• hayez

    Dnes, 30. července je židovském kalendáři 9. av, postní den zvaný Tiša be-av, den připomínky přelomové náboženské, národní a politické tragédie, zboření Jeruzalémského chrámu.

    Tradice soustředila na tento den vzpomínku na více tragických událostí jako připomínku toho, kam mohou vést různé podoby zla, rozmůžou-li se ve společnosti.

    • Údajně již druhý rok po vyjití Izraelců z egyptského otroctví došlo k první nešťastné události: podle Numeri 13, 31-33 se zvědové vyslaní Mojžíšem zalekli vstupu do zaslíbené země a rozhodli se lhát, proto tuto zemi pomluvili: “… “Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je mocnější než my.“ Pomluvami pohaněli Izraelcům zemi, kterou prozkoumali: „Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země , která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy. Zrůdy jsme tam viděli…” Tato zkreslená zpráva vedla k zoufalství všeho lidu a málem ke vzpouře, Izraelci se chtěli vrátit do Egypta a do otroctví. Již tehdy bylo rozhodnuto o tom, že celá generace neschopná přijmout svobodu a její obtíže musí bloudit pouští po čtyřicet let, aby mohl vzniknout nový svobodný národ hodný vlastní země. Toto se podle tradice stalo devátého avu.

     

    • Druhou tragickou událostí bylo zničení jeruzalémského Chrámu v roce 586 před obecným letopočtem babylónským králem Nebukadnesarem II.:  “Sedmého dne pátého měsíce v devatenáctém roce vlády Nebúkadnesara, krále babylónského, přitáhl do Jeruzaléma Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, služebník babylónského krále. Vypálil Hospodinův dům i dům královský a všechny domy v Jeruzalémě; všechny význačné domy vypálil ohněm. Celé kaldejské vojsko, které bylo s velitelem tělesné stráže, zbořilo hradby kolem Jeruzaléma.”  (2Kr 25, 8-10)  Tento tzv. První, neboli Šalomounův chrám znamenal centrum judského politického, náboženského a národního života, jeho zboření a následná deportace představitelů elity do babylónského zajetí znamenaly přehodnocení staré izraelské náboženské praxe od systému centrální chrámové bohoslužby postavené na obětech směrem k “demokratičnosti” a zvnitřnění náboženského života založeného na modlitbě, studiu Písma a na rodinné liturgii. Do této doby řadíme vznik instituce synagogy a vlastně judaismu. Z určitého hlediska šlo o pozitivní změny, proto lze babylónské zajetí hodnotit i příznivěji jako důležitý katalyzátor proměny. 

     

    •   9. avu byl také zničen Druhý chrám zvaný Herodův. Byl to zásadní zlom v Židovské válce. Farizeové, kteří patřili k umírněným oponentům Říma a nesouhlasili s radikálními bojovníky, obsadili část Jeruzaléma a vedli bratrovražedný boj s radikály. Vnitřní slabosti a nejednoty svých odpůrců využili Římané nejprve vedení Vespasiánem a později Titem. Krátce po svátku Pesach roku 70 zahájil Titus prudký útok na severní hradby. Židé je statečně bránili po celý měsíc. V červnu padly druhé hradby. Pak padly třetí hradby a Římané pronikli do severního Nového města. Bitva se vedla o každý dům. Obklíčení Židé se odmítali vzdát. 9. avu prolomili Římané chrámové hradby a Chrám vypálili – Podle legendy kněží vyhodili jeho klíče vzhůru a z nebes se vztáhla ruka, která klíče chytila. Chrám hořel po dva dny a Římané vyloupili všechny jeho poklady. V Římě byl na počest vítězství postaven Titův oblouk zobrazující mimo jiné i uloupenou chrámovou menoru, zlatý sedmiramenný svícen. Podle tradice zkázu Jeruzaléma a Chrámu způsobila vnitřní rozvrácenost společnosti, v níž byl každý zahleděný jen k vlastnímu prospěchu.

     

     

    tituvoblouk1 

    Na připomínku všech těchto událostí je předepsán dvacetičtyřhodinový půst a různé projevy smutku. Čte se Pláč Jeremjášův a zpívají se tradiční žalozpěvy “kinot”. Pozoruhodné je, že podle staré tradice se právě v den Devátého avu má narodit Mesiáš. V den připomínající nevhlubší temnotu se objeví světélko naděje. Pro mnoho dnešních Židů jde především o symbolický význam tohoto postního dne. Stále více lidí již necítí emoční spřízněnost s historickým Chrámem a jeho obětní praxí, neboť judaismus prošel několika reformami, které proměnily jeho podobu směrem k moderním synagogálním projevům víry. Studium Tóry, praktická životní etika, modlitba, to jsou hodnoty, které během dějin Chrám plnohodnotně nahradily. Přesto zůstává memento: nesvornost, sobectví a vzájemná dravost a nesnášenlivost v lidské společnosti, pohrdání slabými, lhaní a snaha řešit problémy násilím vedou ke zkáze i zdánlivě věčných a neměnných hodnot.

    Babylónský Talmud v traktátu Gittin 55b – 56a uvádí alegorický příběh zničení Druhého chrámu: V Jeruzalémě žil jeden bohatý muž, který se rozhodl uspořádat velkou hostinu. Sluhovi předal písemné pozvánky, mimo jiné i pro svého nejlepšího přítele - Kamcu. Sluha se však spletl a psaní donesl Bar Kamcovi, který byl s hostitelem ve vleklých sporech. Přesto Bar Kamca pozvání přijal a vypravil se na hostinu. Jakmile ho hostitel zpozoroval, zrudl vzteky a ukázal mu před celou jeruzalémskou smetánkou, včetně mnoha učenců, dveře.

    Bar Kamca se zhrozil ostudy: “Nech mě tu, zaplatím ti svou porci.” “Ne.” “Zaplatím polovinu celé hostiny.” “Ven!”
    Smrtelně uražený Bar Kamca se vypravil do Říma a stěžoval si císaři: “Židé plánují vzpouru.”
    “Dokaž to.” “Pošli jim obětní zvíře a sám se přesvědčíš, přijmou-li dar svého císaře.”
    Tak se také stalo. Císař poslal krásné obětní zvíře, ale Bar Kamca mu cestou jemně poškodil
    pysk, čímž se podle židovských zákonů stalo zvíře nezpůsobilé k oběti. Když tuto vadu v
    Jeruzalémě zjistili, lámali si učenci hlavu. Nakonec se většina rabínů přiklonila k názoru, že je
    lépe ustoupit a císařský dar přijmout. Jen rabi Zacharja nesouhlasil: “Obětovat zmrzačená zvířata Tóra zakazuje!”

    Už se ani neví, koho to napadlo jako prvního, ale učenci zvažovali i možnost zabít Bar Kamcu, a tak se vyhnout hrozbě, že se o nepřijetí daru dozví císař v Římě. Opět to však byl rabi Zacharja, který nesouhlasil: “Odsoudit člověka k smrti jen proto, že poranil zvíře, kde to jsme?!” Zvíře nebylo přijato a rozlícený císař vydal rozkazy svým legiím. Ty dobyly město a zničily Chrám.

    Kde se stala chyba? Touto otázkou si lámou hlavu mnozí komentátoři, ale ve skutečnosti měl každý svůj podíl viny, za vším stála nenávist jedněch k druhým. Proč nenáviděl hostitel Bar Kamcu? Proč ho jeho přítel Kamca neuklidnil? Proč rabíni nezasáhli, když byli svědky zostouzení Bar Kamci? Proč si Bar Kamca stěžoval až u císaře a vyprovokoval nejsilnější velmoc tehdejšího světa k vojenskému zásahu? Proč lpěl rabi Zacharja tváří tvář katastrofě na “podružnostech”, které byli jeho kolegové ochotni přehlédnout? Jak musí být hloupý sluha, aby si spletl největšího přítele a nepřítele svého pána? Nikdo nebyl bez viny. Nebyl náhodou Bar Kamca /bar, aramejsky syn/ synem Kamci? Nesvědčí taková situace o úplném rozkladu společnosti? Město Jeruzalém bylo zničeno zevnitř.

    zapadnized

    —– 

    Obrázky:

    Francesco Hayez: Zkáza Jeruzalémského chrámu

    Titův vítězný oblouk v Římě s vyobrazením Menory

    Západní zeď, zbytek terasy Druhého chrámu

    ———————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 6 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      Jsou věci, které mi nepřísluší posuzovat.
      Ovšem umět sám na sobě, na své zbožnosti a víře ukázat kam vede řevnivost nenávistnost, zbabělost, předsudek, toho si vážím.
      Pohlédnout na sebe samého a neházet vše na hlavu jiným, to je podle mne úctyhodné.
      Ondřej

    • Martina Durdovic Says:

      Doporučuji si přečíst Válku židovskou, pro snazší a zajímavější formu spíše tu přepracovanou od Feuchtwangera. Člověka to vtáhne do starověkého světa lidí s jinými představami, myšlenkami a cítěním. Nehledě na reálie doby!
      Vitkor Fischl krásně popisuje atmosféru prostoru u Západní zdi. Lidé chvátají a pak náhle zpomalí, přepadne je podivuhodná tíha čico, jsou sami za sebe, vydělí se z celku, u zdi samé se pak často rozpláčou. Podle mě je to to nejzvláštnější a nejbohatší místo na světě. bez sochy a obrazu…a Hospodin tam jistě stále přebývá.

    • Blechová Hana Says:

      Znát minulost a umět v ní číst, porozumět jí a umět se z ní poučit.
      To se vztahuje nejen k dávným dějinám, ale i k minulosti nedávné, námi ještě prožité.
      Shrnutí je snad nejlépe řečeno v známém Jen blbec se spálí dvakrát o stejná kamna.
      Ovšem tady máme zas krásně, čtivě podanou minulost, já jsem za sebe moc vděčná, že tohle pro nás Věra dělá, je to nejen příjemné čtení, ale krásně se u toho pak všichni vypovídáme, Věruš, díky.
      Bleška.

    • Martina Durdovic Says:

      Taky mám na blogíku článek a fotky k dnešnímu dni:o)
      http://www.durdovicova.blog.idnes.cz

    • Martina Durdovic Says:

      Věruš, ještě jsem to doplnila o nějaké fotečky. Je to už dávno, co jsem v časopise OLAM našla velmi silnou černo-bílou fotku staré paní modlící se i Západní zdi. Naskenovala jsem si ji a uchovávám.

    • Persi Says:

      Všimněte si, že menora, kterou má stát Izrael ve znaku je přesně překreslený obraz z Titova oblouku. I do tohoto detailu byla vložena symbolika vyhnanství a návratu.

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy