• Přítelkyně mi poslala dopis od svého známého, který se před časem oženil do Japonska na venkov ostrova Honšú a nyní prožívá spolu s rodinou tragédii své nové vlasti. Z jeho dopisu je poznat hrdost, rozvaha, statečnost a obětavost japonské společnosti, je to ale také apel na solidaritu nás v Evropě. Nemám sice výslovný souhlas autora dopisu s jeho zveřejněním, ale charakter té zprávy i to, že jej přítelkyně rozeslala, činí z dopisu otevřený list a zajímaný dokument. Proto jej zveřejňuji alespoň na soukromém blogu a jenom pro přátele.
    tsunami

    Vážení a milí,

    Na četné dotazy ze staré vlasti (za které děkuji) vám všem sděluji, že nás to tentokrát minulo, a i když ještě nemáme úplně vyhráno (můžou přijít následné otřesy v příštích třech týdnech), jsme zcela v pořádku. V naší relativně hornaté oblasti v prefektuře Gifu kousek nad Nagojou se nic zvláštního neděje kromě toho, že se snažíme šetřit elektřinu, protože tam na severovýchodě teď chybí. Je možné, že v příštích dnech budeme občas bez proudu, a tedy bez spojení, to by se nedalo nic dělat. Jsme od té hrůzy asi 1000 km na jih. Žádnou pomoc tady u nás nepotřebujeme, děkujeme moc za vaše nabídky. Ale jestli chcete, zkuste poslat jakkoli malou částku na nějaké spolehlivé konto, určitě budou nějaká vyhlášena a Japonsku to pomůže. Nevím, jak jsou takové věci tady přímo na místě organizovány, ale je možné, že ne všichni lidé. kteří přišli o všechno, byli pojištěni. Japonská vláda a místní úřady je v tom jistě nenechají a pomohou jim začít znovu od nuly. Třeba právě díky takovým mezinárodním sbírkám… Na rozdíl od jiných zemí, kde by člověk mohl mít jisté pochybnosti, tady v Japonsku úřady opravdu fungují a korupce tu neexistuje, takže každá koruna se dostane tam, kde ji budou potřebovat. Moji drazí Japonci si pomoc zaslouží a budou vděčni. Součástí jejich mentality a zdvořilosti je i to, že nechtějí svými problémy nikoho cizího obtěžovat (dělení na “našince” a “cizince” na nejrůznější úrovni je tu běžné, a promítlo se i do jazyka a zvyků). To je i důvod, proč obvykle ani v případě velkých katastrof nežádají humanitární pomoc odjinud. Tak to dělám za ně. Tentokrát je to opravdu hodně zlé, všichni, kdo mají Japonsko a Japonce rádi, s nimi soucítí.

    Tady si můžete prohlédnout rozsah katastrofy:

    Před a po - posuňte svislou lištu: ZDE

    Pokud vás zajímají detaily:

    O zemětřesení mi řekl někdy odpoledne tchán, který sleduje celý den televizi. Teprve pak jsem si zpětně uvědomil, že v té době byl menší otřes i u nás, zrovna jsem seděl na dřevěné podlaze verandy a něco jsem zaregistroval. V novinách jsem si později přečetl, že to mělo stupeň 3. Takových je ale do roka tolik, že si toho člověk přestane všímat. Japonci jsou v tomto ohledu fatalisté a berou to se stoickým klidem, jsou na to zvyklí od malička. Taky jsou na zemětřesení trénovaní a připravení (evakuační balíčky jsou nachystané v každé rodině, máme je taky) a dobře vědí, jak se při něm i po něm chovat (zavřít plyn, vypnout elektřinu, nechat otevřené dveře, helmy na hlavu a fofrem pod nejbližší stůl), a kam jít po něm, když dům spadne a dostanou se z něj živí vlastními silami. I naše dětičky mají ve školce občas cvičný poplach a učí se v zájmu záchrany života chovat se jako roboti. Protože příště to může být třeba tady u nás…. Opravdu velké zemětřesení v naší oblasti bylo asi před 140 lety, tehdy tady popadalo všechno. Ale domy ještě nebyly stavěné tak, aby vydržely.

    Ten den jsem pracoval doma jako většinu dnů, kdy nemám nějaký koncert nebo něco jiného. Ve čtvrtek jsem měl trochu náročný, ale úspěšný sólový klavírní recitál v jednom prestižním koncertním sálu v Nagoji, tak jsem jen trochu odpočíval a psal odpovědi na odbornou anketu časopisu Muzikus, média jsem nesledoval. Tím, že tady žiji, je i tohle nebezpečí pro mne denní realita, normální situace, Damoklův meč nad hlavou, který může kdykoli spadnout. Člověk se musí naučit s tím žít, dovedete si představit, že mi to nějakou dobu ze začátku trvalo naučit se na to nemyslet. Teď to ale nechápu jako nějakou senzaci, exotiku nebo něco extra mimořádného. Beru to stejně jako Japonci, a nic jiného mi nezbývá. Jako každý se toho bojím, tohle téma - džišin, cunami - je mezi Japonci tabu, ale když už to přijde, nedá se nic dělat. Mají přesně v tomto smyslu přísloví “šikata ga nai”. Jsou na to zvyklí a dokážou si s tím poradit. Po katastrofě se všechno rychle uklidí, postaví se nové domy a
    život jde dál, jenom přibude pár pomníčků a prázdných míst u stolu.

    Televize vysílá průběžně reportáže a monitoruje aktuální situaci, objevují se tam už rozhovory s evakuovanými a zachráněnými a jsou to většinou velmi smutné příběhy, naštěstí některé končí dobře a ztracení členové rodiny se najdou. Japonci neradi dávají najevo emoce, ale samozřejmě že je mají stejně jako lidé kdekoli jinde na světě, a v takovéto situaci se nestydí za slzy. Ti lidi přišli o všechno, zachránili holý život, a mnozí ani to ne. Ale je to silný a houževnatý národ a dokáží při sobě v takové situaci držet, pomáhat si, zatnou zuby, spolknou slzy, vyhrnou si rukávy a dají všechno zase rychle do pořádku. Tohle vím určitě. Zaslouží si obdiv. Ani v tak zlé situaci nepodléhají panice nebo malomyslnosti. A ještě jsem neslyšel, že by někdo v podobných situacích kradl nebo raboval - oni to nedělají ani v normální situaci.

    Na tu sílu zemětřesení a cunami se mi zdá zatím málo obětí, ale skutečnou situaci se dozvíme postupně později a obávám se, že to bude děsivé číslo. Nic jiného se nedá očekávat. Teď večer se udává asi 3000 obětí, ale pohřešují půl města v prefektuře Mijagi, asi 10000 lidí, to je strašně lidu všeho věku, a nikdo z nich se na onen svět nechystal… Jenže ono se dá umřít tak snadno a rychle… Nejspíš ta voda, před tím se nedalo utéct, v novinách psali, že tam na pobřeží měli jen 45 minut po zemětřesení čas… Kdyby to bylo “jenom” to zemětřesení, tolik obětí by nebylo - tam svoji pozitivní roli sehrává připravenost Japonců na takové situace, jejich disciplinovanost a kolektivní mentalita, a také kvalitně provedené stavby s ohledem na možnost zemětřesení. Nové stavby s tím počítají, nevím přesně, jak silné otřesy by přežily bez poškození - takhle silné asi s poškozením, ale nespadly by. Náš dřevěný domek v tradičním japonském stylu postavený asi před 40 lety moderním normám ještě neodpovídá, asi by se rozpadl. Máme i těžkou střechu s masívními keramickými taškami, to se dneska taky už nedělá.

    Na všech TV kanálech pořád ukazují tu strašnou spoušť - zkáza mnoha míst je úplná, celá města byla vymazána z mapy. Je asné, že největší poškození nadělala ta masa vody a trosky, které brala sebou. Pokud už při zemětřesení spadne dům, tak prostě jenom spadne, nebo se položí, a je to. Není až tak velký problém to odklidit a postavit nový. Domy, většinou stále ještě dřevěné, a nejčastěji nanejvýš patrové, jsou tu postavené na betonové základové desce. V centrech měst jsou samozřejmě domy s železobetonovou konstrukcí, a mnohem vyšší, včetně těch hodně vysokých. Pod troskami se dá i přežít. Ale ta voda toho zničila víc, odnesla celé domy, lodě, auta a dokonce i malá letadla a všechny trosky pryč, všechno promíchala, a zanechala všude bláto. Pokud se do toho dostane člověk, moc šancí na přežití nemá, ani uvnitř v autě.

    Cunami nám tady asi 50 km od moře naštěstí nehrozí. Dřív tu ale bývaly záplavy, máme tu velké řeky - Kiso je od nás asi kilometr a půl. Všechny řeky jsou ale už mnoho let v Japonsku zregulované, kolem nich bývají i dvě pásma vysokých hrází (obvykle tam vede silnice) a kolem řek nechávají pro všechny případy záplavové pásmo bez budov, to normálně slouží jako rekreační zóna, bývají tam hřiště, parky apod. Řekami neprotéká moc vody, jsou krátké. To je také důvod, proč atomové elektrárny (které vodu potřebují) jsou stavěny u moře. Doufejme, že japonská vyspělá technologie vydrží i současnou katastrofu a problém ve Fukušimě se zvládne.

    Tak nějak. Děkuji za Váš zájem a pomoc.

    Daniel Forró
    ———————————-
    Konta, kam je možné posílat finanční pomoc Japoncům:

    Asociace krajů ČR obdržela informaci od Velvyslanectví Japonska v Praze o zřízení účtů pro poskytnutí finanční pomoci. Přinášíme údaje o účtech zřízených jako sbírka na pomoc oblastem zasažených silným zemětřesením v Japonsku.

    Japonské velvyslanectví uvádí:

    „Dne 11. března 2011 zasáhlo oblast Tóhoku a Tichomoří silné zemětřesení. V souvislosti s tíživou situací, která po tomto neštěstí v Japonsku nastala, jsme od občanů České republiky obdrželi mnoho projevů účasti a nabídek finanční pomoci. Rádi bychom tímto všem vyjádřili srdečné poděkování.”

    V současné době lze finančně přispět prostřednictvím dvou níže uvedených účtů.

    Japonský červený kříž
    Name of Bank: Sumitomo Mitsui Banking Corporation
    Name of Branch: Ginza
    Account No.: 8047670 (Ordinary Account)
    SWIFT Code: SMBC JP JT
    Payee Name: The Japanese Red Cross Society
    Payee Address: 1-1-3 Shiba-Daimon Minato-ku, Tokyo JAPAN

    Velvyslanectví Japonska v České republice – sbírkový účet
    Banka: UniCredit Bank Czech Republic, a.s.
    Adresa: Na Přikopě 858/20, Praha 1
    Název učtu: Embassy of Japan
    Číslo učtu: 2106340627
    Kód banky: 2700
    SWIFT code: BACX CZ PP
    —————————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 6:00

  • Comments are closed.

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy