• Kronika 02.04.2011

    2. dubna 1805 se v Odense na ostrově Fynu v Dánsku narodil král  pohádkářů Hans Christian Andersen.

    andersen
    -

    Andersen se narodil v Odense na ostrově Fynu v Dánsku 2. dubna 1805. Byl synem nemocného  ševce a jeho o několik let starší ženy. Pocházel z velmi chudých poměrů. Jeho matka byla pradlena, později propadla alkoholu. Andersenova nevlastní sestra měla nevalnou pověst, dědeček z otcovy strany trpěl duševní poruchou a lidé v Odense se mu smáli, kmotr byl pouhým vrátným v městském chudobinci.

    Andersen byl přecitlivělý, ctižádostivý a marnivý. Jeho původ pro něj znamenal neustálé ponížení, které kompenzoval vytrvalým úsilím o  společenské a uměleckého uznání.

    Hans Christian již v raném dětství udivoval fantazí,  kterou jeho rodiče podporovali. Roku 1816 zemřel jeho otec, Hans Christian byl nucen přestat chodit do školy a začal pracovat v místní továrně. Postavil si malé loutkové divadlo a vyrobil pro své loutky oblečky. Přečetl všechny možné hry, které si půjčoval, mezi nimi také díla Ludviga Holberga a Williama Shakespeara. Znal nazpaměť celé Shakespearovy hry a přednášel je, nebo hrál s loutkami. Již v mládí utekl do Kodaně, kde se neúspěšně pokoušel prosadit nejprve jako loutkoherec a později jako zpěvák.

    V Kodani se setkal s ředitelem divadla Jonasem Collinem, který jej poslal na studia a zajistil mu stipendium krále Frederika VI. na gymnáziu ve Slagelse, později přešel na školu v Helsingøru, kde studoval až do roku 1827. Andersenovi studium příliš nešlo a dobu strávenou ve škole později nazýval nejčernějšími a nejtrpčími roky ve svém životě. Ještě před studiem v roce 1822 vydal svoji první knížku Duch v Palnatokově hrobě. V roce 1833 podnikl cestu po Evropě, navštívil mj. Paříž, Řím, Vídeň a Neapol.

    Na finanční úspěch čekal dlouho a žil z podpor příznivců. To se změnilo až kolem roku 1845, kdy se mu začalo dařit lépe.

    Podle některých literárních historiků jeho práce vyjadřuje utrpení z jeho odlišnosti. V tomto ohledu je jedním z nejvíce vypovídajících příběhů Malá mořská víla, která si vezme život, neboť nemůže být milována krásným princem. Hans Christian Andersen se zřejmě jen těžko vyrovnával se svou částečnou homosexualitou a Malá mořská víla je někdy považována za alegorii jeho lásky k mladému Edvardu Collinovi, kterému napsal: „Chřadnu kvůli Tobě jako kvůli krásné Kalábrijské nevěstce… mé city k Tobě jsou ženské. Ženskost mé povahy a naše přátelství musí zůstat tajemstvím.“ Collin, kterého muži eroticky nepřitahovali, napsal ve svých pamětech „Zjistil jsem, že nejsem schopný opětovat tuto lásku.“

    Na platonické rovině zůstala i jeho láska k dánskému tanečníkovi Harlodu Scharfovi a mladému knížeti Výmarskému.  Andersena zřejmě přitahovali jak muži, tak ženy. Známá je jeho slabost pro operní zpěvačku Jenny Lindovou, přezdívanou švédský slavík, která ovšem Andersena brala spíše jako bratra. Pohádka Slavík je zřejmě inspirovaná láskou k Jenny Lindové.

    Na jaře roku 1872 se Andersen vážně se zranil a již nikdy se zcela neuzdravil. Zemřel 4. srpna 1875 v domě Rolighed poblíž Kodaně. Je pohřben na Assistenském hřbitově v Kodani. Jeho pohřbu se zúčastnil i král Kristián IX. Tento den byl vyhlášen dnem národním smutku.
    —————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Září 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Archivy