• Chajim Jankel zašel za rabi Bulvonem, že nemůže doma vydržet kvůli myším. Rabín si vyžádal den na rozmyšlenou. Pak Chajima přijal a takto poradil: „Polož myším před jejich díry kousky macesu. Myši snědí maces, a potom už podle rituálních předpisů nebudou smět jíst nic jiného a ty budeš mít pokoj.“ Chajima Jankela to uspokojilo jen částečně: „Rebe, ale myši přece neznají naše rituální předpisy!?“ Rabi Bulvon se přestal tvářit jako bubák, a smutně se usmál: „Ale znají. Moji knihu rituálních předpisů sežraly celou!“

    „Šest let jsem nepil, nekouřil, ani neběhal za ženskými.“
    „Proboha, jaks to dokázal? Jak to začalo? Proč to skončilo? Nebo ti něco bylo? Nebo co?“
    „Nic mi nebylo. Pak jsem začal chodit do školy.“

    O židovských svátcích nesmí židé ani psát, ani pečetit. A o vysokých svátcích už tuplem. Přesto se však věří, že právě na Roš ha-šana, na Nový rok, píše Hospodin o každém svůj soud, a o deset dní později, na Jom kipur, Den smíření, ho zpečetí. Rabi Jicchak z Berdyčeva proto mínil: „Když Boží soud o mně dopadne dobře, budu mlčet. V opačném případě však namítnu tyto procesní nedostatky.“

    Ferenc Molnár, maďarský romanopisec, dramatik a novinář, šel jednou s Torbergem po protilehlé straně ulice u Central parku, tam, kde se nacházel hotel Plaza, kde Molnár bydlel. Toho odpoledne tam vládl obzvlášť rušný pěší provoz a oni se museli neustále uhýbat chodcům spěchajícím proti nim, nebo hrnoucím se na ně zezadu. Torberg po chvíli navrhl, aby přešli na druhý, méně frekventovaný chodník, vedoucí podle parku. Molnár s obvyklou nedůvěrou odmítl: „Přejít na druhou stranu? Přes ulici? Mezi auty? Ani nápad. Něco takového rozumný člověk neudělá.“ Torberg namítl: „Ale vidíte, pane Molnáre, že i na druhé straně chodí lidé. Jak se tam dostali oni?“ Molnár s tím byl hned hotov: „Ti se tam už narodili.“

    Chajim Jankel byl chudý. Tak chudý, že ho to jednou vyhnalo za rabínem, jestli by mu poradil. Dostal se až do čekárny, byl tam sám, ale čekal a čekal – až po dvou hodinách nějaká noblesní návštěva konečně odešla a rabín ho milostivě přijal. Vyslechl si Chajima, dal mu něco peněz a loučil se. Chajim byl sice spokojen, ale stejně byl trochu dotčen. „S bohatým jste se bavil dvě hodiny, a se mnou jste za dvě minuty hotov - ?!“ Rabín ho klidnil: „Chajimku, to je tak. U tebe jsem hned věděl, že jsi žebrák. Ale u toho boháče jsem potřeboval dvě hodiny na to, abych zjistil, že je na tom vlastně ještě hůř.“

    „Babičko,“ ptá se malá Ester, „chtěla by ses ještě vdát, nebo jíst oříšky?“
    „Ale, ty moje potěšení, na oříšky už nemám zuby.“

    Chajim Jankel neměl nejlepší pověst, a právem. Leč poštěstilo se, našel dobrou partii a oženil se. Po svatbě mu jeho bohatý tchán odevzdával věno. Potěšený Chajim Jankel se neudržel: „Papá, nebudete mi to asi věřit, ale toto jsou první peníze, které jsem vydělal poctivě!“
    ———————–
    Za vtipy děkuji Jendovi a Olze a přeji jim krásné prázdniny!
    —————————————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 6:00

  • 2 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • TeriS Says:

      Milá Věrko, zdravím Vás. Moc fajnový blog, pěkně se čtete a člověk se při čtení přistihne, že se bezděky usmívá. Vtipy jsou perfektní. A tenhle znáte?
      Přijde Kohn za Roubíčkem a stěžuje si: “Roubíček, neuvěřej, co se mi stalo. Mám syna, hlava otevřená, chytrá, mohl to dotáhnout až na rabína… a on se nechal pokřtít!”
      Roubíček se přidá: “Kohn, a to říkaj ausgerechnet zrovna mně? Vždyť já mám taky syna, hlava otevřená, chytrá, mohl to dotáhnout až na rabína, a co myslej, že udělal? No pokřtít se nechal! S tím musíme něco dělat, Kohn.”
      Seberou se a jdou za rabínem. “Rebe, poslouchaj nás, vždyť tohle je hrůza. Máme syny, hlavy otevřený, mohli to dotáhnout až na rabíny, a oni se dali pokřtít!”
      Rabín se poškrábe na bradě a říká: “Pánové, a to říkaj ausgerechnet zrovna mně? Vždyť já jsem na tom stejně! Syn, hlava otevřená, chytrá, mohl to převzít po mně, ale taky se dal pokřtít. To tak nenecháme!”
      A všichni tři se seberou a jdou si stěžovat do synagogy. “Adonaj, vyslyš nás! Máme syny, hlavy otevřený, mohli to dotáhnout až na rabíny, a oni se dali pokřtít!”
      Chvíli se nic neděje, pak z nebe zahřmí a ozve se hlas: “Pánové, a to říkaj ausgerechnet zrovna mně?”

    • Ondřej Wolf Says:

      :-) :-) :-)
      Ondřej

 

Prosinec 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy