• sd1-2

    Starý Damašek je mnohokrát větší než starý Jeruzalém a je pro návštěvníka tajemný a trochu chaotický. Jako všechna středověká města je plný úzkých a klikatých uliček a stinných dvorků s hrdými kočičími obyvateli.

    sd11

    Z římské éry se zachovaly zbytky dvou na sebe kolmých hlavních tříd cardo a decumanus, ale antický urbanistický plán se postupně rozpadl a město se proměnilo v typickou orientální pohádku. Když dítě sní o krásných a tajemných pohádkových domech a palácích, ve kterých žijí rytíři a princezny, představuje si zpravidla takové stavby, jaké stojí v centru Damašku: ozdobné balkóny, arkýře a věžičky, zahrady na střechách, barevná okna, sloupy a ochozy, klenby a mozaiky, skryté zahrady s fontánami, křišťálové lustry, neznámé stromy a květiny, mramorová dlažba, loubí popínavých rostlin, tajné průchody a dveře s klepadly, arkády, sklepení… Prostě město vytvořené pro dobrodružné příběhy a pohádky, pro hrdiny s meči a dámy spočívající na sametových pohovkách při hře na loutnu. Svět krvavých intrik, šerbetu a vodních dýmek, svět knih, hvězdářů a moudrých králů.

    sd1-1

    Ovšem svět rozpadající se a chátrající, jak říkal cudně a odborně kolega archeolog: „architektura v analytickém stavu.“ Několik slavných staveb je pečlivě chráněno a pietně udržováno, ale stovky domů se hroutí. Pro nás něco neuvěřitelného, do Zlaté uličky na Hradě vybíráme vstupné, v Damašku je sto Zlatých uliček, které mizí z mapy. Pozemky jsou zde velmi drahé, proto o staré domy není velký zájem a po předpokládaném rozpadu staré zástavby se na její místo vrhnou developeři a vystavějí zde cosi betonového… Nejen že staré domy ztrácejí omítku, vrchní patra jsou již mnohdy zcela rozvrácená, stropy propadlé a v pokojích bují plevel. Středověké zdivo se ukazuje odhalené vystavené zimním dešťům, okna z barevných skel jsou pokrytá prachem a rozbitá, vyřezávané dřevěné ochozy a arkýře postupně podléhají trouchnivině, ve dvorech mezi trsy bodláků leží barevné kachlíky z umájjovské doby.

    sd1-3

    Pozoruhodné je, že i v polorozpadlých domech občas zahlédneme za oknem člověka, pána čtoucího knihu nebo paní, jak zlatou nití vyšívá šátek. Jako by se objevil záblesk prastarého příběhu a jeho hrdinové pokračují v nějaké činnosti započaté před staletími. Nebo jen tak zírají. A zírání zdejší lidé dovedli k dokonalosti. Mnohdy jsem se domnívala, že vidím v dálce figurínu nebo sochu, po minutě se socha mírně pohnula a ukázalo se, že to je paní čekající na autobus nebo pán, který se jen tak zamyslel.

    sd1-4

    Procházeli jsme židovskou čtvrtí, prázdné domy a pusté ulice, zamčené dveře s klepadly. Stejné je to ale i v islámské části: mezi udržovanými domy stojí ruiny zdánlivě pusté a pro statika noční můra, ale tu a tam záclonka nebo letmý pohyb za rozbitým oknem dávají tušit, že zde tu a tam kdosi bydlí. Je zde ticho, klid, nostalgický smutek a stinná místa plná vzpomínek. Staré révové kmeny šplhají až nad střechy, kde se rozvíjejí do skrytých vinohradů, kočky majetnicky procházejí uličkami, občas vidíme obchůdek s tím či oním, nebo pány popíjejících před domem na plastové židličce čaj. Všude je čisto, žádné hromady odpadků, žádný zápach, uličky jsou zametené a majitelé obchodů vlídní a nevtíraví. Není to svět brutálně zkažený turistickým průmyslem, je to odcházející stará doba, smutek starých sídel a zapomenutých pohádek.

    sd1-5

    -

    Fotografie autorka

    sd1-6

    .
    sd1-7
    .
    sd2
    .
    sd2-1
    .
    sd2-2
    .
    sd2-3
    .
    sd2-4
    .
    sd2-5
    .
    sd2-6
    .
    sd2-7
    .
    sd2-8
    .
    sd2-9
    .
    sd2-10
    .
    sd2-11
    .
    sd2-12
    .
    sd2-13
    .
    sd2-14
    .
    sd2-15
    .
    sd2-16
    .
    sd2-17
    .
    sd2-18
    .
    sd2-19

    —————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 9 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      Většinou si vážíme jen toho, čeho máme málo (Zlatých uliček) nebo nemáme vůbec….
      A developeři, to je asi globální nebezpečí. I u nás najdeme velkosklady na keltských pohřebištích, supermarkety na židovských hřbitovech, podzemní garáže místo unikátně dochovaného středověkého domu.
      Pro památky a pamětihodnosti přírodní platí totéž.
      Časem budeme špendlíčkem hrabat, ale nebude, nebude …..
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Na té čtvrté fotce od konce je kuriozita: starořímské sloupy (zbytek antického opevnění) zabudované do vjezdu do garáže. To se to otlouká… :-)

    • Ondřej Wolf Says:

      Jen jestli antické sloupy nedrží víc než to auto?
      Ondřej

    • Silvae Says:

      To je taková škoda, když si představím ty osudy, které se pohybovaly v těchto uličkách, je neuvěřitelné, že se to jednou rozpadne a vyroste tam nové město. Ale co, za tisíce let si totéž možná budou říkat o rozpadajících se čtvrtích z 21.století :)

    • Ondřej Wolf Says:

      A tak, jako my mluvíme o “Kulturách zvoncových či nálevkových pohárů” budou pak archeologové mluvit o “Kultuře igelitových tašek”
      Ondřej

    • Silvae Says:

      přesně tak:) a antropologové se budou zabývat lidmi nejen na planetě Zemi:)… ráda bych to viděla jak to jednou bude ale ach jak jsme malí v tom časoprostoru a víme totální …*. To je nostalgie zase :)

    • Silvae Says:

      Je zničující, že vlastně všechno co víme o přírodě, vesmíru(jak “horním tak dolním”:D) dal dohromady člověk a vytvořil si vlastní dějiny, ze kterých tu já žiju jen pidizlomeček a co z toho mám, že vím o nějakých říších, bitvách, náboženstvích… člověk vybudoval ohromný systém věd a pavěd, vybudoval si vlastní vesmír ve svých hlavách, který je ale tomu hmotnému vesmíru šumák, protože ten si existuje nezávisle na tom našem člověčím plku. Ale i tak jakoby se na mě valily všechny dějiny, civilizace a vědy a všechny abstraktní světy, zároveň tlak vědomí, že jedinec má strašně krátkou dobu trvání - co to je 70let? Tak strašně moc, že se občas nestačí divit a tak moc málo na to, aby stihnul mentálně pobrat to, co ostatní před ním vytvořili (ať už je to přetvořené dle aktuálních zájmů nebo ne).
      Miluju jednoho svého kamaráda, který si žije se svými zvířátky, pěstuje si zeleninu a nefilosofuje, protože říká, že to nemá zapotřebí, má rád svoje přátele a přírodu a když mu vyprávím o čem přemýšlím, tak ho začne bolet hlava:)a svojí zemitostí mě může vrátit zpátky na zem. Šťastný člověk.
      Pardon, že to tu tak zahlcuju, ale jsem extrovertní. Dejte mě kdyžtak někdo facku, ať se probudím!! :)

    • martin Says:

      Pěkný článek - až mě to přijde líto.
      Blízký východ je určitě země velmi bohaté tradice - to si ti lidé tam svého dědictví také nedovedou vážit? Vypadá to jako globální epidemie - jistá neúcta k minulosti….?
      Ačkoliv u nás je to možná v něčem horší. U nás se mění historická a duchovní místa na obchody, parkoviště a garáže. Zatímco Damašek pouze chátrá…

    • Silvae Says:

      Já vím, že je to hnusné, ale jednou se to všechno stejně rozpadne. I ty úplně nové budovy se jednou zbortí, možná zůstanou jen betonová torza, protože beton je velmi trvanlivý..staré věci zanikají, i když i mě je to hrozně líto, jako třeba v případě staré architektury. Ale má-li něco zaniknout, není už jedno jestli o 500 dříve nebo později?

 

Květen 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Archivy