• Věřím také, že díky své infekčnosti můžou způsobit epidemii, ne-li rovnou pandemii.
    -
    fedor11113
    -

    Postiženi takovou epidemií se i jinak normální lidé chovají jako stádo. A nemusí to být rovnou stádo toužící po krvi. Ale může.

    Masa sdílející stejnou emoci má sklon sdílet také modely chování, předsudky, víru, autority, legendy a mýty. Obzvláště legendy a mýty posilující kolektivní identitu.

    Civilizační krize provází masová nespokojenost s kvalitou vlastního života a neschopnost poradit si s frustrací. Hledají se viníci a obětní beránci.

    Překročí li negativní emoce kritickou hranici, hrozí erupce. Lidé se chovají jako „utrženi z řetězů“. Příklady takových erupcí jenom z 20. století jsou děsivé.

    Signálů, že nazrává eruptivní situace, je požehnaně. V obecné rovině je možné mluvit o klížení hodnot, ztrátě jistot, dominanci vnějšího řízení, selhávání elit.

    Žijeme v časech, kdy jsou cesty „jak na to“ na výběr. Směr udávají ti, kteří kráčejí vně stáda. Mluvím o spiritualitě, což jest duchovno.

    Copak je ovšem duchovno ve všednodenním žití? Ranní a večerní meditace, čtení náročné literatury, poslouchání kvalitní hudby…? Laskavost a soucitnost stačí.

    Laskavost a soucitnost jednotlivců. Lidí vnitřně svobodných, neodkázaných, konajících, odhodlaných, zarputilých, dbalých morálky.

    Už ani nevím, kde jsem to četl. Myslím, že v některé z knih Hanse Fallady. Anebo Josepha Rotha? Píše o člověku, který kráčí ulicí obklopen z obou stran nenávistí. Oči upřené na imaginární bod někde na konci ulice, a kráčí. Když dojde na konec, zahne za roh a před ním se otevírá další stejná ulice. A opět kráčí, oči upřené na neviditelný bod někde vpředu. Atakdále. Ta cesta je cestou k sobě, k sebepoznání. Neví, jestli se mu povede dojít na konec, ví jenom, že nesmí uhnout. Není lehké zachovat si otevřenou mysl, laskavost a soucit v srdci, s vědomím, že cíl cesty je v nedohlednu, dodávám já.

    Poznámka:

    Teze o nakažlivosti emocí a davovém chování jako první popsali zřejmě Le Bon a Freud v své psychologii davů. Literatura o nevědomém sdílení myšlenek a emocí je povýtce trochu mystická. Píše o něm například Ervin Laszlo ve své knize Ákášické pole s podtitulem Integrální teorie všeho. Pojem a problém kolektivního nevědomí nabídl k diskusi Carl Gustav Jung. O negativních emocích přemýšlel, mluvil a publikoval například 14. dalajlama a lidé, kteří s ním vedli diskuse o lidské mysli (například publikace Destruktivní emoce). Tibetský buddhizmus je vůbec unikátní zdroj poznání na toto téma. Fareed Zakaria (Budoucnost svobody) jasně pojmenoval fakt, že demokratické uspořádání společnosti a osobní svoboda jsou dvě věci. Romány Josepha Rotha, Hanse Fallady, Šándora Maraie a dalších sugestivně popsaly atmosféru, která provázela oba největší válečné konflikty v dějinách Evropy a možná i světa. Sugestivně především proto, že byli také účastníky a svědky. Osobní prožitek holocaustu, konfrontace s antisemitizmem a militantním nacionalismem „face-to-face“, zcela jistě také formovali mé chování a vnímání světa.

    —————————————————-

    Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho BLOGU

    —————————————————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 4 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      …….”Copak je ovšem duchovno ve všednodenním žití? Ranní a večerní meditace, čtení náročné literatury, poslouchání kvalitní hudby…? Laskavost a soucitnost stačí.

      Laskavost a soucitnost jednotlivců. Lidí vnitřně svobodných, neodkázaných, konajících, odhodlaných, zarputilých, dbalých morálky.”……

      To možná F.G. ani nečetl. Třeba “jen” dával pozor ve škole života.

      Ale malinko jinak:
      Je strašně jednoduché určovat a posuzovat druhé. Je těžké brát je doopravdy vážně.Stejně může být snadné chrlit spousty slov, řečnit a kecat. O to těžší je naslouchat.
      A to je to duchovno, to nás nikdo jiný než Pán Bůh nenaučí, nikdo jiný nám na to nemůže dát sílu. Ale stačí chtít od něj brát.
      Ondřej

    • Kateřina Rozbrojová Says:

      Díky za článek,
      vždycky pookřeju, když někdo vysloví to, co taky mě trápí, a nemusím se tak podezřívat z krize středního věku, jak mi moje stesky a obavy pojmenovala jedna kamarádka. Dnešní svět, globalizovaný a nesmírně komplikovaný, je jako omylem rozjetý vlak, nebo spíš valící se koule sněhu, která na sebe každým okamžikem nabaluje další, stále větší množství - problémů, se kterými si neví rady.
      Chci i v tomto bůhvíkam se valícím se vlaku či sněhové kouli mít a pěstovat si otevřenou a svobodnou mysl, laskavost a soucit. Ale potřebuji k tomu stále více odvahy a odhodlání.

      Tato společnost

      Civilizační krize provází masová nespokojenost s kvalitou vlastního života a neschopnost poradit si s frustrací. Hledají se viníci a obětní beránci.

    • Yamato-san Says:

      Flustrace ovšem může mít zcela reálný důvod. Třeba zrovna v tomto státě je těch důvodů stále požehnaně…

    • Ondřej Wolf Says:

      A to legalizuje “spravedlivý lidový hněv”? Na rudo, na hnědo, ……?
      Ondřej

 

Duben 2019
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  

Archivy