• D.O.S.T. – Všichni Klausovi neonacisti.

    Jak vypadá síla, se kterou by mohl jít do voleb Václav Klaus

    vkadost

    V bouři vládní krize to trochu zapadlo, ale na tuzemské politické scéně se rodí nová síla. Zatím je to sice jenom pár stovek nadšenců, ale stoupají k moci a věří, že s vůdcem tak populárním, jako je Václav Klaus, mají budoucnost na své straně.

    Oběť v kavárně

    Ladislav Bátora působí jako muž, kterému se daří. „Stavte se za mnou na ministerstvu, zajdeme tady někam na kafe,“ říká uvolněně do telefonu a přátelsky souhlasí s žádostí o rozhovor. Ekonomickým poradcem ministra školství Josefa Dobeše se sice stal teprve před pár dny, ale už je v nové funkci pohodlně usazen – dostal kancelář i služební mobil, k branám ministerstva si sjednává schůzky.

    Uvolněným chováním i zjevnou hladkostí, s níž vplul do nové role, nijak nepřipomíná obraz, který o něm v uplynulých týdnech šířili jeho příznivci i on sám. Na tom obraze byl vykreslován jako oběť „mediálního honu“ rozpoutaného s cílem překazit oznámený plán ministra Dobeše jmenovat Ladislava Bátoru svým náměstkem. V malostranské kavárně tu ovšem sedí sebejistý chlapík, který nad presem obšírně vypráví o tom, jak ho lidé pořád přesvědčují, aby někam kandidoval, či jak ho potěšilo loňské pozvání od prezidenta Klause na oficiální oslavy založení Československa.

    Představě osamělého a nenáviděného štvance odporuje nejen Bátorovo současné angažmá, ale i plány, které v malostranské kavárně pokládá na stůl: počítá s tím, že za pár let vstoupí se svým momentálně nejmocnějším spojencem Václavem Klausem vítězně na politickou scénu. „Sázím na to, že pan prezident bude mít chuť v politice pokračovat,“ tvrdí Bátora. „A několikrát už jsem mu říkal, že já i lidi okolo mě se toho rádi zúčastníme. Neumím si představit nikoho jiného v čele takové aktivity, aby to bylo politicky relevantní.“

    b_tora3

    Charta 007

    Bátorův nástup do funkce v nejvyšších patrech státní správy je výrazným úspěchem Akce D.O.S.T., občanského sdružení, v jehož čele stojí poslední dva roky. A je rovněž symbolem rostoucího vlivu, který D.O.S.T. zejména díky svým mocným politickým spojencům v Česku získává.

    Ta cesta vzhůru je do jisté míry překvapivá, neboť začátky D.O.S.T. byly ministerským kancelářím a vládním palácům na hony vzdálené, vykvasily totiž zcela mimo hlavní proudy tuzemské politiky. Je to už čtyři roky nazpět, ale středoškolský učitel Petr Bahník si přesto na ten okamžik prozření dodnes jasně vzpomíná: došlo mu, že je třeba bouchnout do stolu a dát zřetelně najevo, že takhle to dál nejde. „Je třeba zastavit tu nenápadnou a plíživou proměnu společnosti, kterou tady z různých míst organizují různí lidé a organizace. Rozvrácení tradiční rodiny, zavedení bezpohlavní společnosti a rozpuštění Česka v kotlíku vykořeněného kosmopolitismu,“ říká pan Bahník, který si právě před čtyřmi lety uvědomil, že se jemu ani jeho názorovým spojencům dlouhodobě nedaří svými vizemi a varováním zaujmout širší publikum. „Snažili jsme se prosazovat naše myšlenky v různých společenských aktivitách, včetně politických stran,“ vysvětluje dnešní místopředseda D.O.S.T. „Jenže se ukázalo, že formalizovaná politická činnost nikam nevede.“

    Analýza to byla přesná – většina pozdějších členů D.O.S.T. se rekrutovala z okolí politických mikrostran, které ve volbách opakovaně a drtivě prohrávaly. Petr Bahník tak kupříkladu v roce 2006 kandidoval jako jednička pražské kandidátky partaje Právo a spravedlnost (za niž tehdy kandidovali i politici dnes – pro prokázanou spolupráci s neonacisty – zakázané Dělnické strany) a přesvědčil celkem 937 voličů.

    Namísto „formalizované politické činnosti“ se tedy malá skupinka kolem Petra Bahníka a jeho přítele Michala Semína, jinak šéfa katolického Institutu sv. Josefa, rozhodla vydat cestou občanské iniciativy. Bahník se Semínem na podzim roku 2007 sepsali dvoustránkový manifest a stali se vzápětí jeho prvními signatáři. Věc se díky internetu rychle rozkřikla a podpisy začaly přibývat: obecně formulované teze obhajující tradiční rodinu, nedotknutelnost soukromého vlastnictví, roli náboženství či národního státu mluvily z duše lidem z nejrůznějších koutů politického spektra, kteří by se jinak v konkrétních detailech neshodli. Rozdíly většinou lidi kolem iniciativy nijak zvlášť nepálily proto, že v hlavních principech byli zajedno a od počátku je spojoval pevný tmel společně sdíleného pocitu ohrožení. „My jsme jako Charta. Tam byl taky vedle sebe Petr Uhl a Václav Benda, politicky nepřátelé, kteří se nemohli v mnoha otázkách shodnout a za normálních okolností by se takto nesešli,“ říká Michal Semín. „Spojuje nás pocit, že naše názory jsou dnes ve společnosti označovány za podezřelé, za nebezpečné, za extrémní. My jen požadujeme svobodu říci, že kupříkladu homosexualita je výsledkem nějaké poruchy, a že proto toto chování z mravního hlediska považujeme za nepřijatelné.“

    Tuto svobodu dnes lidé kolem D.O.S.T. postrádají, a jak říká Semín, považují se v tomto směru za „vážně omezované“. Konkrétní domácí příklad tohoto útlaku Semín sice nemá, ale na evropské rovině je pro něj ukázkou „kriminalizace za názor“ kauza švédského pastora Akeho Greena. Ten byl před časem odsouzen k jednoměsíčnímu vězení za výrok, že homosexuálové jsou „strašlivým rakovinným nádorem na těle společnosti“ a že gayové nemohou být křesťany. Problém s Greenovým mučednictvím ovšem je, že v odvolacím rozsudku byl švédským Nejvyšším soudem zproštěn obvinění a nikdy do vězení nenastoupil. Tento „detail“ aktivisté D.O.S.T. neberou. „Stačí, že byla takto skandalizována svoboda vyjadřování,“ tvrdí Petr Bahník.

    michal-semin1

    Do ulic!

    Zásadním přelomem, po kterém se iniciativa D.O.S.T. posunula od papírových výzev a podpisů k činům, se stal příchod zmíněného Ladislava Bátory. Ani on, ani otcové zakladatelé si už dnes nevybavují, jak se vlastně uvnitř iniciativy ocitl, nicméně to prý bylo velmi záhy po jejím vzniku a byl to právě on, kdo pak převzal její otěže. „Chtěli jsme vyjít do ulic a k tomu jsme potřebovali nějakou právní subjektivitu, abychom mohli nahlašovat akce, zamlouvat sály na semináře,“ říká Bátora. Po dohodě se Semínem a Bahníkem proto proměnil D.O.S.T. v občanské sdružení a záhy se pak stal jeho předsedou. „Na první valné hromadě mě z nějakého důvodu zvolili,“ dodává Bátora. Kolik příznivců mu dalo hlas, si dnes už nevybavuje.

    Veřejné akce brzy odhalily, že hlavním tématem organizovaného D.O.S.T. bude odpor k Evropské unii. To přineslo dvojí efekt. Na jednu stranu odešlo z řad D.O.S.T. mnoho původních signatářů, na straně druhé ovšem jasná vůdčí idea přilákala nové vlivné či přímo mocné spojence.

    Mezi ty hlavní je nutno počítat například bývalou europoslankyni Janu Bobošíkovou, jejíž Suverenita je sice mimoparlamentní stranou, ale na rozdíl od nevýznamných mikropartají, které se do té doby kolem D.O.S.T. pohybovaly, jí při loňských volbách chybělo pro vstup do sněmovny něco málo přes procento hlasů. „Spojil nás odpor k Lisabonské smlouvě EU, když jsem si všimla, že proti ní pořádají demonstraci,“ vzpomíná politička. Bátoru nicméně znala už z dřívějška, byl například ve skupině fanoušků Václava Klause, kteří na pozvání Bobošíkové jeli do Bruselu prezidenta podpořit, když během českého předsednictví promluvil v Evropském parlamentu.

    Ta cesta samozřejmě nebyla náhodná: přízeň prezidenta Václava Klause má pro D.O.S.T. zásadní význam. Dodává iniciativě váhu jednak symbolicky: na hradní recepci při příležitosti oslav založení Československa se hned tak nějaká z občanských iniciativ nedostane; díky prezidentově pozvání tu ovšem za D.O.S.T. loni popíjela šampaňské hned celá sestava – Bátora, Semín, Bahník a tajemník spolku František Červenka. Zadruhé má Klausova podpora i význam praktický, což je díky prezidentovu stále bližšímu vztahu k lídrovi Věcí veřejných Vítu Bártovi vidět například v rezortu školství řízeném Bártovým stranickým kolegou Dobešem. Plán zavést jednotnou sexuální výchovu na školách skončil v koši ministerstva školství mimo jiné také díky hlasitému lobbování D.O.S.T. „Tady se nám podařilo reálně prosadit hodnoty, za které bojujeme,“ říká Michal Semín.

    POLITIKA - PRAHA - SUVERENITA - BLOK JANY BOBOŠÍKOVÉ - TK

    Napřed pochodeň, potom přednáška

    Byť si Ladislav Bátora povídá o svých cílech otevřeně a rád, v jednu chvíli toho při druhém presu má najednou dost. To když přijde řeč na jeho minulou spolupráci s tuzemskými extremisty (za jejichž Národní stranu v roce 2006 neúspěšně kandidoval do parlamentu, od čehož se nikdy nedistancoval) a na signatáře či sympatizanty D.O.S.T. rekrutující se z řad tuzemských neonacistů.

    Tomuto tématu se ovšem při debatě o čím dál vlivnějším spolku nelze vyhnout. Vedle postav z nejvyšších pater tuzemské politiky totiž iniciativa za dobu své existence přilákala také početný zástup tváří z jejích nejtemnějších okrajů. Vyčerpávající popis extremistických organizací, jejichž lidé se kolem iniciativy pohybují, jejich vzájemného propojení a vazeb by vydal na školní skripta. A organizace typu Antifašistické akce disponují velmi obsáhlými materiály.

    Nicméně i jen zběžné prostudování seznamu signatářů ukazuje mnohé. Pár příkladů za všechny. V D.O.S.T. jsou zastoupeni členové zakázané Dělnické strany (například člen jejího vedení Ladislav Malý), dále aktivisté angažující se v její ideové dědičce, Dělnické straně sociální spravedlnosti (například čtyřka zlínské kandidátky DSSS pro loňské volby Jiří Varadínek, který v internetové debatě po žhářském útoku na romskou rodinu ve Vítkově prohlásil: „Jsem rasista, rasistou budu, a kdyby shořelo třeba 65 cikánskejch dětí, tak slzu neuroním.“), či třeba předseda Vlastenecké fronty David Macháček, který mimo jiné před pěti lety zorganizoval demonstraci na podporu popírače holocaustu Davida Irvinga.

    Další známé postavy extremistické scény pak sice nejsou mezi signatáři, ale iniciativu podporují, chodí na jejich demonstrace či semináře. Pravidelným účastníkem akcí D.O.S.T. je tak například vůdčí pražský neonacista Patrik Vondrák. Nebo Petr Fryč, bývalý člen nejrůznějších organizací od Blood and Honour až po Dělnickou stranu a organizátor různých výhrůžných akcí, například pochodu neonacistů s pochodněmi pražským Židovským Městem. Fryč i Vondrák se v rámci svého angažmá účastnili stejných akcí jako žháři z Vítkova. Vondrák dnes stojí před soudem pro podezření z podpory a propagace hnutí směřujících k potlačování práv a svobod člověka mimo jiné za organizaci pochodu v Jihlavě, kde řečnil veterán jednotek SS.

    A vazby na extremisty mají i vedoucí postavy D.O.S.T. O kandidatuře Bátory za Národní stranu (slibující transport Romů do „země zaslíbené“) už byla řeč. Místopředseda Bahník v roce 2006 kandidoval po boku Fryče a dalších známých neonacistů na kandidátce Práva a spravedlnosti. Tajemník sdružení František Červenka se zase v minulosti účastnil akcí Vlastenecké fronty a Autonomních nacionalistů či sdružení Resistance Women Unity, což je „dámská“ odnož neonacistického Národního odporu a její šéfka Michaela Dupová stojí před soudem ve stejném procesu jako Vondrák.

    „My nikoho nekádrujeme, manifest může podepsat kdokoli a na naše akce může také přijít kdokoli,“ říká k tomu Ladislav Bátora už trochu zamračeně. „Já jsem o těch lidech, o kterých hovoříte, nikdy neslyšel.“ Schůzku pak definitivně ukončí otázka, jaký přínos pro něj měla účast na uzavřené přednášce pořádané před časem Vlasteneckou frontou na téma Historie, příčiny a vývoj českého protižidovství, kde o tématu hovořil další známý zdejší neonacista Petr Kalinovský. „Už se s vámi nebudu o ničem bavit,“ říká rozzlobeně Ladislav Bátora a odchází.

    Naproti tomu Michal Semín či Petr Bahník přítomnost extremistů kolem D.O.S.T. ani nepopírají, ani je debata o tom faktu nerozčiluje. „Přihlášení k manifestu ty lidi zkultivovalo a z pravé hrany myšlenkového spektra je posunulo do středu,“ vysvětluje Bahník a jeho kolega souhlasí: „Nehodlám signatáře lustrovat. Naprostou většinu z nich neznám. A pokud některý z nich zastával v minulosti nějaké radikální názory, je dost dobře možné, že se k nim již nehlásí.“

    A konečně existuje i skupina signatářů manifestu D.O.S.T., kteří se k neonacistům bez okolků hlásí. „Petr Fryč je můj osobní přítel, chodíme spolu na výstavy, další lidi z této scény znám od vidění,“ říká například Martin Čejka – signatář a častý řečník na akcích D.O.S.T., v minulosti předseda Národního sjednocení, další extremistické organizace, kterou prošla řada „dosťáků“.„On podporuje D.O.S.T., protože mu jsou ty myšlenky blízké.“

    dost2

    Buďme sami!

    Prostor k dalším setkáním přitom signatáři Akce D.O.S.T. určitě najdou i mimo výstavní síně. Iniciativa dnes hlásí plány na široký vějíř nejrůznějších akcí od demonstrací, seminářů až po veřejná diskusní vystoupení s podtitulkem „Hovory na pravici“. Ačkoli to prý zatím není v plánu, do budoucna nelze podle předáků vyloučit ani založení politické strany, byť stejnou roli může už dnes plnit čtyřprocentní Suverenita Jany Bobošíkové. Právě populární prezident by nicméně podle expertů mohl dát takové iniciativě skutečnou politickou budoucnost.

    Zbývá zodpovědět už jen to, jak velké šance tyhle plány na rychlý politický vzestup mají. Čeští experti se jasných předpovědí zdráhají a při pátrání po nich lze u zdejší elity narazit na širokou paletu soudů od „fatálního nebezpečí“ až po „nevýznamné křiklouny“. „Každopádně už v tuto chvíli je fascinující, jak se Akci D.O.S.T. daří lepit dohromady naprosto odlišná témata i typy lidí pod jedinou hlavičku,“ podivuje se politolog Bohumil Doležal.

    Ochrana manželství, národa ani tradice, nic z toho podle expertů zásadní pozornost nestrhne. Podceňovat však prý nelze snahu oslovit co nejširší publikum. Ke klíčům k pozornosti Čechů totiž podle všeho může patřit i zmiňované brnkání na strunu rasismu. „Jinde v Evropě rezonuje téma imigrantů, my máme ale jen mimořádně přizpůsobivé Vietnamce. Bohužel v případě Romů může to skryté nepřátelství stále ještě táhnout,“ říká například šéf výzkumné agentury STEM Jan Hartl.

    Jako důkaz této obavy pak experti poukazují na někdejší parlamentní úspěchy republikánů Miroslava Sládka i prostý fakt, že podle dlouhodobých průzkumů jsou dodnes celé tři čtvrtiny Čechů vyděšené z představy Roma jako svého souseda. „Navíc jak ukazovaly i analýzy voličů Dělnické strany,“ pokračuje Jan Hartl, „tou skutečnou hnací silou k podpoře podobných lidí byl hlavně všeobecný pocit marasmu z nefungujícího státu. Ten aktuálně přiživují vládní aféry i diskutovaná neschopnost policie, odkládající většinu případů do ztracena.“

    Právě v tomhle bodě se experti shodují. Stačí zběžný pohled, aby člověk propadl pocitu, že se Česko skutečně dostalo do slepé uličky. Ideová prázdnota velkých politických partají, chybějící záchytný bod v podobě někdejšího vstupu do EU či NATO nebo třeba nevyzpytatelnost světa zmítaného bankroty a finanční krizí – to vše jsou podle odborníků věci, které posunují politiku na nejnižší „sousedskou“ úroveň. Na ní je totiž – na rozdíl od složitých témat à la bankroty v rámci eurozóny – politikům stále ještě rozumět.

    „Dánská lidová strana, v parlamentu dnes třetí nejsilnější, norští pokrokáři, Le Penova dcera nebo třeba Opravdoví Finové – v Evropě lze najít řadu sil, které teď na pocitu frustrace fungují. Je to umění skloubit citlivá témata jako nezaměstnanost či imigranti s aktuálním populismem,“ říká politolog z brněnské Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček. „Odpadlíky tu dosud shromažďovali jen komunisté či extremisté. Nová umírněná skupina jako D.O.S.T. může řadu nespokojenců strhnout.“

    Jak z toho bludiště ven? Odpověď se na rozdíl od odsudků hledá těžko. Sociolog Ivan Gabal ji například vidí v návratu k evropským tématům a v aktivní účasti Čechů na unijním dění. Podle už zmiňovaného politologa Lubomíra Kopečka by situaci mohla zlepšit promyšlená změna volebního zákona nahrávající vzniku stabilnějších vlád. „Jenom na politiky ale spoléhat nelze,“ tvrdí pak například Karel Janeček, zdejší podnikatelská celebrita a zakladatel protikorupční nadace odměňující velkými penězi odvážné bojovníky proti úplatkářství ve státní správě. „Řešení je v posile významu občanských iniciativ. Právě ty musí na politiky mnohem systematičtěji tlačit s požadavky na transparentnost a koneckonců i nějakou ucelenější vizi.“

    Tohle „systematické tlačení“ je dnes bezpochyby i cesta D.O.S.T. A zdá se, že na veřejné politické scéně nemá tento spolek bez ohledu na zatím malý počet členů pro tuto chvíli co do nadšení a záběru témat konkurenci. „Vizi potřebujeme, ale s Evropskou unií na mě nechoďte,“ říká k úvahám o zlepšení zdejší politiky Ladislav Bátora. „Jediná cesta pro tuhle zemi je naopak posilování samostatnosti. Bojujme proti jakékoli další integraci EU. A je potřeba se zaměřit i na krátkodobější cíle – například boj proti uzákonění homosexuálních adopcí, proti příručkám à la sexuální výchova anebo proti zdejší absurdně přehnané ochraně nejrůznějších menšin.“
    ———————————————————————–

    DOMÁCÍ - PRAHA - ŠKOLSTVÍ - D.O.S.T. - PROTESTNÍ SHROMÁŽDÌNÍ

    Silvie Lauder: Dodatek k D.O.S.T.u

    Do textu, který Respekt otiskl ve svém nejnovějším vydání, se spousta detailů o tomto pestrobarevném spolku nevešla, a byla by škoda, kdyby spadly pod stůl.

    Je to zejména celá řada rozporů, která D.O.S.T. provází. Zdánlivé, ale výstižné detaily. „Mám povahu, že nepřevlíkám kabáty,“ prohlásil například s vážnou tváří Ladislav Bátora – v posledních dvaceti letech člen čtyř politických stran a kandidát dalších dvou.

    Signatáři a příznivci D.O.S.T.u si ublíženě stěžují, jak je někdo neustále „nálepkuje“ a „kádruje“ a přitom sami nedělají nic jiného: podle Bátory existuje cosi jako „topolánkismus“ a „vondrismus“ (Co to přesně je? Autor nenabízí odpověď), a samozřejmě „homosexualismus“, „havlismus“ a dalších asi padesát „ismů“. Vším tím nálepkováním jsou prý ve společnosti téměř utlačováni – a přitom je prezident zve na Hrad na oslavy české státnosti. V které zemi, prosím, jsou politicky utlačovaní lidé hosty na státní recepci pořádané jedním ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů?

