• Sestra: „Další, prosím!“ Doktor: „Máte peníze?“ Pacient: „Nemám.“ Doktor: „Tak buďte zdráv!“

    -
    390449_290755197627569_106580122711745_748804_702042107_n

    Pani Bialik odjela do lázní. Po několika dnech dostal pan Bialik telegram: „doktor radi operovat stop operovat stop“. Následovala odpověď pana Bialika: „doktor radi operovat stop operovat stop“. To již neušlo bystrým státobezpečnostním orgánům, které v tom začaly tušit lotrovinu. Vydali se proto tito bystří orgánové za panem Bialikem, aby jim tu podivnou korespondenci vysvětlil. Pan Bialik byl udiven. „Vždyť je to tak prosté. Paní mi nejprve sdělila, že jí doktor radil operaci, a pak se mě ptala, jestli operovat. A já jsem jí odpověděl, že když doktor radí operovat, tak operovat.“

    Sedí Bela s Naděždou v kyjevském parku. „Co ten váš kluk, není nějakej retardovanej? Slovo z něj člověk nedostane, a přitom už tak pěkně mluvil - ?“ – „Pravda, moc pěkně mluvil, a hodně mluvil. Takže teď ho učíme mlčet.“

    Chajim Jankel prodával dětskou konfekci. Přišel Móric Steinů s malým Mojšelem pro tričko. Chajim mu vybral pěkné, levné. Móric se jen strachoval, jak měl z domova přikázáno, jestli se praním moc nezdrcne. „Kdepak, prvotřídní kvalita, garantuji,“ ševelil Chajim Jankel. - Za čas potkal rodinku Steinovic. Móric se nablble koukal do chodníku, zato paní Stein dštila oheň a síru. Nebylo divu, Mojšelemu z trička lezl pupek a celý v něm byl napresovaný, sotva dýchal. Chajim Jankel si však věděl rady. Přiběhl naproti a halasil: „Mázltov, tak koukám, jak vám ten Mojšele ukrutně povyrostl! Malý obr!“

    Sedí lord ve svém pokoji, hledí zamyšleně do plápolajícího krbu, popíjí svojí obvyklou sklenku whisky, venku sněží a on čeká, až přijede jeho manželka s tchyní. Po chvíli vstoupí do pokoje Jean: „Pane, zaslechl jsem rolničky - přijely saně.“ - „Obě, Jean?“

    Potká pan Lippert pana Lippolda, o půlnoci, an se potácí, což mu viditelně nemůže zkazit skvělou náladu. „Poslechnou, Lippold, co oni tady dělaj, takhle nachmelenej?“ Lippold jen slastně škytnul. „No co by jako tento … jdu od bankéře Citronenbauma, odkud bych šel - ?“ Lippert nevěří uším. „Řeknou vážně, Lippold, co voni mají s baronem Citronenbaumem?“ Lippold pomalu a pečlivě vysvětluje: „Věděj, naše Amálka slavila zasnoubení s mladým Citronenbaumem … tak jsme trochu pojedli, celkem asi jedenáct chodů, ke každýmu správné vínko, předtím ukrutný aperitiv, nynčko ještě šňaps a doutníček a tak jdu pomalu domů, abych to všechno rozchodil a strávil a aby mi nejeblo z tej nádhery a zrcadel a obrazů a peršanů a gobelínů a zlatých svícnů a stříbrných příborů …“ Pan Lippert jen kroutil hlavou: „Nevěřím. Ukaž - !“

    Před soudem: „Několikrát jsem obžalovaného upozornila, že jestli nepřestane, tak půjdu k soudu. Hrubě mi odpověděl, ať jdu třeba do prdele, no a tak jsem tady.“

    „Chajimku,“ radí dohazovač, „neměl by ses konečně oženit? Podívej se, jak žiješ! Z práce do knajpy, stále ta hospodská strava, kdoví co do toho furt dávaj, pak přijdeš domů, dýchne na tebe siroba, zimu tam máš, ani vlídné slovíčko nemáš s kým promluvit, dobrou noc komu popřát …“ Chajim konečně nabere dech: „Jenže, jenže co když se ožením, a ta osoba nebude umět kloudně vařit, uklízet se jí nebude chtít, nebude ani pořádně udržovat teplo krbu, a když se s ní začnu bavit, ke slovu mě nepustí -??“ – „No moment, moment,“ přeruší ho dohazovač, „a kdo tu tvrdí, že musíš pořád tvrdnout doma?“

    Staršího, na kole jedoucího pána, zastaví v noci policejni hlídka: “Kam jedete tak pozdě v noci?” “Jedu na přednášku o špatném vlivu alkoholu, tabáku a nočního života na lidský organismus.” Policista se ptá nedůvěřivě:”Prosím vás, kdo organizuje takovou přednášku ve dvě hodiny v noci?” Muž odpoví: “Jako obyčejně, moje žena…”

    Malý Honzík šeptá tátovi do ucha:
    “Když mi dáš 10 korun, povím ti, co říká mámě každé ráno jeden pán.”
    Znepokojený otec vytáhne minci a dá ji synovi.
    “Tak co říká?”
    “Dobré ráno, nesu vám poštu.”

    Povídá Roubíček Kohnovi:
    “Ten Fuchs je tak prolhanej! To svět neviděl. Ale já už ho prokouk. Pokaždý poznám, když lže.”
    “Jak to můžou poznat?”
    “To je snadný. Stačí pozorně hlídat jeho pusu. Jak se jen pohne-tak lže!”

    Ředitel hotelu v Anglii jde po chodbě a vidí poslíčka, jak klečí u dveří jednoho pokoje a čistí boty. „Proč nečistíš boty na vyhrazeném místě?“ oboří se na něho. „Nemohu, pane řediteli. Ten pán ze Skotska, co tu bydlí, je drží v pokoji za tkaničky!“

    Kádrovák si zavolá Kohna a oznamuje mu, že má hodinovou výpověď.”Ale za co?” ptá se Kohn. “Kdo byl vybrán do čela prvomájového průvodu?” “No já.” “A cos držel v pravé ruce?” “Stalinovu podobiznu.” “A v levé?” “Sem vedl psa” “A co jsi zahodil když jsem ti na seřadišti řekl ať pustíš toho kripla?”

    Čínský ministr zahraničí čínskému prezidentovi: „Píše nám nějakej Topolánek s Klausem, že nepojedou na Olympiádu a Češi nám vyhlásí válku!“ Čínský prezident: „Češi? – neznám. Kolik jich je?“ Ministr: „Deset milionů.“ Prezident: „A v kterém hotelu bydlí?“

    Dohadují se Rus, Američan a Čech, kdo umí vyrobit nejlepší věc ze skla. Rus říká: “To my, u nás v Rusku, dokážeme vyrobit tak dlouhou skleněnou trubku, že s ní vidíme až na dno nejhlunšího oceánu!” … “A jak tomu říkáte?” … “Oceánohled”. Američan na to řiká: “To nic neni … to u nás, v Americe, dokážeme v…yrobit tak silnou čočku, že s ní vidíme do nejvzálenějšího vesmíru! řikáme tomu kosmohled.” A Čech na to: “To my v Čechách dokážeme vyrobit takovou věc ze skla, že s ní vidíme skrz zeď!” Ostatní se diví: “To neni možný … Jak tomu řikáte?” ……….. “OKNO!”

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Červen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archivy