• Druhý vatikánský koncil se stává nezávazným, píše Marco Politi v italském deníku Il Fatto Quotidiano v komentáři, který se věnuje rozhovorům mezi Vatikánem a Kněžským bratrstvem svatého Pia X. (latinská zkratka FSSPX) o návratu do římsko-katolické církve.

    2vaticana

    Následovníkům Marcela Lefebvra, zuřivým odpůrcům Druhého vatikánského koncilu, papež Ratzinger předkládá jako základní podmínku přijetí tzv. “doktrinální preambuli“. Přestože její text nebyl zveřejněn, z oficiálního komuniké Svatého stolce vyplývá, že v ní není jediné zmínky o důležitých textech ze zmíněného koncilu, který církev prorocky postavil do moderního světa. Jde o popření veškerých dosavadních prohlášení církevních špiček na toto téma. Většina biskupů a konkrétněji kolegium kardinálů se doposud vyjadřovalo v tom smyslu, že by lefebvristé měli loajálně přijmout závěry Druhého vatikánského koncilu, pokud se chtějí vrátit do plného společenství s římsko-katolickou církví. V únoru 2009 státní sekretariát prostřednictvím nóty kardinála Bertoneho ubezpečoval, že Bratrstvo Pia X. bude církví přijato jen za nutné podmínky, že “plně uzná Druhý vatikánský koncil a magisterium papežů Jana XXIII., Pavla VI., Jana Pavla I., Jana Pavla II. a samotného Benedikta XVI.” Po dvouletém vyjednávání se však zdá, že Kongregace pro nauku víry nalezla velmi pochybnou formulaci usmíření. Doktrinální preambule znamená souhlas se Zjevením, s církevními dogmaty, s magisteriem papeže a kolegia biskupů (což jsou obecně encykliky a koncilní dokumenty). Preambule však upřesňuje, že na každou z těchto tří úrovní se vztahuje odlišný stupeň souhlasu.

    Papež, kritik relativizmu, tak umožňuje otevřeným nepřátelům koncilních reforem relativizaci Druhého vatikánského koncilu, poznamenává Marco Politi. Kardinál Levada, prefekt Kongregace pro nauku víry, předal 14. září zmíněnou doktrinální preambuli představiteli bratrstva, Mons. Fellaymu. Lefebvristé mají několik měsíců na zváženou, zda podepsat či nikoliv. Pokud podepíší, stanou se v rámci katolické církve autonomní organizací s vlastním biskupem, podobně jako Opus Dei.

    Zdá se, že Benedikt XVI. je příznivcem tajných procedur. Setkání s lefebvristy byla utajená, rovněž utajená byla i jednání o přijetí bývalých členů anglikánské církve. Jakoby papež chtěl už z principu vyloučit z účasti na diskuzi o těchto velmi citlivých tématech života církve katolické veřejné mínění i samotný světový episkopát. Smíření s popírači 2.vatikánského koncilu a způsob, jakým bude uskutečněno jejich přijetí do římsko-katolické církve, jsou závažné věci. Týkají se totiž samotného směřování církve v 21. století. Navíc nejde jen o katolíky, ale i o církevní vztah k židům, k dalším náboženstvím, a rovněž k nevěřícím. Zmíněné koncilní dokumenty znamenaly přelom v dosavadní nepřátelské a uzavřené církevní praxi k jinověrcům. Koncil v letech 1962-65 posvětil liturgickou reformu, princip svobody svědomí a náboženství, zavrhl nahlížení na židy jako na “bohovrahy” a celkově přehodnotil vztah k židovství jako autentickému náboženství Bible. Koncil dále zahájil ekumenický dialog mezi katolíky a ostatními křesťanskými církvemi, potvrdil, že muslimové, židé i křesťané ctí jediného Boha Abrahámova, přiznal tzv. “fragmenty pravdy” velkým náboženským tradicím Asie. Navíc v klíčové pastorální konstituci “Radost a naděje” potvrdil zájem církve na budování spravedlivého sociálního řádu se všemi lidmi dobré vůle. Zkrátka, koncil udělal přesně to, proti čemu po desetiletí systematicky vystupují následovníci francouzského biskupa Marcela Lefebvra. Ten se osobně koncilu účastnil a později založil odštěpeneckou církev. Po vysvěcení biskupů bez souhlasu římsko-katolické církve tuto sektu exkomunikoval papež Jan Pavel II.

    Biskupové, kněží a seminaristé Bratrstva Pia X. jsou formováni v duchu nenávisti vůči reformám koncilu. Avšak Benedikt XVI. si již v začátku svého pontifikátu vytyčil úkol postupného sblížení a usmíření s exkomunikovaným Bratrstvem. Proto povolil předkoncilní Tridentskou mši. Proto i přes protesty katolického světa v lednu 2009 odňal exkomunikaci čtyřem lefebvristickým biskupům, mezi nimi rovněž Richardu Williamsonovi, známému popírači holokaustu.

    Podle dosavadních zpráv není v preambuli vypracované Kongregací pro nauku víry ani stopy po formulaci tzv. “plného uznání” Druhého vatikánského koncilu. Kompromis kopíruje “Professio fidei”, kterému se od roku 1989 musí podrobovat biskupové a teologové. Jenže biskupové a teologové obvykle nepocházejí z hnutí, která se vytvořila jako popření 2.vatikánského koncilu. V tom tkví dvojakost onoho smírného dokumentu. V tom tkví pachuť z pocitu částečného výprodeje tak zásadní události v novodobých dějinách římsko-katolické církve. Doktrinální preambule interpretuje 2. vatikánský koncil v souladu s tzv. “hermeneutikou kontinuity”, která je tolik drahá současnému papeži a ponechává lefebvristům svobodu na tzv. legitimní diskuzi, studium a teologický výklad jednotlivých výrazů a formulací přítomných v koncilních dokumentech. “Nikdo si nedokázal představit”, uzavírá Marco Politi, “že se nám z koncilu jednou stane samoobsluha.”

    Opravdu si z církevního učení každý bude moci vybrat, co se mu právě hodí do krámu? V podobném duchu se nese i komentář Massima Faggioliho v italských novinách Europa. Upozorňuje na to, že by se italští a evropští politici neměli na tuto věc dívat jen jako na interní záležitost římsko-katolické církve nebo jen jako na kuriózní epizodu, která nemůže ovlivnit nasměrování současného katolicismu. Lefebvristé odmítají demokracii (v církvi i mimo ni), odmítají veškeré moderní svobody, brání se poučení z tragické zkušenosti druhé světové války, koncepce židů jako “bohovrahů” je důležitou součástí jimi propagované “katolické tradice”. Představitelé italské židovské komunity již pohrozili, že pokud dojde k přijetí bratrstva do katolické církve, nebudou se účastnit letošního mezináboženského setkání v Assisi. Po skandálu z roku 2009 si již biskup Williamson dává pozor na svá vyjádření pro tisk a média. Přesto je z kroků dalších prelátů hnutí cítit nostalgie po italském a francouzském fašismu napojeném na politický klerikalismus. Svědčí o tom např. mše sloužená ke cti maršála Pétaina. Lefebvristé tvrdí, že veškeré teologické hereze se dočkaly svého dovršení v té největší politické herezi, totiž komunismu. Komunismus pak byl podle nich ideologií, která inspirovala heretický katolicismus posledních padesáti let. Dne 14. září 1936 Pius XI. veřejně vystoupil a žehnal ozbrojenému povstání Franca, čímž opustil dosavadní linii opatrné zdrženlivosti. Onen projev ze září 1936 byl, jak později vysvitlo z odtajněných archivů, jedním z popudů pro následnou vstřícnost Vatikánu k fašistům. Jiná doba, jiné problémy. V září 2011 je otázkou, k čemu povede vatikánská smířlivost projevovaná lefébvristům, uzavírá Massimo Faggioli. Co se týče České republiky, výmluvné je vyjádření kardinála Vlka z roku 2006, v němž odsoudil extrémistické organizace, které se zaštiťují křesťanstvím (viz tento web). Dnes máme rok 2011, a biskupové k pravicovému extrémismu uvnitř církve takticky mlčí. Jako občané a křesťané této země bychom byli našim pastýřům velmi vděčni za aktualizaci prohlášení arcibiskupa Vlka. Dočkáme se toho?

    —————

    Publikováno s laskavým svolením autorky

    Původně zveřejněno na Umlaufoviny

    ————————————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 14 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      To jsou i mé obavy. Papež, arcibiskup jsou nejspíš přesvědčeni, že tento návrat lefévristů do ŘK je jako cíl - smíření vnímán oboustranně. Neuvědomují si ( třeba v rámci plurality víry či osobní slušnosti), že v očích lefévristů je to jen obsazení výchozí pozice pro rychlejší či pomalejší anexi církve jako takové.
      Ondřej

    • Fr. Řeka Says:

      Mezi Lefébvristy a fašisty nevidím téměř žádní rozdíl. Ti chlapi jsou červi.

    • Věra Tydlitátová Says:
    • Ondřej Wolf Says:

      Doufejme!!!!!!!
      Ondřej

    • BERAN Says:

      Zdravím! Asi mi něco uniklo, ale co konkrétně bylo z koncilu závazné a nyní se stane nezávazným? Nevíte to někdo ze zdejších znalců? Díky. T.B.

    • Zdeněk Says:

      Prosím vás co to tu píšete za zmatky? Jde vidět, že vůbec do této problematiky nevidíte. FSSPX není vytvořeno za účelem proti 2. vatikánskému koncilu,ale za účelem . řady změn liturgie, a to se na 2.VK vůbec neřešilo. JPII nikoho neexkomunikoval. Do této exkomunikace se dostal Lefebre vysvěcení dalších biskupů,Z těchto biskupů a Lefebreho samotné ovše Papež Benedikt XVI. snal exkomunikaci, a to že neco proběhlo bez veřejnosti, bylo asi hlavně proto, že veřejnost vůbec neví o co šlo, a sama má velmi zkreslené informace.
      Prosím vás, stačí se více zajímat.

    • Helena Says:

      to Beran: Odpověď na otázku, co je z koncilu závazné je jasná - všechno. Učení koncilu je závazné pro všechny římské katolíky. Nezávaznost, o níž je v článku řeč, tkví v tom, že doktrinální preambule připouští volnost interpretace, čímž hrozí relativizace a rozmělnění účelovým výkladem.

    • Helena Says:

      to Zdeněk

      tak se prosím zajímejte! Není pravda, že 2.vat. koncil neřešil liturgii. Vždyť liturgii reformoval, a to přelomově, liturgickou konstitucí z roku 1963 dokumentem Sacrosanctum Consilium. Marcel Lefebvre pak FSSPX vytvořil jako reakci na tyto změny. K exkomunikaci došlo roku 1988, kdy papež Jan Pavel II. vydal Motu proprio Ecclesia Dei, kde potvrdil již existující exkomunikaci, do které se Lefebvre a jím svěcení biskupové uvrhli - téhož roku. Mýlíte se, že by Benedikt XVI. sňal exkomunikaci z Marcela Lefebvera, není tomu tak. Sňal ji pouze z oněch 4 biskupů a Bratrstvo nemá žádné kanonické uznání ze strany katolické církve.

    • Ondřej Wolf Says:

      Doufám, že jsem našel správnou citaci: V zahajovací promluvě Jan XXIII. označil za hlavní cíl církevního sněmu »agiornamento«, čili celkovou a důkladnou obnovu církevního života s tím, že církev současně nebude vyslovovat odsouzení. Koncil proběhl ve čtyřech etapách. První etapa (11. 10. - 8. 12. 1962, generální kongregace 1-36). Po smrti Jana XXIII. (3. 6. 1963) se jeho nástupce Pavel VI. rozhodl pro pokračování koncilu. Druhá etapa (29. 9. - 4. 12. 1963, generální kongregace 37-79). Při znovuzahájení Pavel VI. zdůraznil pastorační charakter sněmu a důležitost rozhovorů o podstatě církve, zvláště biskupského úřadu. http://vera-tydlitatova.eblog.cz/vira-nadeje-nenavist-%e2%80%93-cast-4
      Pokud si to dobře vykládám, tak pastoračnost koncilu byla zdůrazněna pro dobrou vůli v rozhovoru v rámci otevřenosti - nyní je Lefévristy v podstatě zneužita proti původnímu záměru.
      Ondřej

    • Helena Says:

      a ještě přebírám z diskuze na umlaufovinách tuto zásadní věc:

      Řeči o nezávaznosti posledního všeobecného církevního sněmu jsou známou a stále opakovanou lží tzv. tradicionalistů, která je paradoxně v rozporu s církevní tradicí.

      Známý je citát papeže Pavla VI. „Ptáme se, jakou autoritu a jaký stupeň teologické jistoty chtěl Koncil přiřknout svým poučkám, protože víme, že se vyhnul jasným a slavnostním dogmatickým definicím, opatřeným neomylností učitelského úřadu Církve. Odpověď zná ten, kdo si pamatuje koncilové prohlášení ze 6. března 1964, opakované 16. listopadu: pro svůj pastorační charakter Koncil nevyhlašoval mimořádná dogmata, která mají pečeť neomylnosti; /až sem tento citát s oblibou hojně citují tzv. tradicionalisté, ale tady jej končí, protože to další se jim už nehodí; sami sebe tak jen usvědčují z překrucování a lži - moje pozn./ přesto mají jeho poučky autoritu nejvyššího řádného učitelského úřadu. Jeho řádný učitelský úřad, který je tak zřejmě autentický, musí všichni věřící ochotně a upřímně přijmout, a to podle ducha Koncilu se zřetelem k povaze a cílů jednotlivých dokumentů.“

    • Jiří Pavlíček Says:

      Je možná dobré si uvědomit širší souvislosti: Bratrstvo sv. Pia X. zahrnuje jedno promile (0.1%) z celkového množství římskokatolických kněží. Pokud se týká laiků, bude tento podíl podle mého názoru ještě menší. Je jim sice dáván poměrně velký prostor v médiích, (částečně proto že mnoho novinářů rádo píše o kněžích kteří kritizují papeže, částečně kvůli skandálním názorům některých jejich členů na holokaust - obojí dobře prodává noviny), nicméně jejich význam by se neměl přeceňovat. Pohybují se někde na samé hranici toho, co je v katolické církvi přípustné a jejich biskupové dokonce stále za onou hranicí; (exkomunikace z nich byla sňata, nicméně pokud vykonávají biskupskou službu, je to z hlediska kanonického práva stále nedovoleně).

      Pokud se týká rozhovorů o podmínkách za kterých by se mohli stát právoplatnou součástí římskokatolické církve, je důležité si uvědomit že podobné rozhovory se vedou zároveň s řadou anglikánských biskupů, starokatolíky apod., tedy se skupinami stojícími na právě opačné straně názorového spektra.

      Pokud bude podmínkou jejich uznání římskokatolickou církví podepsání souhlasu s souhlas se Zjevením, s církevními dogmaty, s magisteriem papeže a kolegia biskupů, jak je uvedeno v článku, předpokládám že mezi nimi dojde k dalšímu štěpení. Myslím totiž, že jejich odpor nemá často ani tak teologický jako psychologický základ :-)

    • Renda Says:

      Jaká autorita učitelského úřadu, když to není dogmatické, jen pouhé kázání, navíc některé věci jsou v rozporu s dřívějším. je ekumena, náb. svoboda, článekm víry? Není. To byl ten nefér tah, během koncilu mluvil jen o jeho pouhém pastoračním charatkeru, dokumenty nemusí být tak precizní, po něm z toho udělat superdogma. Navíc dva dny po zahájení koncilu byly tři roky připravované dokumenty hozeny do koše a vypracovány nové. Těmi, jejíchž dílka byla pro svůj modernismus v 50 letech odsouzena.
      Každý strom se pozná dle ovoce. Jaké jsou ovoce této revoluce? prázné semináře, skandály, anarchie, šíření bludů, zmatek. Neřekl snad kard. Ratzinger, že toto období nebylo pro církev příznivé? Neříkal Pavel VI o dýmu satanovém? Říká někomu něco slovo kontinuita? Nebyla nová teologie, podoba současné liturgie odsouzena Piem XII v Humani generis, Mediator Dei?
      Je znám nějaký skandál FSSPX? Musí platit vysoké sumy za odškodnění, odcházejí jejich kněží z povolání?

    • Věra Tydlitátová Says:

      Vážení čtenáři, právě jsem přišla k PC a zjišťuji, že se zřejmě opět ztratil poslední diskusní příspěvěk, pamatuji si, že paní Hladilová na tuto poznámku odpovídala. Zdá se, že se to v poslední době stalo již několikrát. Omlouvám se vám, i když v tom opravdu nemám prsty, a doufám, že se to tady umoudří. Nerada bych stěhovala celý blog. :-(

    • Helena Says:

      to Renda

      tak 2.vatikánský koncil byl pouhé kázání? Aha…Pavel VI. mluví jasně: …”poučky koncilu musí všichni věřící ochotně a upřímně přijmout, a to podle Ducha Koncilu…” Encykliky Pia XII. jsou dokumenty z 50. let a tu citaci o dýmu satanově Pavla VI. bych ráda viděla a to i s kontextem. Pavel VI. byl zastáncem koncilu. Ano ano, skandály FSSXP jsou dobře známy, tak např. popírání holocaustu a vyvraždění 6 miliónů Židů - to se vám zdá málo?

 

Srpen 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy