• Psal se podzim roku 1938 a česká společnost byla otřesená mnichovskou zradou, cítila se opuštěná, odkázaná sama na sebe. Viník byl nalezen snadno – liberální masarykovská republika se svým proticírkevním zaměřením, humanisté typu Karla Čapka, Židé a bolševici. Také cesta kupředu se jevila jasná a zřetelná: semknout se v jeden šik, jednu národní pospolitost, a pod korouhví svatého Václava, chráněni pevnou vírou kráčet vstříc bouřím budoucnosti. Všechno nečeské, nepevné, nevěřící musí být tepáno a vykořeněno. Karel Čapek si před smrtí, která si pro něj milosrdně přišla ještě před koncem osudného osmičkového roku, užil útoků nejrůznějších rozhořčených hlasatelů té jediné pravdy, národní, katolické a svatováclavské.

    312795_296946383654151_100000163760856_1370048_172448862_n

    To všechno je dobře známo, a přirovnání k druhé republice v dnešních dnech také není ničím objevným. Podobností je vskutku mnoho. Znejistěná česká společnost – hospodářskou krizí, krizí eura a vyhlídkou na rozpad Evropské unie na obzoru, protiromskými násilnostmi přímo před očima – se také cítí zrazená a odkázaná sama na sebe. Hledají se nepřátelé – pro někoho jsou jimi humanisté a „pravdoláskaři,“ pro jiné (a často téže osoby) modernisté a liberálové, pro většinu, zdá se, nepřizpůsobiví nebo jejich zastánci, „bílí cikáni.“ Národ jako hlavní heslo, nebo jediný program se objevuje nejen u krajní pravice, ale i u politiků hlavního proudu. I u těch z nejvyšších: prezident Klaus se z liberála postupem let proměnil v konzervativce a národovce. Jeho letošní projev u příležitosti svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi dobře ukázal, jaký je program Václava Klause Léta Páně 2011.

    Co vlastně prezident Klaus ve Staré Boleslavi pronesl? Základní teze projevu je jednoduchá: jsou tu jakési tradiční, neměnné hodnoty, které jsou ohrožovány jakýmisi „falešnými proroky takzvaného pokroku a modernismu.“ O jaké tradiční hodnoty jde? Na prvním místě vlastenectví a národ, „přirozeně strukturované národní společenství,“ které rozkládá multikulturalismus jako „oficiálně naordinovaná ideologie.“ Zde je třeba začít překládat do srozumitelné řeči. Podstatou není nic jiného než „čistota krve,“ která je jedinou zárukou tradic a kultury. Všechny líbivé obraty stranou – vpodstatě nejde o nic jiného než o vyloučení všech cizorodých živlů, přistěhovalců, lidí jiné kultury a nakonec i jiných názorů, z toho „přirozeně strukturovaného společenství.“ Když prezident říká „Vlastenectví je vydáváno za šovinismus,“ nejde o nic jiného než o rehabilitaci pokřiku „Nic než národ.“

    Pokročme dál. Další tradiční hodnota, rodina, je vystavována tlaku „módních postojů,“ menšinových skupin, které nevybíravými způsoby vyžadují různá nikdy neexistující privilegia. Ač nevysloven, terč je zřejmý – registrovaná partnerství a homosexuálové. Slabinou této argumentace je jednoduše to, že je nesmyslná. Krize tradiční rodiny začala mnohem dříve, než se objevily první snahy o partnerství lidí stejného pohlaví, a oba trendy spolu příčinně nesouvisejí. Václav Klaus ale dobře ví, ke komu mluví, a je si vědom, že udělat viníky rozpadu tradiční rodiny z homosexuálů a jiných menšin mu u účastníků katolické pouti přinese body.

    Dostáváme se k dalšímu nepříteli – sociálnímu státu. Právě jeho „faleš,“ „nezasloužený blahobyt,“ „z vnějšku zaručené štěstí“ otupují všechno tvůrčí, aktivitu a pracovitost. Prezident už to nahlas neříká, ale bylo by zřejmě správné sociální stát zrušit, osvobodit lidi od nezaslouženého blahobytu, a sociální služby ponechat na rodině a „samozřejmé mezigenerační pomoci a solidaritě.“ Nezní to špatně. Už ale není řečeno, že sociální stát, tak jak se ustavil v reakci na velkou krizi 30. let a druhou světovou válku, byl právě pokusem o posílení pomoci a solidarity, a dal by se dobře vyložit jako projev „samozřejmé mezigenerační pomoci a solidarity“ v rámci oněch přirozených celků – národních států, v nichž fungoval a funguje.

    Jsem zvědav, jestli by si Václav Klaus dovolil tvrdit do očí seniorovi, člověku se zdravotním postižením, ženě na rodičovské dovolené, že jejich blahobyt je nezasloužený a jejich štěstí z vnějšku vnucené. Takto, teoreticky a vznešeně řečeno, to ovšem zní pateticky a líbivě. Ve skutečnosti nejde o boj za tvořivost, talent a pracovitost, ale pouze o velmi přízemní věci – stručně řečeno, vrátit se do toho stavu společnosti, kdy ti šťastnější mají mnoho a ti méně šťastní skoro nic. Pokud někdo skutečně věří tomu, že zvýšení sociálních rozdílů zvýší tvořivost, bude podporovat talenty a individualitu, je to s pověstným „selským rozumem“ lidu českého velmi zlé.

    Jádro svého sdělení – zlikvidujme svobodnou společnost a sociální solidaritu, obalil Václav Klaus do slovního hávu, který se musel jeho posluchačům velmi líbit. Vaše řeč budiž ANO-ANO, NE-NE: ano, jistě, rozměklost těch, kteří všude vidí složitosti a nějaká ALE, tu my také nechceme. Záleží ale na tom, k čemu se ono ANO a NE říká. Tučnými písmeny z prezidentova projevu vystupují slova pokrok a modernismus. Každý, kdo je aspoň trochu doma v katolickém prostředí, pozná, odkud vítr vane. Mezi konzervativními katolíky je rozšířena „teorie modernistického spiknutí“, podle níž je celý svět a velká část církve doslova prolezlá záludnými modernisty, kteří, jako skuteční vlci v rouše beránčím, šíří své zhoubné ideje a svádějí dobré a prosté duše z pravé cesty. Tato část projevu, útok na „oportunistické modernisty,“ nese neklamný rukopis prezidentova vicekancléře Petra Hájka, který je ve světě teorií spiknutí jako doma.

    Asi nejzáludnější na celém prezidentově projevu je to, jak dovedně míchá dohromady hrušky a jablka, totiž politický program, nazvěme ho programem „represivního neoliberalismu“ ve stylu generála Pinocheta, a slovník a témata z církevní tradice. Václav Klaus už nedodal, že mezi modernisty v původním slova smyslu by patřili i ekonomičtí liberálové, k nimž patřil a patří i on sám. Už nedodal, že římskokatolická církev se za poslední více než století ústy mnoha papežů jednoznačně postavila za sociálně spravedlivou, solidární společnost, a byli to mnohdy právě katoličtí politikové, kdo pomáhal budovat poválečný sociální stát. Už nedodal, že „multikulturalistou“ a „pokrokářem“ byl ve své době Ježíš z Nazareta, který boural tradiční a konzervativní hodnoty jak na běžícím pásu.

    Arcibiskup pražský Dominik Duka poslouchal ve Staré Boleslavi prezidentův projev jistě se zalíbením. Svědčí o tom děkovný dopis, jenž vlídností doslova přetéká. Podle arcibiskupa Duky prezident Klaus „zdůrazněním tradice, úcty k rodině a lásky k vlasti vyslovil přesně to, co církev hlásá a k čemu se hlásí.“ Takto řečeno je to zcela nenapadnutelné. Ale zřejmě měl pan arcibiskup alespoň zmínit, že v některých částech projevu s panem prezidentem coby zástupce církve nemůže souhlasit. Bylo by to možná nediplomatické, ale zato věrné tradici, již by arcibiskup pražský měl zastupovat a hájit. Takto to za něj musel učinit Tomáš Halík, který se v poslední době pravidelně stává jediným slyšitelným hlasem z katolického prostředí hájícím sociální nauku církve.

    Halíkova reakce (Klaus k oltáři nepatří) je jasná, zřetelná a věrná církevní tradici. Není divu, že si za ni vysloužil nevybíravou kritiku celého šiku s Hradem spřízněných konzervativců všeho druhu, dostalo se mu osočení z ateismu i svérázných psychologických rozborů. Zkrátka ve stylu druhé republiky – a je to příznačné, protože to byl právě Tomáš Halík, kdo ve spojitosti s dnešním vzestupem konzervativců příměr ke druhé republice použil.

    Skončeme tuto úvahu citací autority, ke které se i Václav Klaus, soudě nejen podle jeho boleslavského projevu, hlásí. „Ekonomický život nepochybně vyžaduje kontrakty, aby se uspořádaly směnné vztahy mezi vzájemně rovnocennými hodnotami. Potřebuje však také spravedlivé zákony a mechanismy přerozdělování řízené politikou, a co víc, potřebuje také skutky, jež mu vtisknou ducha daru.“ Benedikt XVI, Encyklika Caritas in veritate (Láska v pravdě), 2009.

    ————————–
    Původně vyšlo in: Křesťansko-sociální platforma ČSSD
    ———————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 3 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Prosinec 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy