• zabadanska-tvrz

    Náš pobyt v Sýrii byl pracovní a nemohli jsme příliš cestovat, kromě již zmíněných míst jsme se nikam na výlet nerozjeli. Ale jedno místo přímo v Zabadani stálo za poznání a vydalo za mnoho výletů. Jde o takzvanou Zabadanskou tvrz, o trosky starobylých staveb na skalním ostrohu vysoko nad údolím.

    zabadanska-tvrz-1

    Nikdo prý přesně neví, z jaké doby ony rozvaliny jsou, jde o soukromý pozemek, kde nynější majitel přistavěl již nějaké nové prvky, což mu mnozí vytýkají, ale v centru je opracovaná skála s výklenkem, který byl údajně antickou svatyní. Výklenek je nyní prázdný a značně zvětralý, ale na oblouku lze přečíst několik řeckých písmen. Ani kolega archeolog si netroufl odhadovat jejich stáří, může jít o helénistickou dobu, ale stejně tak o dobu byzantskou. Z hlediska památek a architektury tedy není Zabadanská tvrz nijak moc zajímavá, zvláště v zemi, kde antických i středověkých památek je na každém rohu spousta.

    zabadanska-tvrz-2

    Co mne ale na tomto místě okouzlilo, byla krajina, příroda a výhledy na Antilibanon a na Východní pohoří. Kolem vrcholu vede pohodlná cesta lemovaná borovicemi a cedry, pod nimi se vlnila divoká pšenice a ječmen, na skalnatém temeni vítr čechral koruny stromů a odkvétající stepní květiny. Vanul zde příjemný vánek, který ochlazoval rozpálenou krajinu a jeho šumění bylo jediným zvukem v hlubokém tichu. Na všechny strany se otevírají nesmírné prostory a ve zdejším průzračném vzduchu je vidět na kilometry daleko každá ovce, každý stromeček a každý človíček v zahradě.

    zabadanska-tvrz-3

    Tichá a líbezná krajina s fíky, mandloněmi, révou a jasmínem upomíná na dávné doby, kdy lidé ještě věřili na podivná božstva a obávali se všemocné přírody. V šumění stromů jako by oni dávní bohové, duchové skal a pramenů a různí démoni stále hovořili. Tisíce let zde plynou lhostejné k člověku, stále stejná oblaka se valí k východu, hrdličky vrkají ve větvích cypřišů, cedry každý rok obrazí svými jasně zelenými jehličkami, borové šišky pukají žárem a ječmen se vlní jako zlaté moře. Zde lidé poprvé začali orat pole, sít obilí a péci chléb, zde již před mnoha tisíci lety zněly písně a smích zamilovaných. Odešli a stejně tak brzy odejdeme také my. Ale voňavá tráva, šum větru a zpěv hrdliček zůstanou.

    zabadanska-tvrz-4

    —————————–

    Foto autorka:

    1. Pohled do zabadanského údolí

    2. Tajemný antický výklenek

    3. Libanonský cedr raší

    4. Divočina na vrchu hory

    5. Fíkovník

    6. Cesta lemovaná borovicemi

    7. Pohled na Antilibanon

    8. Planý ječmen

    9. Cypřiše a fíkovníky

    10. Cesta okolo tvrze

    11. Subtropický les

    12. Samotný vrchol (vstup zakázán)

    13. Východní hora

    14. Zabadani

    15. Vrcholováskála

    16. Krása bodláku

    _________________________

    zabadanska-tvrz-51

    -

    zabadanska-tvrz-6

    -

    zabadanska-tvrz-7

    -

    zabadanska-tvrz-8

    -

    zabadanska-tvrz-9

    -

    zabadanska-tvrz-10

    -

    zabadanska-tvrz-11

    -

    zabadanska-tvrz-12

    -

    zabadanska-tvrz-13

    -

    zabadanska-tvrz-14

    -

    zabadanska-tvrz-15

    ——————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 2 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Martina Durdovic Says:

      Paráda, Věruš!

    • Silvae Says:

      Fascinuje mě tenhle stav, kdy se člověk zarputile snaží tvořit, měnit, zdokonalovat a modernizovat a v takovém světě je všechno hrozně pomíjivé oproti “vnějšímu” světu, kde všechno běží nenásilně a pomalu, čemuž také odpovídá doba jeho trvání. - připomíná mi to úryvky z Tao te ťing: “Prudký vítr netrvá celé ráno, silný déšť nevydrží po celý den”
      nebo
      “Kdo vystoupil na špičky, nemůže (dlouho) stát.
      Kdo dělá velké kroky, nemůže jít (dlouho)”
      “Všechny věci se
      rozvíjejí a navracejí k svému počátku. Návrat k po-
      čátku se nazývá klid, klid se nazývá návrat k životu.
      Návrat k životu se nazývá stálost.”
      - (k tomuto dojde samozřejmě každý i bez spisů o Tau, ale mě osobně se líbí nejvíc ono podání) Vidím v tom nesmírnou rovnováhu a spravedlnost(nejsou to moc velká slova?) a nepoměr trvání lidských civilizací a trvání přírody je toho dokladem. Příroda je pasivní, tvárná, člověk zmůže zdá se všechno, a přesto je odolnější a pevnější než on.

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy