• Nemohu mlčet k opovrženíhodnému spisku Vivat Lukašenko, který se 3. ledna tohoto roku objevil na stránkách Národního sjednocení, které už delší dobu slouží prakticky jen jako blog Ladislava Malého, známého klerofašisty v pravém smyslu toho slova, neboť je příznivcem a obdivovatelem všech diktatur a autoritářských státních zřízení, která nějakým způsobem mají ve svých strukturách zakomponováno institucionální náboženství, což jsou v podstatě všechny s výjimkou Číny a Severní Koreje, protože ačkoliv jde o státy vpravdě národně socialistické, našim českým národním socialistům tam trochu vadí jednak ta rudá barva a také skutečnost, že lidé v těchto režimech nemají bílou barvu pleti.

    belorusko

    Ale zpátky k Bělorusku. Média prý lžou. Lukašenkův režim je podle něj správný a pro nás příkladný. Nevím, jestli se ten člověk už zcela zbláznil, nebo tyto své teze psal poté, co se nějakou náhodou uhodil do hlavy, každopádně tvrdí s vážným ksichtem, že demonstrující mládež a politická opozice dožadující se svobody a demokracie ještě jednou bude prezidentu Lukašenkovi vědčná za to, že je nechával rozhánět, pendrekovat, zatýkat a bránil jim v tom, aby mohli svobodně vyjadřovat svoje názory, studovat, pracovat a volit si svoji politickou reprezentaci.

    Tohle všechno už je dost postavené na hlavu, ale to, co mě skutečně na páně Malého žvanech naštvalo je to, že Lukašenkovu kliku stylizuje jako nějaké ochránce či uchovatele tradičních běloruských národních a duchovních hodnot, což je naprosto nestoudná, odporná a špinavá lež. Co to je za ochránce národních hodnot, který vědomě zbavuje národ něčeho tak zásadního jako je jazyk?! Z oficiálních – prorežimních – novin jsou v běloruštině pouze dva deníky, ostatní vycházejí rusky. Školy které vyučují v běloruštině jsou buď porušťovány nebo zavírány. Lidé hovořící bělorusky jsou vnímáni jako něco nezvyklého.  V tom, oč usilovali ruští carové a po nich bolševici, tento ochránce národních hodnot směle pokračuje a vědomě ze svébytného národa s vlastním jazykem a kulturou vyrábí jakousi provincii Ruska.

    Tradiční běloruské symboly, totiž bílá vlajka s červeným pruhem a státní znak Pahonja představující bílého rytíře s taseným mečem na cválajícím koni v červeném poli jsou v Bělorusku ilegální, používané opozicí. Naproti tomu oficiální státní znak a vlajka jsou odvozeninami těch z bolševické éry, jen na nich chybí srp a kladivo. Bolševik nezmizel, jen není vidět. To, co Bělorusové dnes zažívají ve své zemi se dá přirovnat k 80. letům v Československu, která tam bohužel ne a ne skončit. Jejich 17. listopad se stále nedostavuje, pořád se někomu vyplácí stávající situace, pořád není dost sil na to svrhnout převlečené bolševiky. Takže, ve výsledku nejde jen o útlak Bělorusů jakožto občanů určitého státu, ale ještě jsou navíc Lukašenkovou klikou zbavováni minimálně určité čáasti národní identity a porušťováni. Kdo i v této situaci je schopen Lukašenkův režim nazývat  pronárodním a svobodným, je buď blázen nebo prostě a jednoduše zlý člověk. A Ladislav Malý je podle mého názoru kombinací obojího. Jeho příjmení ho vystihuje poměrně dobře – malý v úsudcích, malý v rozhledu, malý v jednání.

    Odkazy k tématu:

    http://www.svobodnebelorusko.cz/

    http://www.civicbelarus.eu/

    Dokumentární film A Lesson of Belorussian (Lekce z běloruštiny) o událostech při volbách v roce 2006, s anglickými titulky, rozdělený do šesti dílů, ke shlédnutí na youtube:

    FILM

    —————————

    Převzati s laskavým svolením z autorova BLOGU

    ———————————————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 14:07

  • 5 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy