• alef

    V té nejjednodušší definici Talmud představuje záznam staletí trvajících diskusí objasňujících ústní tradici judaismu, jak se uskutečňovaly v akademiích v Erec Jisrael a v Babylonii. Mišna, jež je základem všech talmudických diskusí, byla dokončena a redigována na počátku 3. stol. o.l. rabi Jehudou HaNasim v galilejském městě Cipori.

    Talmud vznikal jako dvě separátní díla: nejprve jako Talmud Jerušalmi (Talmud Erec Jisrael) a Talmud Bavli (Talmud babylónský). Jeruzalémský talmud byl dokončen cca. r. 350 o.l., když židovské obce Erec Jisrael začaly být decimovány nově se k moci vyšvihnuvšími vládci - byzantinskými křesťany. Genocida kvetoucích židovských obcí v Erec Jisrael donutila řadu učenců uprchnout do exilu, do Babylónie, kam moc křesťanů nedosahovala.

    Babylónský talmud čekal na své dokončení až do poloviny šestého stol. o.l. a stal se tzv. konečným Talmudem. Přestože se sám definuje jako “vzniklý v temnotě” (míněno je babylónské vyhnanství), zůstává právě on Talmudem “definitivním”.

    Rav Jicchak Alfasi, velký znalec a kodifikátor halachy z 11. stol., podává vysvětlení, proč má většinou přednost názor Talmudu babylónského před jeruzalémským: Talmud Bavli byl dokončen 200 let po Talmudu Jerušalmi a vzal tudíž v úvahu i názory tam se vyskytující, aby dospěl k vlastnímu halachickému názoru a rozhodnutí.Talmud Bavli se tak stal hlavním zdrojem rozhodující tradice Ústního Zákona předaného na Sinaji.

    Po celou historii židovského národa a ve všech zemích galutu žili Židé “talmudický” způsob života, lišíce se přitom v nevelkých drobnostech od toho, jak tento život vedli jejich předkové v Babylónii během období kompilace a redakce Talmudu. Byl to právě Talmud, přirozeně založený na svatosti a úplnosti Tóry, t.j. Psaného Zákona, jenž představoval vzájemné pouto Židů po celém světě, a to bez ohledu na obrovské prostorové vzdálenosti, i na rozdíly kulturního prostředí - podle podmínek exilu dané komunity. (Pozn. překl.: dodnes živá a trvající tradice studia “daf jomi” Talmudu Bavli, které se účastní statisíce Židů po celém světě, je toho brilantním dokladem.)

    Velká jména Talmudu jako rabi Jochanan ben Zakai, rabi Akiva, rabi Jehuda HaNasi, rav Mar Shmuel, Raba, Abaye, Rava, Ravina, rav Ashi, a další - ti všichni představovali celou jednu velkou “rodinu učenců” a dobře známých “domácích hostů” v domovech Židů, byť by byli usídleni kdekoliv na světě.

    Přestože se většina Židů nemohla počítat mezi tzv. talmudické učence (to bylo vyhrazeno zejména pro rabíny a soudce Erec Jisrael), tak téměř všichni Židé žili existencí Talmudu, vyznávali jeho hodnoty, naslouchali jeho poselství, rozvažovali nad jeho rozhodnutími a znali jeho vyprávění.

    Talmud pro ně byl knihou, která je provázela celým životem, a to ne toliko v otázkách obřadů a jasně definovaného Zákona, nýbrž také v oblasti vzorů pro čistě osobní chování, společenské cíle a určitost vize budoucnosti národa Tóry. Lze to přirovnat k procesu osmózy (pronikání molekul polopropustnou membránou, pozn. překl.), že Židé podobně po celá staletí absorbovali do svého nitra respekt k Talmudu a jeho hodnotám. Koneckonců se dá říci, že knihou, o níž se hovoří v okřídleném rčení popisujícím Židy jako národ knihy, byl a zůstává právě Talmud.

    Není proto pražádným překvapením, že právě Talmud se stal terčem a východiskem pro odpůrce judaismu, jeho hodnot a způsobu života podle židovského Zákona, jakož i důvodem nenávisti vůči těm, kdož tento Zákon dodržovali a dodržují. Pálení Talmudu bylo vždy “organickou” a neodmyslitelnou součástí křesťanské perzekuce Židů po celé Evropě - od dob Ludvíka IX v 13. stol. až do éry nacistického Německa ve století dvacátém. A opět to byla nesmiřitelná opozice vůči Talmudu, co charakterizovalo ty Židy, kteří oponovali Zákonu a napadali jej, nejčastěji ve snaze o vytvoření “nových” cest a forem pro židovský život. Ti to byli, kdo Talmud ostře napadali a snažili se zdiskreditovat jeho myšlenky a formulace.

    Od karaitů v 7. století až po “Jevsekcii” (židovská sekce bolševické strany J.V. Stalina, kterou později sám předal “ohni a meči”) v 20. století, byl Talmud pomlouván, jeho stránky trhány a ničeny i rukama Židů, kteří napadali jeho učení a kdož dospěli k poznání, že žádná “nová” cesta judaismu nepřetrvá, pokud bude Talmud v židovském světě stále studován, milován a respektován. 

    A přes všechno toto Talmud, právě tak jako židovský národ, který jej chrání, přežil všechny bouře. Je to hlavní kniha studia a přední téma zájmu a náplně všech ješivot po celém židovském světě. Dostačující schopnosti pro studium Talmudu jsou prvním předpokladem pro rabíny a učitele udržující jeho znalost a obhajující pravdivost židovské tradice od Sinaje až do dnešního dne. Talmud je stará kniha, zůstává však svěží a plná života. Jeho studium je složité a zůstává stálou výzvou pro mysl a intelekt Žida, je to však “práce z lásky”. Neboť pochopení Talmudu je cestou k pochopení židovské duše - toho Žida uvnitř nás - a představuje proto jedinečné spojení jednak s naší minulostí, jednak s naším posláním.

    ———————————————————————

    Autor je významný učenec, historik, řečník a patří k předním lektorům Talmudu v Izraeli a USA.


    The Jerusalem Post 9.12. 2005 (8. kislev 5766)

    (přeložil David M. Danek)

    chagall

    —————————————————————-

     

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • Comments are closed.

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy