• Kolik knih o životech posedlých vůdců a jejich ochotných přisluhovačů musí být napsáno, kolik výzkumů publikováno, abychom uvěřili, že člověk, zaštítěn situací a zbaven odpovědnosti za své chování, dokáže být zločincem?

    fedor111141

    A když uvěříme, kolik nás asi tak bude a jaký bude náš vliv? A jak obstojíme v konfrontaci s předsudkem, který vidí v jiných nepřátele, které je zapotřebí v lepším případě odsunout do kouta, v horším izolovat, anebo se jich úplně zbavit?

    Víra drží na uzdě lidské destruktivní emoce. Zákony a instituce omezují zlo strachem z trestu. Bez zvednutého prstu autorit neumíme žít v míru. Ten samý prst však ukazuje i cestu k ničivým konfliktům.

    Biblické rčení o tom, že druhým se nemá dělat to, co nechceme, aby oni dělali nám, je nutno chápat jako výzvu: A vidíš li, že někdo úmyslně ponižuje, ubližuje, mučí, zabíjí jiné, braň je jako sebe samého. Něco chápat a něco činit jsou ovšem dvě věci.

    Chápat a současně konat vyžaduje moudrost, odvahu i sílu. Ti nejlepší by fakt měli jít dopředu, jak svého času řekl 14. dalajláma, abych se odvolal na autoritu, kterou není možné podezřívat s elitářství.

    Kolik knih musí být ještě napsáno a kolik výzkumů publikováno, aby bylo jasno, že ti nejlepší musí dopředu, aniž by čekali na povolání. A aniž by také čekali na uznání. Žádné nejspíše nebude.

    Vím, vše výše řečeno jsou triviality. Netriviální je pouze hledání všednodenní naděje, jistoty, bezpečí. Chybují ti, kteří je hledají vně svých myslí a duší. A hledat je uvnitř bez úsilí a letitého tréninku nejde.

    No jo, ale kam namířit úsilí a jaký trénink? Máš-li možnost vícenásobné volby, dostává šanci svobodná vůle. Věnuj se naplno rodině, práci, komunitě, charitě, studiu, meditaci, józe, choď žít do ašrámu… Dělej cokoliv, co posiluje v tobě pozitivní emoce a nikomu neškodí.

    Čili žádná rajská zahrada, jenom naděje, že v koloběhu života a smrti pramínek života směřuje odněkud někam. V tomto toku je každá živá bytost a neživá věc částí celku a celek má smysl. Jinak by nebyl. Anebo byl?

    Poznámka:
    Nenapsal bych tento text, kdybych si předtím nepřečetl knihu Philipa G. Zimbarda „Moc a zlo“, kterou vydala Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, Praha 2005.
    ————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • One Response

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      Rozdíl mezi vírou na straně jedné a zákony a institucemi na druhé je v tom, že víra primárně nechce být strašidlem. Bůh v ní ukazuje kudy jít (a že má smysl tou cestou jít) a pak taky jak to vypadá, když ji opuštíme. V principech obecných stejně jako naprosto osobně.

      Korejci mají takovou charakteristiku.:
      “Člověk, který nepotřebuje zákon”
      Nemyslí tím egoistu, který nedbá na nic, než sebe. Nemyslí tím zločince, násilníky a podvodníky, kterým je zákon lhostejný.
      Naopak - myslí tím člověka, který chce být dobrý, mravný nikoli ze strachu ze sankcí zákona, ale prostě protože je to dobré a správné, protože to umožňuje dobrý život jemu i jeho bližním. Člověka, který dobré věci nedělá pro zásluhu, ale proto, aby se děly, aby byly.
      Ondřej

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy