• Toulání za slovy 12.05.2009

    clanok_foto18

    Jak lísteček vrby prozářený sluncem

    na břehu potoka,

    pod ruským holubím nebem,

    tak tenké lupínky skleněných plamenů

    skládají tiché:

    Jsem, který se stávám,

    v hořícím keři katedrály.

    chagall2

    Proč nebe je zelené,

    a ne hněvivě purpurové jako krev a oheň,

    když do hlavy buší lži a slova,

    tlachy nekonečných disputací,

    uhlouplé, vypelichané plky

    učenců a poloučenců, demagogů a politikářů,

    zlodějů, vrahů, profesionálních lhářů?

    Jen v tichosti zazní zlatavý vrbový lístek

    jako jazýček zvonku na lemu roucha Áronova

    na břehu potoka ve Vitebsku,

    na břehu Limmatu,

    na březích studených jezer.

    chagall21

    Tu letí na voze z hvězdných ohňů

    prorok Elijáš k nebesům

    oděný plameny vzdálených galaxií

    a tady David hraje na sto stříbrných strun

    a Jákob staví žebřík

    svých snů a nadějí k mračnům,

    k oblakům nad Vitebskem nebo Paříží nebo Curychem.

    A kde vlastně je to místo?

    Kam odletí ty koně

    s šikmýma očima stepních zvířat

    a železnými kopyty

    koní z Apokalypsy?

    chagall7

    Až zahoří naše města,

    obarví se novými tóny i tato skla, roztaví se olověná mřížka

    a osvobození andělé odletí

    deštěm tekoucího kovu.

    Pro tuto chvíli stvořil Chagall okna,

    pro chvíli, kdy zazní poslední šofar,

    zastaví se ručičky orlojů

    a křehká Evropa

    i s malovanými Alpami

    i s platany na bulvárech

    i s růžovými mušlemi a ametysty v klenotnických krámech

    jako zářící Titanik

    ponoří se do Praoceánu,

    do Chaosu, který nezanikl.

    Rýn je zelený jako staré sklo

    a na dně se kutálejí oblázky,

    v tom zeleném skle plují ryby

    a stejné ryby plují i v chalcedonovém nebi.

    Hory už spoutal beton a zelenou trávu dálnice,

    ale barevná skla oživují vrby aravot

    a bodláčí a lopuchové křupavé listy

    v bahně na břehu potoka,

    Rýn je zelený jako prastaré sklo

    a sklo je zelené jako nebe.

    chagall8

    V Limmatu plují ryby

    a ve skle plují draci,

    v jantaru zatavení dobří dešťoví draci,

    v elektronu zalité sny a naděje.

    Bohaté město, kde i kašny jsou stříbrné,

    kde střechy jsou zlaté

    a řeka smaragdová,

    to město roztáhlo křídla

    a skrylo pod ně své děti.

    Bohaté město,

    které z celého světa

    sebralo perleť, kámen a tváře,

    vnoří toho dne své poklady do jezera

    a voda ztuhne jako pryskyřice.

    Pak v bledém akvamarínu zůstanou naše sny a naděje

    a na povrchu ledovce jen hrst modrých sklíček,

    pak vznese se k nebi Elijáš Tišbejský, ohnivý vozataj,

    a zazní struny Davidovy harfy

    a všichni vystoupíme po Jákobovu žebříku

    za kvílení Míkaelova šofaru,

    budeme stoupat

    příčku po příčce

    a pod námi se nepřestane třpytit

    navždy zelený prastarý Rýn.


    Obrázky - pohlednice: Werke Marc Chagall - 1995 Pro Litteris Zürich - Kunstkarten/Fotografien - Orell Füssli Verlag Zürich


    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 12:00

  • Comments are closed.

 

Červen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archivy