• Zadejte uživatelské jméno a heslo

    Zadejte uživatelské jméno a heslo

    ..... 

    Kugelbein potkal na ulici svého přítele Jacobsona. “Jacobson, kde se toulali, že jsem jich tak dlouho neviděl?” - “Áále, musel jsem na čtyři měsíce odjet.” - “Jacobson, Jacobson, kolikrát jsem jim říkal, že na advokátovi se nemá šetřit?”

     

    Velkoobchodník Rosenstock má syna, který se rozhodl stát malířem. Synovi je však už osmatřicet let a Rosenstock s bolestí pozoruje, že malířství syna neuživí. “Víš, co, Egonku?” říká otec synovi v jeho ateliéru. “Nech už toho malování. K ničemu to není. Když si pomyslím, co dokázal třeba Rafael …
    Vždyť on byl v tvém věku už dokonce přes rok dočista mrtev!”

     

     

    Modlitba Bila Gatese:
    “Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého. Enter.”

    Makléř Kornfeld poučuje syna: “Řekni mi, Chajimku, co bys dělal, kdybys našel na ulici pětistovku?” - “Strčil bych si ji rychle do kapsy.” - “Ale Chajimku, to se nedělá. Když najdeš na ulici pětistovku, doneseš ji na policii. Tam tě pochválí, dají ti padesát korun nálezného a všichni budou vědět, jaký je ten Chajim Kornfeld poctivý člověk!” - “Dobře, papá.” - “A co bys dělal, Chajimku, kdybys na ulici našel sto tisíc?” - “Zanesl bych je na policii, tam by mi dali deset procent nálezného a ….” - “Ani v pominutí smyslů!” razantně ho poučuje otec. “Tolik peněz si ponecháš!” “Ale papá,”
    nesměle protestuje synáček, “před chvílí jsi říkal: zaneseš je na policii, pochválí tě jako poctivého člověka …” - “Ale prdlajs. Když budeš mít v kapse sto tisíc, tak už nepotřebuješ být poctivý.”

     

    Přijde duše do nebe. Svatý Petr se ptá na povolání.
    “Doktor!” praví duše hrdě a už se hrne dovnitř.
    “Moment, stát!” povídá Svatý Petr.
    “Vy musíte vchodem pro dodavatele!”

    Hrozně vtipný!

    Hrozně vtipný!

     

    Bankéř Chajim Jankel je na dovolené na Riviéře. Osloví ho dvě dámy a žádají, aby přispěl na dobročinnost. Chajim Jankel vyplní šek na sto dolarů a podá jim ho. “Jedna z nich se však na šek podívá pozorněji: “Račte odpustit, vašnosti, ale zapomněl jste ho signovat …” Chajim Jankel se nenechá vyvést z míry: “V případech dobročinnosti rád zůstávám v anonymitě.”

     

     

    Tři zaměstnanci bank se dostali do sporu, čí ústav je velkolepější a větší.
    “U nás,” povídá první, “je hlavní účetní kniha tak velká, že od ,má dáti’ až k ,dal’ musí úředníci jezdit na kole!” - “To zase my dostáváme tolik
    žádostí,” pravil druhý, “že uspoříme týdně tisíc dolarů jen za to, když
    neděláme při jejich vyřizování tečku nad ,i’.” - “To je všechno pěkné,”
    povídá třetí, “ale naše banka je tak velká, že nikomu neposkytujeme
    krátkodobé úvěry. Než totiž klient vyjde z banky s vypůjčeným obnosem na ulici, nastává již splatnost úvěru.”

     

    Vedle jednoho ateisty žil velmi zbožný pán.
    Trávil celé dny na modlitbách a rozmlouváním se svým Bohem.
    Soused nezavadil ani pohledem o kostel a přitom měl dobrou práci, hezkou ženu a dvě zdravé děti.
    Asketa se dřel denně v práci a přežíval od výplaty k výplatě a i rodinný život nebyl nic moc. “Bože, můžeš mi říct čím to je, že soused jen čiší spokojeností a štěstím i když se nemodlí a můj život není spokojený?”
    Z nebe se ozval hlas: “Protože mě pořád neotravuje!”

    -

    Hospodářská krize. Všeobecný nedostatek hotovosti. Podnikatel žádá druhého:
    “Půjč mi sto zlotých. Jako zástavu ti dám továrnu, je v ní tisíc
    tkalcovských stavů.” Druhý se ošívá: “Půjčil bych, ale nepůjčím. Ty mi pak třeba těch sto zlotých nevrátíš - a mně zůstane tvá fabrika na krku!”

     

    Svatá Trojice plánuje dovolenou. Bůh Otec navrhuje:
    “Co kdybychom jeli do Jeruzaléma?”
    Ježíšovi se to ale nelíbí: “Do Jeruzaléma ne, mám na to město špatné vzpomínky. Co třeba Vatikán?”

    A Duch svatý volá:
    “Jasně pojedeme do Vatikánu, tam jsem ještě nebyl.”

     

    “Jak tahle válka skončí?” Ptá se izraelský generál nejvyššího rabína.. “No, buď to půjde přirozenou cestou, nebo se stane zázrak” odpoví rábi… “A co je ta, pro Izrael, přirozená cesta?” - “na nepřátele začnou z nebe padat kameny a oheň, příjdou kobylky a ty jim sežerou zásoby, všichni nepřátelští vojáci budou raněni slepotou a zbraně během jedné minuty zrezivějí.” říká rabín. “A co je tedy potom ten zázrak?” ptá se generál - “no, že ta hrstka našich vojáků pomocí zbraní a vlastní síly zvítězí proti tak obrovské přesile nepřátel…”

     

    Koenigswald stojí nad hrobem svého přítele Steigermarka a čte náhrobní nápis.
    “Zde odpočívá Izák Steigermark, řádný člověk, poctivý obchodník.”
    Koenigswald si povzdechne:
    “Chudák Steigermark, musí ležet v hrobě se dvěma úplně cizíma lidma.”

     

    Delegace vlády České republiky navštíví Izrael.

    Přemýšlejí o programu a navrhnou hostiteli, že by se rádi poklonili u hrobu neznámého vojína.

    V izraelské vládě zavládnou rozpaky. Bibi kroutí hlavou: „Jak to uděláme, aby byli spokojení? My přece žádné hroby neznámých vojínů nemáme.“ Cipi Livniová navrhne: „To nevadí, oni hebrejsky neumějí, vezmeme je k nějakému pěknému hrobu, oni položí věnec a je to.“

    Delegace tedy jde s hostiteli s velkou slávou a s velkým věncem na hřbitov.
    Tu jeden člen delegace, který trošku umí hebrejsky, čte, že to je hrob
    Izáka Ábelese, prodavače gumového zboží.

    „Paní ministryně,“ ozve se, aby ukázal, jak umí ivrit, „jak to může být hrob neznámého vojína? Tady čtu: Izák Ábeles, prodavač gumového zboží.“
    „To máte tak, odpoví Cipi Livniová, „jako prodavače gumového zboží znal pana Ábelese úplně každý. Ale jako vojína ho neznal nikdo.“

     

    Eckstein si dal u krejčího ušít kalhoty. Krejčí ale stále ne a ne být s kalhotami hotov. Za měsíc si Eckstein stěžuje: “Bůh stvořil svět za šest dní a oni potřebujou na jedny kalhoty celej měsíc.”
    “Jenže podívaj se na ten svět a pak si prohlídnou ty kalhoty.”

    Žid který choval slepice, přiběhl k rabínovi:
    “Rabe, pomoz mi, chcíplo mi najednou deset slepic.”
    “Čím je krmíš?”
    “Žitem.”
    “Tak jim dávej ječmen.”
    Za dva dny je chovatel u rabína znovu: “Ajaj, uhynulo dalších deset.”
    “Co jim dáváš pít?”
    “Studenou vodu.”
    “To nejde, musíš ji ohřívat.”
    Na druhý den je nešťastník u rabína znovu:
    “Běda, už mi zbývá jen pět slípek.”
    “Odkud bereš vodu?”
    “Ze své studně.”
    “Tak ta je asi špatná. Ber ji z obecní studně.”
    Ještě ten večer přijde zlomený slepičář: “Tak už nemám ani jednu slípku.”
    “To je škoda,” běduje rabín. “A já měl pro tebe ještě tolik pěkných rad.”

     

    Vítek je ztracen v lese, už se setmělo a on stále nemůže najít cestu  z lesa ven. Najednou šlápne do prázdna a už letí dolů ze srázu. Podaří se mu však zachytit se za strom. Dole, asi 30 metrů pod sebou vidí vodní hladinu, ze které ční ostré kameny. Vítek se podívá nahoru a zakřičí: “Je tam nahoře někdo, kdo by mi mohl pomoci?” Z nebes se ozve božský hlas: “Vítku, věříš?” Vítek odpoví: “Věřím, věřím!” A hlas shůry praví: “Dobře, tvá víra tě ochrání. Skoč!” Vítek se podívá dolů, vidí vodní hladinu ze které ční kameny. Pak se zase podívá nahoru a zavolá: “Není tam nahoře ještě někdo?”

     

    V klášteře se zpovídá muž: “Život je hrozně krutý, samé svinstvo, to se nedá vydržet!”
    Farář nato: “Máte pravdu, prostituce, drogy, zabíjení, znásilňování, pochybné kšefty. No ale mimo klášter to není o moc lepší!”

     

    Žena přijde ke knězi a říká mu:
    “Otče, mám problém. Mám doma dva papoušky - samičky, a ty pořád opakují jen jednu větu a ještě takovou…”
    “Jakou větu?”, ptá se kněz.
    No říkají pořád dokola: “My jsme dvě coury, nechcete se pobavit?”

    Kněz vyvalí oči a říká: “No to je opravdu obscénní, ale církev má na všechno řešení. Mám na faře také dva papoušky, pro změnu samečky. Naučil jsem je odříkávat modlitby a citovat bibli. Přines ty svoje dvě neřestnice a ony se od těch mých naučí modlitbám a rozjímání.”
    Tak ženská donese ty dvě “sprosťandy”, kněz dá jejich klec vedle klece s papoušky a odejde.
    Ty dvě samozřejmě hned začnou vyřvávat: “My jsme dvě coury, nechcete se pobavit?”
    Papoušci chvíli nevěřícně koukají do druhé klece, a pak ten jeden povídá tomu druhému:
    “Žako, zahoď růženec, naše modlitby byly vyslyšeny!!!”

     

    Baví se dvě duše v ráji:
    “Jaká byla poslední věta, kterou jsi slyšel na zemi?”
    “Byl to hlas mé ženy.”
    “A co říkala?”
    “Když mě na chvíli pustíš k volantu, budeš úplný anděl.”

    Jsou otázky, které vám google nezodpoví

    Jsou otázky, které vám google nezodpoví

     …. 

    ———————————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • Comments are closed.

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy