• Nedávno jsem na jistém blogu (bylo to na jednom blogu, který si hraje na vysoce intelektuálskou platformu) umístila článek odsuzující pochody neonacistů. Čekala bych, že tento můj textík pobouří samozřejmě nácky, a pak možná ještě nějakého toho milovníka silné ruky a vyšinutého Vůdce.

    V diskusi se ale provalil úplný průjem intelektuálských floskulí ve stylu: “Nácky nemusím, ale…” Hlavní obavu měli ti “přemyšliví mladí lidé,” jak se sami rádi titulují, o to, aby se v případě své účasti na nějaké protinacistické demonstraci nedostali do blízkosti izraelské vlajky, protože oni sice nácky nemusí, ale… Izrael taky ne. Diskuse se pak vinula směrem: Izraelská genocida Palestinců, proradnost Židů a pochopení pro neonacisty. Byla jsem obviněna z popírání palestinského holokaustu a bylo mi vzápětí vyhrožováno trestním oznámením. Ti umírněnější se však vymezili proti článku oním intelektuálským ALE.

    S některými lidmi se těžko diskutuje, řeknete-li, že Matka Tereza zachránila tisíce dětí v Indii, odpovědí vám: “No jo, ale nezachránila žádné dítě v Africe.” Tenhle příklad jsem si vymyslela již asi před rokem a nazvala jsem jej Úhybný manévr Alfa. Je to totiž častá polemická figura jistých alibistických a opatrnických spoluobčanů. A vidíte, už v roce 1934 něco podobného popsal Karel Čapek ve svém sloupku O alelidech.

    ———————————————

    Karel Čapek

    O alelidech

    Alelidé, to je takový zvláštní druh lidí, kteří ke všemu, s čím se setkají, mají nějaké “ale”, nějakou svou výhradu. Jejich řeč není “ano ano” ani ” ne ne” , nýbrž “ano, ale” nebo “ne, ale.” Kdybyste jim řekli, že dvakrát jsou čtyři, odpovědí vám na to pohotově a s jakousi převahou: “Ano, ale dvakrát tři pane, je šest.”

    Načež od vás odejdou s uspokojením, že se nedali a že to vaše tvrzení uvedli, jak se říká, na správnou míru. Kdybyste si oddychli, že už se, chvála bohu, trochu prodlužuje den, namítnou něco na způsob: “Ano, ale tím se jistě hospodářská mizérie nezlepší.” Kdybyste se z nějakých naléhavých důvodů pohoršili, že Petr je zloděj a huncút, odpovědí: “Ano, ale tamhle Capl není o mnoho lepší.” A tak dále.

    Jak známo z mluvnice, ale je spojka odporovací. Alelidé nic nevyvracejí ani nepopírají, nýbrž jenom odporují, kladou všemu jakýsi odpor; jsou to od nátury špatní vodiči, ve kterých se ztrácí sdělovaná energie. Nepopírají, že dvakrát dvě jsou čtyři; dají jenom najevo, že na tom tak mnoho nezáleží, že si tu čtyřku můžeme dát za klobouk a že jsou na světě důležitější fakta, například to, že dvakrát tři je šest. Kdybyste před nimi vytáhli z vody tonoucí dítě, neřeknou vám, že jste to měl dělat; spíš se vyjádří asi v ten smysl, že vaše jednání bylo sice správné, ale že na lodi Prinzipessa Mafalda utonulo tři sta nebo kolik osob a ty že nikdo z vody nevytáhl. Můžete pomoci chudému, ale tím se ještě, holenku, nerozřeší sociální problém. Zkrátka nemůžeme udělat nic, ani vyslovit nic, aby se na to nedalo pověsit nějaké ale. Od toho tu jsou alelidé; oni vždycky si vzpomenou na něco, co není obsaženo a splněno v dané situaci a co tedy lze káravě vytknout jako nedostatek, neúplnost a špatné řešení.

    Být alečlověkem má své výhody:

    1. Vědomí intelektuální převahy, s níž opravujeme a “odkazujme do náležitých mezí” činy a poznatky svých bližních.

    2. Příznivou možnost nic nedělat,. Nýbrž obírat se jenom zaujímáním svého stanoviska, vytyčit své výhrady a tím jaksi uplatnit své já.

    3. Konečně hluboké uspokojení z toho, že takto můžeme nejúspěšněji otravovat druhé lidi.

    Toto zásadní “ale” je povětšině nemocí intelektuálskou. Prostý člověk má spíš co dělat s věcmi než se stanovisky k nim; nesnaží se odlišit své já od druhých nějakými výhradami nebo zdůrazňováním svého zvláštního hlediska.

    Proto to intelektuálové prohrávají, jakmile jde o věci obecné; pro samé výhrady přestávají být schopni prostého, rozhodného ano nebo ne. Všechny pravdy, kterých by mohli potřebovat, jsou pro ně ověšeny samými “ale”, která je omezují. Proto se ve veřejném životě tak často ztrácejí pravdy a jsou nahrazovány něčím neskonale primitivnějším; totiž hesly.

    Alelidé prohrají všechno, čeho se dotknou; zůstane jim jenom jejich “ale”.

    ————————————————————————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 1:54

  • Comments are closed.

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy