• Kronika 05.07.2009

    hus

     

    Tak tu máme zase pár pěkných výročí. Zavedla jsem si na tomto blogu pravidlo, že občas někoho zajímavého připomenu, nejraději samozřejmě narozeniny, bohužel někdy i smutná oznámení o úmrtích. Koukám na kalendář: 5. července Cyril a Metoděj, 6. července Mistr Jan Hus, 7. července Marc Chagall… O všech těchto lidech se mi chce psát, mám hlavu plnou nápadů. Už i nějaké obrázky jsem začala shánět. Je okurková sezóna, politiku necháme pěkně u ledu, oblažíme ducha…

     

    cyrilametodej – -

    Ale víte co? Možná ani ne. Český národ žije již po staletí v jakési schizofrenii ve vztahu ke své minulosti. Spory o víru, které se odhrávaly kdysi v dávnověku, rozdělily Čechy na různé nesmiřitelné tábory. Přestože je dnes už většině lidu víra vcelku ukradená, rozpolcenost přetrvává. A že se do toho umíme pěkně opřít! Kdo je pro jednoho hrdinou, ten je pro jiného darebákem. Takže se navzdory důstojné historii zase budeme mrskat v nějaké té politice.

     –

    Cyril s Metodějem vypadají vcelku neškodně, mohl by je akceptovat každý – hlavně proto, že je to záležitost tak stará, že už dnes nikoho nepálí. Leda tak ty velmi poučené, kteří vědí, že Cyril s Metodějem nepřinesli křeťanství na Velkou Moravu, to už tam totiž bylo. Cyril s Metodějem se pokusili dostat Moravu pod vliv Byzance a vyrvat ji tak ze spárů Západu. Naštěstí se jim to nepodařilo – vida, a je tady zase ta politika. Tehdy se rozhodovalo, jestli budeme patřit do Evropy nebo do blízké Ásie. Ne geograficky, aby mě zase někdo nebral za slovo příliš nakrátko. Ale kultutně ano. Byzance se svými strnulými mocenskonáboženskými strukturami, s řeckou filosofií (spíše s tím, co z ní zbylo), se statickou kulturou a přísnou státní hierarchií nebyla nutně špatná. Byla to velká civilizace a byl to most mezi Východem a Západem. Ale byla to také dekadence všemocných císařů, korupce a nebetyčná pýcha šlechty i biskupů, konzervativní a do sebe uzavřená učenost zahleděná do minulosti, vysilující střety s nájezdníky a nepohnutelný cesaropapismus. Jak by vypadala Byzanc v moderní době, kdyby nepodlehla islámu, můžeme aspoň zhruba vidět na dějinách Ruska. Já bych o tohle nestála navzdory krásným mozaikám a hlubokému mystickému zaujetí starců v odloučených lavrách. Rusko je lépe obdivovat zdálky.

     

    Mistr Jan Hus je nám bližší, je to člověk latinské vzdělanosti, intelektuál Západu. I s tou možností vzpoury ve jménu svědomí, s výhradou vůči moci světské i moci duchovní. Čteme-li dnes jeho kázání nebo dopisy, zaujme nás nikoliv svou učeností (přiznejme si, že ta nebyla nijak závratná, je poznat, že na studium neměl moc času), ale silnou a originální individualitou. Jeho ecclesiologie byla chybná, poté, co jsem to (povinně) načetla, už to vidím, ale naprosto chápu jeho znechucení poměry v křesťanstvu a rozumím jeho ironii, humoru i hněvu. To je Západ: moc světská proti moci duchovní a naopak a ještě do toho vstupuje nárok svědomí. Je to podobné jako rozdělení moci v koncepci biblických zpráv: moc králů a šlechty, moc kněží a moc proroků. Z takového sporu se rodí dynamika myšlení a klube se stále něco nového.

     -

    Před pár lety jsem navštívila Konstanci a zastavila jsem se u pamětního kamene (Husstein). Je ironické, že dnes stojí tento kámen označující místo Husovy smrti na sídlišti mezi paneláky.  I v tom je něco symbolického: není tu chrám ani kaple, ale ani velkolepý světský monument. Je tu velký balvan kdysi přivalený ledovcem a to, co je opravdu vznešené, je rozlehlá nadčasová pláň Bodamského jezera. Skutečný Husův památník je nehmotný, je to evropský pohyb ducha a neklid mysli zmítané ambicemi, svědomím a věčnou touhou po transcendenci. To byla ta veliká Evropa, ten domov plný nepokoje, Evropa jako princezna jedoucí na hřbetě býka.

    husstein-

    Často chci napsat něco o lidech, kteří měli a mají co říci. Takových lidí totiž není mnoho, a od té doby, co je mluvení, psaní a šíření slova tak snadné, je jich stále méně. Nastala inflace slov. Když Martin Luther chtěl sdělit světu své teze, přitloukl papír na vrata – a mluví se o tom dodnes. Nyní by to vyvěsil na internet – a za hodinu by o tom už nikdo nevěděl. Stejně tak by Cyril, Metoděj a Jan Hus napsali nějaký ten článek a byl by pokoj. Koho by to zajímalo? Mnohem více zaujmou nová prsa populární zpěvačky nebo nová milenka méně populárního politika. Ale i to je marnost. Za dva dny jsou zde jiná prsa a jiná milenka. Za měsíc dva i jiný politik…

    chagall4

    Zbývá ještě ten Marc Chagall (narodil se 7. července 1887). Mohl by samozřejmě své obrazy dát na internet, ostatně tam již jsou. Ale obraz má na rozdíl od slova jednu výhodu či nevýhodu: je svázán s materiálem, se hmotou, s technikou. Virtuální realita netu nikdy nenahradí plátno, barvy, sklo, kámen. Slova jsou na tom neskonale hůře – žijíce v nehmotném světě idejí, mohou být jinými idejemi zahlcena, pohlcena a pohřbena. Technologie internetu přináší neomezenou svobodu a možnosti, rychlost a planetární rozměr pro slova, zároveň je ale zbavuje hodnoty. Kdyby v době vzniku evangelií existoval internet, křesťanství by ani nevzniklo, již druhý den by bylo out. Radostná zpráva by asi tak po hodině spadla z hlavní strany. Jo, jo, pomíjí tvářnost světa. Princezna Evropa sesedla z býka a ležíc nyní na kanapi civí na argentinský televizní seriál.

    evropa

    …. 

    —-

     

    Mimochodem: všem čtenářům bez výjimky přeji krásné léto, pořádný odpočinek, zajímavé zážitky a pevné zdraví.  Ano, i vám, nácíčkové, bolšáni a jiní blouznivci. Doufám, že jednou rozum dostanete.

    ———————————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 3 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Jirhant Says:

      Paní Tydlitátová - díky za stručné připomenutí legendy o věrozvěstech. Ze školy jsem si odnesl poznatek o jejich kulturním přínosu pro Velkou Moravu, naučili nás písmu - hlaholici, přeložili Bibli a zavedli slovanský ritus, kterému prostý lid rozumněl, případně o jeho jich sporu s latinsko-katolickým biskupem Wichingem. Teprve později jsem se dozvěděl, že jejich legenda má i rovinu politickou, danou expanzivními plány byzantské říše. Byzantský císař Michael III. zamýšlel rozšířit svou říši a k tomu mu přispěl zvací dopis velkomoravského knížete Rastislava o vyslání věrozvěstů. Proto někteří moderní historici akcentují právě tuto rovinu politickou a zvěrozvěsty nazývají emisary a agenty cizí mocnosti, pokoušející se vyrvat Velkou Moravu z vlivu Západu. Za zvláštní pozornost stojí “kacířský” názor, že tento plán ztroskotal na faktu, že je třeba vzdát díky Maďarům, kteří se vklínili mezi jižní a středoevropské Slovany, čímž nás zachránili pro Evropu.
      Nevím jak kdo, ale osobně si nemyslím, že by přítomnost turkotatarských kmenů v Podunají byla pro Evropu nějakým velkým přínosem. Stačí si zběžně prolistovat učebnici historie a zjistíme, kolika nájezdům Hunů, Tatarů Kumánů i Maďarů musela Eropa čelit od dob stěhování národů. Jsem poněkud rozpačitý, zda máme mýtus o zvěrozvěstech oslavovat jako státní svátek nebo odmítnout jako nezdařený byzantský pokus o podmanění vlasti našich předků.

    • Vera Tydlitatova Says:

      Pane Jirharte,
      Já myslím, že v historii a zvláště v tak dávné historii je více než kde jinde zbytečné ptát se co by kdyby. Tento článek je jen lehkým fejetonem a nemá vysvětlit něco tak složitého jako dějiny Velké Moravy nebo křesťanství v našich zemích. Všeobecně se toho málo ví, pravda může být na obou stranách. Zájmy Byzance zde byly, ale také zde byla již raná misie iberská a francká. Cyril a Metoděj jistě měli také politické poslání, ale určitě také přispěli ke slovanské vzdělanosti a jejich osobní motivace mohla být zcela ryzí. Tak jako tak stejně nevíme, jak by se jejich případný úspěch promítl do dalších dějin, třebas by nakonec stejně prosadil svůj vliv západ, nebo by se východní církev vyvíjela jinak… Prostě jsem skeptická. Ale jak říkám, tohle je jenom lehký fejeton, hra na co by kdyby… V historii takové spekulace mnoho místa nemají, aspoň to tak vidím já.

    • A. Vácha Says:

      Michael III. ani sv. Cyril a sv. Metoděj nic “nezamýšleli”. Aktivita vzešla výlučně z moravské strany a kdyby papež, na kterého se sv. Rostislav obrátil nejdřív, zareagoval, nedošlo by k zaslání dopisu do Byzance ani k misii obou soluňských bratří (kterou inicioval na základě Rostislavova pozvání sv. Fotius, nikoli Michael III.) O politiku nešlo, maximálně o politiku církevních jurisdikcí, jako např. v Bulharsku nebo Dalmácii. Rovněž nevím, zda “turko-tatarské” (resp. ugro-finské) kmeny v Podunají znamenaly pro nás větší plus než by přinesla vyspělá byzantská civilisace se zralým křesťanstvím, otestovaným řeckou filosofií, nesmíšeným s pohanskými pověrami, jako “křesťanství”, které k nám přišlo z Franské říše.

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy