Toulání se slovy

Americký astronaut Neil Armstrong, který stanul jako první člověk na povrchu Měsíce, zde nepronesl jen svůj legendární výrok o “malém kroku pro člověka a velkém skoku pro lidstvo,” ale (pomineme-li běžnou komunikaci s jeho druhy a řídícím střediskem v texaském Houstonu) před tím, než se vrátil zpět do modulu Apolla 11, řekl záhadnou větu, o jejímž významu se přela celá generace jeho krajanů. Před opuštěním měsíčního povrchu se totiž zadíval na vzdálenou Zemi a z jeho úst zaznělo: “Hodně štěstí, pane Gorsky!” (”Good Luck, Mr. Gorsky!”).

Poezie obrazem

A luna to luna to všecko
dělá

Namodralé měsíční světlo dopadalo zasněženým oknem do dětského pokoje. Hodiny ve vzdáleném obývacím pokoji odbíjely tlumeně půlnoc a právě začínal Štědrý den.

Měsíc se dnes odráží v očích ryb

Nádherné prostorově působivé počítačové animace skutečné cesty amerických astronautů na Měsíc v červenci 1969 se doplňují ve scénáři s pohádkovými náměty ze světa hmyzu pro děti.

Malá místnůstka o rozměrech dvanáct metrů čtverečných stačila spisovateli pro život. Jedno okno, které nyní mohlo sloužit jako zrcadlo, sem ve dne pouštělo poskrovnu světlo, jakoby mělo strach, aby majitel tohoto pokoje neviděl příliš ze světa, ve kterém musel přebývat.

Kdysi jsme se ve školách museli učit báseň “Jak lvové bijem o mříže” od Jana Nerudy , ale netušili jsme, že jeho celá sbírka “Písně kosmické” přeložená do angličtiny bude jednou opravdu vynesena do prostoru, o kterém psal.

“Máme tady hrozný požár! Dostaňte nás odtud! Hoříme !” tak nějak by mohl začínat další dobrodružný román Julese Verna.

Kdo si pamatujete můj blog na iDNES, víte, že tam začal literární experiment nazvaný Cesta na Lunu. Ve skutečnosti ten nápad přišel mnohem dříve v rozhovoru s přítelem a mělo jít o společné dílo několika kamarádů. Každý měl napsat svoji verzi „cesty na Lunu“ – nikoliv nutně na Měsíc, nikoliv nutně na nebeské těleso, ale na Lunu jako mentální domov, stav ducha.