• S panem doktorem Petrem Rieselem jsem se seznámila za dramatických okolností. Za chladného deštivého a větrného dne 1. března roku 2008 jsme spolu stáli před plzeňskou Velkou synagogou a očekávali jsme ohlášený pochod nacistů. V ten den vyvrcholila právnická a občanská anabáze, v níž se střetávala na jedné straně občanská statečnost a smysl pro etiku s právním fundamentalismem a formalismem na druhé straně.

    riesel

    Nacisté svůj pochod formálně správně ohlásili na výročí transportu Židů z Plzně a na zástupcích města bylo, jak se s touto provokací vypořádají. V první fázi se k celé aféře postavil čelem tehdejší primátor Pavel Rödl, který pochod nácků prostě nepovolil. Bylo jasné, že se pořadatelé odvolají a že jim soud s největší pravděpodobností vyhoví, přesto bylo důležité dát najevo, že si Plzeň žádné aktivity nacistů ve svých ulicích nepřeje. Tento názor sdíleli stoupenci demokracie napříč politických spektrem, mnoho občanů svého primátora podpořilo. Na druhé straně se mu dostalo nadávek a obviňování ze strany nacistů a jiní zástupci města trapně lavírovali ve snaze vyhnout se případnému zaplacení pokuty.

    V době zrušeného nacistického pochodu se sešlo několik tisíc Plzeňanů, kteří dali najevo svoji solidaritu s oběťmi nacismu a odpor vůči nahlášenému a nyní zakázanému pochodu holých lebek. Podpořit nás přijeli i politici a zástupci různých organizací z Prahy, ze schodiště u synagogy zněly projevy a tisíce lidí tleskaly.

    Ve druhé fázi zvítězili pragmatici a formální pojetí zákona. Nacistům dal soud zapravdu a oni naplánovali pochod na jiný termín, na sobotu 1. března. V ten den již nezněly oficiální projevy ozvučené profesionální technikou, před synagogou nestáli čelní politici a Klatovskou třídu obklopovali jen opravdu přesvědčení občané: na jedné straně Židé a jejich přátelé včetně pana biskupa Františka Radkovského, na druhé straně ulice mladí antifašisté spolu se studenty. Policie vytvořila kordon na obranu pochodujících a jejich odpůrce zatlačila až za okraje chodníku, byli jsme legitimováni a uzavřeni na malém prostoru před synagogou. A tam jsme četli seznamy umučených plzeňských spoluobčanů. Již bez mikrofonu, bez podpory známých tváří a bez aktivistů z Prahy jsme volali jméno za jménem do řevu nácků a výkřiků jejich odpůrců z řad anarchistů. Když vřava vrcholila, kantor Michal Foršt zazpíval židovskou modlitbu za oběti šoa. V jedné chvíli na Klatovské třídě zazněly výkřiky: „Židi do plynu!“ jak zaznamenal na kameru Oliver Malina, my jsme to však neslyšeli, všichni jsme volali „Hanba, hanba!“ a někteří z nás zdvihali zaťaté pěsti.

    V této vřavě stál i doktor Petr Riesel, Plzeňan, který se jako jeden z mála vrátil z koncentračního tábora. Z rodného města byl odvezen 18. ledna 1942 spolu s dalšími občany a pod číslem R220 prošel peklem. S prožitým traumatem se vyrovnával celý život. Jednoho studeného odpoledne jsme spolu stáli za hradbou policejních vozů a řadou jezdců a dívali se na holohlavé mladíky, v jejichž očích byla prázdnota.

    Nedlouho po téhle zvláštní události, která byla zároveň prohrou i vítězstvím, mi řekl, že tenhle den mu dal novou zkušenost. To, že se postavil nacistům, jej zbavilo strachu, toho strachu a depresí, které jej celý život trápily. Od té doby začal aktivně bojovat za demokratické hodnoty v české společnosti, ze etické pojetí práva a za odchod zkorumpovaného ministra vnitra. Hovořil ke studentům, jezdil po úřadech, kontaktoval ombudsmana a právníky, radil, jak postupovat proti nacistickým akcím.

    Posuzováno vnějšími úspěchy, dosáhl některých vítězství, jindy byl jeho boj prozatím marný, ale vnitřně se upevnil a stal se bojovníkem. Jako psychiatr vyhodnotil velmi prozíravě smysl odporu vůči zlu. Jako obdivovatal Viktora Frankla Petr Riesel dobře ví, že nalezení smyslu života je nezbytností, podmínkou duševního zdraví. Když se zlu postavíme, nejde pouze o to, zda aktuálně zvítězíme, nebo zda si odneseme šrámy, jde o to, že se stáváme lidmi. Jsme spolulidmi svým blízkým, jsme sami sebou a v souladu se svým životem. A to platí nejen pro jednotlivce, ale také pro celou společnost. Zdravá společnost zlu odporuje a to jí dává sílu, aby zvládla všechny problémy složitého světa. Společnost, která zlo přehlíží, se stejně jako jedinec ztrativší životní nasměrování vydává na cestu sebevraždy.

    Setkání s doktorem Rieselem pro mne bylo velkou životní zkušeností a darem. Pokládám si za čest, že jsme přátelé. Když vidím oči svých studentů ve chvíli, kdy s nimi hovoří, jsem si jistá, že naše společnost překoná i současnou krizi a že se vždy najdou lidé ochotní zlu odporovat.
    ————————

    Související článek: Při vzpomínce na transporty Židů byly v Plzni uděleny dvě historické pečetě

    ————————————————————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Archivy