• blackbrain

    Slovo „extrémismus“ je dosti neurčité, aby přesně popsalo společenské fenomény, které pod něj bývají zahrnovány. Stejně tak je asi marné pokoušet se definovat slova jako „pravicový“ nebo „levicový.“
    Pro nejbližší dobu bude asi z pouhého nezbytí nutné užívat tyto vágní termíny popisující společensky patologické jevy, ale vždy je třeba mít na mysli, že tyto definice a pojmy jsou nepřesné a slouží jen pro nejhrubší orientaci. To, co bývá těmito termíny označováno, je velmi pestrá směsice skupin, subkultur a ideologií, z nichž se sice některé pokoušejí navazovat na poměrně jasně vymezené ideologie minulosti, jako například na nacionální socialismus vládnoucí ve 30. a 40. letech v Německu, ale mnozí z nositelů násilných ideologií a pachatelé násilných trestných činů si vystačí s prostým nekonkrétním populismem.

    K takovému vulgárnímu populismu pak často přistupuje nostalgie po romantizovaných náboženských či politických systémech dávné i nedávné minulosti (germánské pohanství, tradiční katolictví Tridentského koncilu, německý nacismus či italský a španělský fašismus, ale i stalinismus či glorifikované ruské samoděržaví), touha po „vládě pevné ruky“, specifická symbolika a ikonografie, nenávistná rétorika namířená proti každému projevu jinakosti, určitá hudba, pseudovědecké konstrukty, konspirační teorie, rozdmychávání obav z islámské imigrace, z jiných ras, z cizinců vůbec, někdy i ze Židů, ale nejčastěji z Romů. Případ čtvrti Janov severočeského Litvínova ukázal, že vyvolávání nenávisti k Romům je dnes vůbec nejrychlejší a bezpracnou cestou k získání sympatií nespokojené části veřejnosti. Je to tak snadné, že čas od času neodolají ani představitelé seriózních politických stran. Někteří z nich používají odkaz na problémy Romů za účelem odvedení pozornosti od vlastních skandálů (viz korupční aféry „ciganobijců“ Jiřího Čunka či Ivany Řápkové). Také například na živení homofobie lze získat žádoucí pozornost médií formou negativní kampaně (viz aféra s výroky Jaromíra Duška o homosexuálech).

    To, že bez jakéhokoliv, byť morálního odsouzení společnost akceptovala tyto výroky a aféry právě u představitelů seriózních politických stran, vedlo k určité legitimizaci rasismu, nenávistné rétoriky a posléze i násilných trestných činů také u marginálních extrémistických skupin. Tyto skupiny pomalu, ale cílevědomě vystupují z marginální polohy a získávají pozice ve veřejném životě. Mnozí extrémisté kandidují za nikoliv nevýznamné politické strany včetně parlamentních, jiní působí v médiích, ve školství, u policie, v armádě a v kultuře. Ukazuje se, že své skříně plné extrémistických kostlivců mají i křesťanské církve a náboženské společnosti. Občas se vynoří dávný lidový antijudaismus se svými pověrami, nenávistná exegeze některého kazatele či teologa včetně konceptu tzv. „bohovraždy“ nebo aktivisticky zabarvený moderní typ sociálního a politického antisemitismu.

    Samozřejmě že nástup extrémistů do veřejného života znamená požadavek, aby členové těchto skupin ustoupili od své tradiční otevřeně násilnické image a aby přijali image seriózních občanů. Holé lebky a bombry byly nahrazeny vyžehlenými košilemi, saky a kravatami. Inteligentnější hlasatelé extrémních názorů užívají i sofistikovanější rétoriku, už nevolají před synagogou „Židi do plynu,“ ale hovoří o obraně národních zájmů před nadnárodními korporacemi, o ochraně konzervativních hodnot a podobně. Právě pro proměnlivost rétoriky, kdy navenek vše působí zcela legitimně a seriózně, zatímco na interních fórech můžeme číst rozhovory těchto aktivistů, v nichž se otevřeně hovoří o zabíjení nepřátel, o nadvládě Židů, kterou je třeba násilně ukončit, o potřebě eliminovat „cikánské“ etnikum (píše se o zabíjení, koncentračních táborech, sterilizaci či násilném vystěhování) a podobně, je pro veřejnost velmi těžké poznat nebezpečí, které tyto trendy představují.

    Nelze se divit, že se ve složitém předivu různých hnutí, subkultur a jejich představitelů umí orientovat jen málokdo a rozhodně takové zorientování není věcí několika týdnů nebo měsíců. Přesto bych očekávala, že politici, publicisté a jiní lidé pohybující se ve veřejném prostoru budou alespoň průměrně informováni a nenechají sebou manipulovat. Zatím tomu tak není a k různým projevům bídy veřejného života v naší republice přistupuje i laxnost a občas i naivní podpora některých extrémistických skupin či jedinců, nebo ultraliberální požadavek absolutní svobody vyjádření či vyváženosti médií, což znamená bagatelizovat a legitimovat extrémistické názory, dávat jim prostor a omlouvat je.

    Před omyly plynoucími z neznalosti prostředí, argumentace a praktik těchto lidí nejsou imunní ani věřící lidé, pro něž mohou být atraktivní jednak určité konzervativní důrazy přítomné v rétorice extrémistů, jednak apel na soucit s trpícími, jehož často zneužívají extrémisté z „levé“ části spektra, totiž antisemité skrývající se za moderní formy sociálního antisemitismu a za politický antisionismus. Tak se mohou sejít zdánlivě protichůdné ideologie na společném dvorku nenávisti k demokracii, k Židům a k západním liberálním hodnotám. V našem prostředí se věřící podporující extrémistické skupiny rekrutují spíše z „pravého“ břehu, jde o krajně konzervativní představitele náboženských skupin, pro něž je představa vládnoucí pevné ruky přijatelná, ba žádoucí. Jde vlastně o novodobou formu klerofašismu, integrálního katolicismu nebo o skupiny zaměřené proti reformám II. vatikánského koncilu, často ideově spřízněné s myšlenkami exkomunikovaného arcibiskupa Marcela Lefébvra. Argumentace, jíž získávají podporu tradičních a konzervativních skupin, se opírá často o ochranu nenarozeného života a tradiční rodiny, o protifeministickou rétoriku, o projevy odporu k homosexuálům, o lidový antisemitismus a podobně. Jejich rétorika je bohatě protkaná odkazy na náboženské reminiscence, hovoří o jediné pravé církvi, o spáse, někdy o spáse „bílé Evropy“ atd. Neustálé strašení militantními islamisty je častou, nikoliv však nezbytnou součástí této manipulace, v tom případě se k těmto aktivistům paradoxně mohou připojit i stejně radikální Židé a ti pak v dobré víře spolupracují se svými potencionálními pronásledovateli.

    Tento typ extrémistické ideologie, jež je spíše klubkem různých proudů ne vždy vzájemně přátelských a jistě ohrožených otevřeným vnitřním konfliktem, jak nasvědčují diskuse na internetových fórech. Tyto skupiny spolupracují spíše pod tlakem vnější nepřízně než z vnitřní sounáležitosti. Mají sice podporu některých velmi vysoce postavených politiků, ale těžko v našich podmínkách získají masivní podporu. Šovinismus a víra v konspirační teorie se čas od času obrací i do vlastních řad, což plyne v neustálé vzájemné vymezování na fórech a někdy dokonce ve vzájemné fyzické potyčky. Tato vnitřní hašteřivost naštěstí doposud komplikovala vytvoření skutečně silného extremistického hnutí. Rovněž zatím chybí charismatická osobnost schopná sjednotit tyto skupiny v roli „Vůdce“.

    Naopak za znepokojivou lze považovat přítomnost náboženských radikálů v okruhu kolem prezidenta Václava Klause. Nenávistné útoky na Václava Havla a konspirační teorie o spiknutích údajných „havlistů“ určitě nejsou tím, co by kanceláři prezidenta a potažmo České republice jako celku dělalo čest. Ačkoliv se nedá předpokládat, že by tradičně sekulární česká společnost mohla být ultrakonzervativní rétorikou oslovena, bylo by neopatrné význam této šedé zóny mezi konzervatismem a fašismem ignorovat. Někteří z příslušníků ultrakonzervativního proudu, jako například členové Národního sjednocení v letech 2006-2009 se totiž skutečně s neonacisty spojili. Další ultrakonzervativní hnutí, jako například Právo a Spravedlnost zase nevidí žádný morální problém v tom, když jim podporu vyjadřuje sám neonacistický Národní odpor. Vyhrožování smrtí patří ke standartní argumentační výbavě těchto aktivistů a obhajoba brutálního násilí svědčí o jejich patologickém profilu. Jejich personální spojení s neonacisty a fašisty pak vede přímo k násilným trestným činům, jako jsou rasově motivované vraždy, žhářství, zbití oponentů a podobně. Na internetovém seznamu nepřátel k likvidaci, podaném jednou jako „seznam Židů“, jindy jako „seznam levičáků“, lze spolu s intelektuální elitou českého národa najít i řadu osobností křesťanských.

    V budoucnu však vidím pro českou společnost jako nebezpečnější tzv. „levicový“ extrémismus, totiž permanentně revolučně naladěné skandalisty, mezi nimiž nechybí vysokoškolsky vzdělaní lidé, umělci a politici, kteří ve jménu boje proti světovému kapitalismu oprašují tradiční antisemitská klišé a konspirační teorie. Jejich vliv v naší společnosti spíše poroste, protože se méně opírají o náboženské stereotypy a apelují na takové hodnoty, na které je naše společnost citlivá. Mezi studenty je mnoho těch, kteří obviňují Ameriku z boje o hegemonii, Židy z bezohledného vykořisťování pracujících tříd, z vyvolání světové hospodářské krize, z genocidy palestinského národa a z různých katastrof. Na internetu se šíří filmy a články podporující bizarní teorie spiknutí, v nichž povětšinou hrají hlavní roli buď Židé, nebo nějaká blíže nespecifikovaná tajná společnost ovládající svět. V posledních letech se občas jedná o tzv. Bilderberg, což je označení pro každoroční neformální setkání významných osobností z různých oblastí veřejné sféry. Hlasatelé konspiračních teorií rádi prezentují tento prestižní klub jako tajnou skupinu řízenou Židy usilující o tzv. Nový světový řád, totiž o absolutní světovládu. Je smutné, že na podobné fantasmagorie mnohdy slyší i poměrně vzdělaní lidé.

    Věřící člověk by měl teoreticky takové hlásání jednoduchých řešení problémů světa odvrhnout jako projev bezbožnosti, nicméně právě u sociálně citlivých křesťanů se občas objevují sympatie pro tyto aktivisty, kteří se umějí položit do role obětí systému a bezmocných ochránců spravedlnosti. Ve skutečnosti je jejich moc poměrně veliká, v mnoha médiích, ve školství, v kultuře mají hlavní slovo při dehonestování Státu Izrael, ve vytváření tendenčního zpravodajství (ukázalo se, že užívají i podvodů, upravených fotografií a vylhaných zpráv), v ovlivňování personálního obsazování vydavatelství, redakcí, učitelských sborů a uměleckých agentur. Někteří z nich poměrně naivně útočí vedle judaismu také na křesťanství, pak je jejich zápal samozřejmě pro křesťany nepřijatelný, jiní ale účinně navazují na tradice teologie osvobození a renovují staré propojení marxistické ideologie s určitou formu křesťanské sociální nauky. Soucit s trpícími, který je původně jednou z křesťanských i židovských ctností, je pravidelně zneužíván k vytvoření dvojího metru. Vlastní násilné činy extrémistů jsou marginalizovány a naopak jakýkoliv přečin příslušníka nenáviděné skupiny je zveličen za použití téměř apokalyptických obrazů. Je kuriozní sledovat, jak tzv. „pravičáci“, brojící proti „neřádu současné doby“ používají argumentaci „levicového“ hodnotového relativismu, kterýžto je produktem právě té západní kultury, kterou tolik oni sami tolik nenávidí.

    Také v rámci judaismu existují militantní fundamentalistické frakce nebo skupiny orientované proti Státu Izrael. Ačkoliv jde o okrajové, jen několik rozvětvených rodin čítající klany, bývají hojně medializovány. Pro antisemity je existence těchto skupin darem z nebes, neboť jim pomáhá vyvinit se z obvinění z antisemitismu a pokračovat v antisemitské praxi s novými politicky korektními argumenty. Příslušníci jinak okrajové (a významnými rabíny exkomunikované) skupiny Neturej karta byli dokonce v prosinci roku 2006 pozváni íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem na blasfemickou konferenci o šoa. Menší, radikální skupina uvnitř Neturej karta vyvolává násilné potyčky a otevřeně podporuje teroristické organizace jako jsou Hamás, Fatáh nebo Hizbulláh. Sekta Neturej karta je pak velmi často velebena na nacistických webech jakožto představitelé „opravdových Židů“, zatímco ostatní Židé jsou často označováni jako Chazaři a je jim upírána dějinná kontinuita, právo na stát a v posledu i právo na život.

    Pro věřícího člověka, a nerozlišuji zda Žida, křesťana nebo muslima, by mělo být absolutně nepřijatelné akceptování násilí a upírání práv a důstojnosti druhým lidem, byť se ukrývalo do sebepatetičtější náboženské rétoriky. Ačkoliv není snadné vyznat se v postmoderním eintopfu různých ideologií, základním měřítkem by mělo být svědomí a biblická tradice žádající milovat Boha a člověka. Věřící člověk by neměl zapomenout, že Bůh učinil člověka ke svému obrazu a kdokoliv tak ublíží člověku, dopouští se zločinu na samotném Bohu (viz Gn 9,6). Pro nenávistné, fanatické a lživé proroky by věřící člověk neměl mít sluch. Jestliže někdo hlásá zabíjení či bití lidí jako legitimní prostředek, jestliže lže, falšuje podpisy, rozkrádá svěřený majetek, pomlouvá oponenty vylhanými informacemi, tvrdě usiluje o politickou moc a neváhá rozdmychávat rasovou, národnostní nebo náboženskou nenávist, straší lidi fiktivním nebezpečím, aby sám mohl profitovat z jejich nejistoty, omlouvá násilníky, vrahy a zloděje, pokud jsou z „jeho tábora“, pak není třeba hlubokých vědeckých rozborů, aby bylo každému jasné, že jde o nemorálního manipulátora, kterého věřící člověk nemá následovat. Na druhé straně je hluboký sociologický, politický, psychologický, teologický rozbor těchto jevů a ideologií nutný stejně jako monitoring a právní postih extrémistických aktivit, důsledná výchova k sociální citlivosti a humanismu od raného dětství a lepší vzdělávání o novodobých dějinách ve školách, neboť je to jediný způsob, jak předcházet brutálním napadením, vraždám a teroru, který tito lidé bez skrupulí rozpoutávají.
    -
    (Psáno pro Společnost křesťanů a Židů)
    ——————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 38 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      Ti týpkové kolem prezidenta jsou v jistém smyslu přitažliví i pro “téměřkomunisty”.
      Témata: Národ a “Češství”, Katedrála, Lisabonská smlouva, Sudetští Němci…….
      Sladomléčné “My Češi uprostřed zlého světa” umí svoje i s lidmi jinak hodně levicovými, kteří si do slova národ dosadí pracující lid, chudé (míněno ty “správné chudé”, žádné bezdomovce či jinak sociálně vyloučené, lidi o kterých píše Romea etc.).
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Oblíbené klišé: “Obyčejný lidi.” Ti, kdo se sami pokládají za velmi neobyčejné, apelují na maloměšťácké resentimetny “obyčejných lidí” a někteří hlupáci na to slyší. A kolik národovců by svůj národ vmžiku prodalo nějakému tomu Hitlerovi nebo báťuškovi carovi…

    • Silvae Says:

      Zajímavý článek… až se divím, co všechno se děje (například neznám klerofašismus 8) to jsem ještě neslyšela). Vy pročítáte ty diskuze, tak jste tomu blíž.

      A k tomu poslednímu odstavci, to se netýká jen věřících ale všech. Jsme lidé, cítící bytosti jak duševně tak fyzicky, proč bychom si měli navzájem ubližovat?

    • Ondřej Wolf Says:

      Protože jsme hříšníci. A hřích se umí projevit opravdu ohavnými způsoby.
      Víra ukazuje cestu, jak se s tím vypořádat. Ovšem víra v Boha.
      Nikoli myšlenkově-pocitový stav, kdy si pleteme tu či onu dogmatiku, vlastní fantazii či rovnou sebe samého s Pánem Bohem. To je spíš forma modlářství.
      Ondřej

    • Silvae Says:

      Víra tu cestu ukazuje, ale člověk je slepý:(. Myslím, že dokážeme žít mírumilovně i bez křesťanské, nebo jiné víry v Boha, když budem soucítit se živým světem a brát ho jako nám rovný. Asi to beru tak, protože nejsem věřící a mezi křesťany jsem nepotkala lidi jiného ražení a složení než mezi těmi ostatními.

    • Silvae Says:

      To jó, to souhlasím ;) lépe bych to říct nedokázala.

    • Hana Lukešová Says:

      Naturej Karta vznikla roku 1935 a velmi bojovala židovskému přistěhovalectví do Svaté země a za WW2 dokonce její představitelé spolupracovali s Adolfem Eichmannem přesvědčovali maďarské Židy, že mají věřit Eichmannovi a nastupovat dobrovolně do transportu a nyní se účastní různých neonacistických akcí. Mojše Friedman žije ve Vídni, poslal své 2 děti do židovské školy, jeho děti však šířily protiizraelskou nenávist, tak byly vyloučeny ze školy. Friedman je zažalovat a židovská škola musí zaplatit Friedmanovi odškodnění. Naturej Karta by se vůbec neměla označovat za “židovskou” organizaci.

    • martin Says:

      Ale vždyť se není co divit - ? Podívejte se, co nám dvacet let svobody přineslo - kapitalismus přinesl na jednu stranu blahobyt, na druhou stranu tento blahobyt rozprášil veškeré zbytky idealismu, které zde ještě přežívaly z dob dávno i nedávno minulých. A svoboda? Ano, máme svobodu, ovšem za cenu ztráty moci (!) a posvátna (!) - což spolu souvisí. Jedinec je svobodný, ale bezmocný a není zde instituce, která by jeho svobody zaručila. Komercializuje se vše.
      Pak se není čemu divit, že se zde nachází opozice - ať už jde o hloupé holohlavce vykřikující na náměstí nebo opozice sofistikovanější a mnohem mírnější z řad společensky vyšších.
      Nemusí jít jen o konzervativce a neonacistickou pakáž. Znám množství Židů (z diaspory i jednoho Izraelce), z nichž někteří se řadí mezi mé nejlepší přátele, a naprosto se shodneme na jedné věci - kapitalismus jak ho známe nestojí za to. Někteří lidé budou stokrát raději dřít bídu ve svrchované hierarchii, než žít ve svobodném, ale zkorumpovaném konzumu. Jeden američan označil naši společnost permanentní krize hodnot za “konec dějin”. Lze s ním nesouhlasit? Nebo si myslíte, že “to prostě bude časem lepší”?

    • Ondřej Wolf Says:

      Není co promíjet, Bleško.
      O takových věcech se mluvit musí. Ostatně, je to konkrétní a reálný dopad těch věcí, které se tu řeší v diskusi.
      Jenže, i když Romankovi přeji brzké a co nejlepší uzdravení, je mnohem těžší to rozebírat “akademicky”. Ovšem, bezesporu potřebné.
      Dobře, že jsi to sem dala.
      Ondřej

    • Silvae Says:

      Románka mi bylo hrozně líto, to jsou netvoři co mu to udělali..viděla jsem to ve zprávách. A on jakoby nic, ani nevypadal naštvaně, prosťáček.

    • Bert 7332 Says:

      Zajímavou reakci na tenhle článek napsal Vít Zvánovec na své blogu: http://wikipedie.blogspot.com/2010/06/zakazana-nostalgie.html

      Minimálně v tom, co píše o hustiských Čechách a nekritické oslavě protestantství v českých dějinách má pravdu. Stejně tak se sociologickým vymezením pojmu extremismus. Přeci jen je něco jiného extermismem v různém místě a čase.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Díky za informaci, kdo je Guy Peters, nevěděla jsem, že to je Vít Zvánovec. Tedy upřímně řečeno, ani jedno z těch jmen mi nic neříká, ale je dobré znát pravou identitu lidí, kteří ji skrývají.

    • Věra Tydlitátová Says:

      :-) Aha, ještě jednou moc a moc díky! http://necyklopedie.wikia.com/wiki/V%C3%ADt_Zv%C3%A1novec :-) :-) :-)

    • Věra Tydlitátová Says:
    • Věra Tydlitátová Says:
    • Věra Tydlitátová Says:
    • Ondřej Wolf Says:

      Ad články o Semínovi: Jsou perfektní. Nejvíc jsem ale rád, že se o něm takhle hovoří i ve “velkých médiích.
      Ad Ladislav Malý: To není paranoia. To je jen úporná snaha vyhnout se sebereflexi.
      Ad oba dva: Měl by si to přečíst Klaus, aby věděl, kdo že to tak na střídačku juká z kandidátek SSO.
      Ondřej

    • Ondřej Wolf Says:

      A tohle je opravdu dobré a trefné:
      http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=10191
      Článek excelentní, diskuse poučná i “poučná”
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Vynikající článek! Potěšilo mne, že nejsem sama, kdo rozeznal mizerný charkter toho redaktůrka. Dnes už jsem přesvědčená, že ty své bláboly píše na politickou objednávku. A hodně páchnoucí politickou objednávku.

    • Ondřej Wolf Says:

      To, co redaktůrek chrlí, se ani jinak, než na objednávku napsat nedá. Z čistoty srdce - to nějak nejde od podstaty věci. Podobně jako “konstuktivní pozitivní satira”.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Werich někde říká: “Dělám to částečně z blbosti a částečně za cizí peníze.” To bude tenhle případ jako když vyšije. Jen nevím, jestli to mají lidi okolo Klause i on sám fakt zapotřebí, myslela jsem, že V.K. je větší formát. Člověk se stále učí… To už mi je milejší nějaká prostuše, která prodává své tělo, než takový nějaký prostitut ducha.

    • Ondřej Wolf Says:

      V.K. je přesvědčen že formát je a všichni možní jiní mu to kazí. A když někdo ví, jak mu natřást ego …….. Na oplátku se může pyšnit, že “dělá pro V.K.”
      Ondřej

    • jar Says:

      Nechci zde hájit Klause ani Bartoše, ale to, co ti lékaři chtěli vytáhnout na veřejnost, mi přijde přinejmenším jako silně neetické a zneužívání odborné autority k politickým cílům a diskreditaci oponentů.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Ale oni to na veřejnost vytáhnout nechtěli, naopak tihle “bartošové” se vloupali do jejich SOUKROMÉ korespondence a zveřejnili ji. Za to by měli být trestně stíháni. Ti lékaři se prostě mezi sebou bavili jako profesionálové, protože je znepokojovaly věci, které znepokojují i mne a kdekoho dalšího.

    • Ondřej Wolf Says:

      V praxi “bartošů” je navíc možná výjimkou vloupání se do soukromé korespondence (ne z etických důvodů, ale vždy se to nemusí dařit technicky), výjimkou však u nich není výroba spiklenců a denunciace.
      Ondřej

    • jar Says:

      Sám Hnízdil v rozhovoru píše, že zvažovali několik variant, jak to na veřejnost vytáhnout. Že k tomu nedošlo přičítá tomu, že nakonec nenašli dohodu o vhodném způsobu. Možná jen tlachali mezi sebou a záměr to zveřejnit část z nich neměla, ale i tak je o téhle sortě lidí komunikace dost vypovídající. “Nesouhlasí s námi politicky, není to teda člověk s odlišnými představami, ale někdo psychicky nemocný.”

      Co se soukromé korespondence týče, tak je její vytažení jistě problematické, ale tohle není specifikum žádného Bartoše, ale novinářů obecně. Ostatně pokud by v jiné, byť nelegálně získané, korespondenci bylo něco o korupci či brutálních vnitrostranických sporech nějaké vládní strany, tak vsadím cokoliv, že to hned drtivá většina novinářů bez výčitek svědomí zveřejní.

    • jar Says:

      Jinak ti lékaři se mezi sebou nebavili jako profesionálové, ale jako sorta lidí, která někoho nesnáší a chce zneužívat své profese k jeho diskreditaci.

    • Věra Tydlitátová Says:

      No nevím, pokud uvažovali o nějakém zveřejnění a dost s tím váhali, pak asi měli pocit odpovědnosti a určitě to neodpálili jako mediální bombu a jako senzaci. Klaus je psychicky narušený, a to říkám i přesto, že s ním v mnoha věcech souhlasím a není to nějaký můj “nepřítel”. Prostě je vyšinutý a vyšinutý prezident škodí své zemi, tak to musí lidi zajímat. S politickými názory to vůbec nesouvisí. Jak říkám, za něco ho i chválím, ale narušený je, to pozná i laik. Když si toho všimli lékaři, nevím, proč to zpochybňovat.
      Máte pravdu, že i jiní novináři zneužívají svůj vliv a porušují listovní tajemství, to ale Bartoše nijak neomlouvá. Porušení listovního tajemství je prostě trestné a nemorální. K různým odposlechům musí být odůvodněný soudní příkaz a i pak se to může používat jen v regulované podobě pro policejní či soudní vyšetřování. A ne aby si nějaký hloupý a nemorální pisálek zvyšoval svoji čtenost a narušené sebevědomí.

    • Ondřej Wolf Says:

      Té Klausově chorobě se laicky říká slavomam.
      Jinak, pokud ze zdravotních důvodů nesmím řídit auto, byť mne to moc mrzí, musím to respektovat. I když jsem před tím nebyl tak špatný řidič. Jinak jsem vážným ohrožením lidí kolem. Předpokládám, že řízení státu je komplikovanější, než volant, rychlostní páka, spojka, brzda, plyn a vyhodnocení dopravní situace.
      Ondřej

    • jar Says:

      Já Bartoše v tomto nikterak neomlouvám, pouze jsem nechtěla, aby ono zde psané “bartošové” vyznělo ve smyslu “jen někdo jako Bartoš to může zveřejnit”.

      Jinak Klaus není vyšinutý, sebestřednost je zkrátka charakterová vlastnost.

    • Ondřej Wolf Says:

      Pokud je sebestředný jen sám za sebe, je to oprávněné, leč trapné. Na ostatních pak je, zda se nechají použít nebo jej nechají chvástat se třeba před zrcadlem.
      Pokud svou sebestřednost aplikuje do úřadu a stavu, dávám zcela zapravdu těm lékařům.
      Ondřej

    • Ondřej Wolf Says:
    • Ondřej Wolf Says:
    • Věra Tydlitátová Says:

      Paní jar, můžete mi prozradit sladké tajemnství, proč skoro u všech článků automaticky snižujete hodnocení na minimum? Ne že by mi na nějakých hvězdičkách nějak záleželo, ale není to trochu dětinské? Vadí Vám třebas zmínka o obětech komunismu? Jste v KSČM? Nebo jste byla v KSČ? Nebylo by lepší napsat do diskuse, že komunisti byli fajn? Aspoň bychom se pobavili nad nějakou tou polemikou, ne?

    • Věra Tydlitátová Says:
    • Ondřej Wolf Says:

      Kéž jsou tedy orgány v trestním řízení doopravdy ČINNÉ.
      Ale věř, jsem za tuhle jeho chvástavost opravdu rád, že tak sám dokázal svou zlolajnost. “Konzervatisti” teď můžou být opravdu rádi za výdobytky moderního humanismu. V trestních systémech po kterých tak volají, byly sankce za pomluvu dost bolavé. V doslovném významu slova.
      Nejraději ale jsem, že Tě z toho už nikdo nebude moci obviňovat, nebo Ti to jinak předhazovat.
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Něco o náboženské svobodě v podání lžinenávistníků:
      http://stjoseph.cz/g117.html

    • Ondřej Wolf Says:

      Dlouhý článek lze vyjádřit nedlouhým souvětím: Náboženská svoboda a tolerance jsou to, co se zrovna Kretschmerovi hodí pro unášení se pocitem vlastní moci a blahovůle.
      Ondřej

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy