roubíčka v kufru znovu najdou Leninovu bustu a ptají se ho: “Co to je?” “To se ptají špatně,” povídá Roubíček”, měli by se spíš zeptat: kdo to je? - To je Lenin! Ten šílenec, co přivedl polovinu světa do chudoby, největší zločinec dvacátého století, nastrčená figurka, která aby pomohla Němčourům.” “Dobře, můžete jít.”říkají celníci. Roubíček přijede ke svým příbuzným, a když si vybaluje věci, jeho synovec si všimne Leninovy busty a ptá se Roubíčka: “Strýčku, kdo to je?” “Ale to se ptáš špatně, synovče, měl by ses spíš zeptat: co to je? To je totiž pět kilo zlata !”
    ———–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • One Response

    WP_Modern_Notepad
    • Petr Jano London Says:

      Hezky a pozehnany den pani Vero. Moc jsem se zasmal. Dekuji. Pokoj Bozi Vam preji. Pr. Petr J. from London.

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Archivy