    Konkrétně u Bátory – nynějšího poradce ministra vlády placeného z daní občanů - má pak ten útlak v podání klíčových postav D.O.S.Tu skutečně originální formu: on sám jej například vidí v tom, jak “urážlivě” se o něm píše v internetových diskusích. (Je vůbec nutné dodávat, že při použití takového měřítka je v Česku utlačován prakticky kdokoliv, kdo se nějak veřejně projeví?) Nicméně místopředseda sdružení Petr Bahník má ještě originálnější formulaci: „Nemůže vykonávat práci, na kterou má kvalifikaci a kterou by vykonávat chtěl.“

    Pro samé pobouření nad nevolí, která se zvedla proti jmenování Ladislava Bátory náměstkem ministra školství, rovněž jaksi zapomněli, že sami pořádali několik takovýchto „kampaní“: proti Michalu Kocábovi či proti Martinu Janu Stránskému. Druhý jmenovaný byl v době vyjednávání o vládě mezi uvažovanými kandidáty na ministerstvo zdravotnictví a aktivisté D.O.S.T.u v dopise šéfovi véček Radka Johna vyzvali: „Urazil prezidenta, ministrem být nesmí.“ Stránský se podle nich „pokusil veřejně snížit autoritu prezidenta a hlavy našeho státu vyjádřením pochybností o duševním stavu Václava Klause a o jeho způsobilosti vykonávat úřad prezidenta“.

    Čímž se dostáváme k dalšímu kardinálnímu rozporu: „dosťáci“ se zaklínají absolutní svobodou slova, čili svobodou amerického střihu, podle něhož by se neměl trestat žádný názor. Jenže by si rádi tuto výsadu schovali jen pro sebe – někteří signatáři vážně mluví o tom, že by měl být nějaký postih kupříkladu za „urážku vlasti a národa“. Sám Bátora nakonec v minulosti podal trestní oznámení - s přáním poslat ho do vězení - na výtrvarníka Davida Černého za to, že Čechy označil za „zknedlíkovatělou hmotu“. Další podobnou urážkou je pak třeba vyvěšení vlajky Evropské unie na území Česka…

    A podobný selektivní pohled mají i na další svobody. Jeden ze signatářů a řečník na několika akcích D.O.S.T.u Martin Čejka by rád, aby veřejně akce lidí homosexuální orientace typu Queer parade podléhaly jakési „regulaci“. „Měli být pouze nějaký vyhrazený prostor, kdo se má na to dívat, je to minimálně neestetické,“ říká Čejka.

    ——

    Původně vyšel tento článek v Respektu. Zde je zveřejněn s laskavým souhlasem Silvie Lauder.
    ——————

    (Jen doplňuji, že na mne ten výše zmíněný politický turista taky podal trestní oznámení pro úplnou kokotinu - kritiku D.O.S.T. na mém vlastním blogu.)

    ——————————————————————————————–

    Bátora se před několika lety účastnil neveřejné antisemitské přednášky

    Bátora se před lety zúčastnil přednášky o “českém protižidovství”

    Václav Klaus: Malá česká hilsneriáda aneb další případ diktatury politické korektnosti

    ——————————————————————–

    DODATEK

    Hradem uctívaného vizionáře ABB tento článek inspiroval k freudovským fantaziím, chlapec se dal na čuňárničky a zírání do výstřihů. Všichni jsme věděli, že to s ním nedopadne dobře, ale rozpad jeho ososbnosti postupuje rychleji, než jsme čekali.  Za povšimnutí stojí též géniova zmínka o poškození číchsi dobrých jmen. Ať čtu, jak čtu, dobrá jména nikde nevidím:
    ——————————————
    Hluboký výstřih Silvie Lauder

    Adam B. Bartoš

    novinář

    V minulém komentáři jsem se věnoval spoluúčasti MF DNES na kmotrovském puči v ODS. Možná jsem byl ale až příliš přísný. Jaroslav Kmenta si totiž nestrká diktafon do záňadří…

    Hluboký výstřih Silvie Lauder

    Snažil jsem se tehdy kulantně naznačit, že role MF DNES v současné krizi je přinejmenším sporná a že otázky po tom, do jaké míry jsou novináři Mladé fronty ve vleku jistých politických skupin, jsou zcela na místě.

    Ladislav Jakl si ale nebral servítky a řekl to naplno - MF DNES otiskuje to, co jí intrikáni a manipulátoři přinesou. Jde o klasický příklad mediální mystifikace politického bulváru pod značkou MF DNES, doplnil ho Petr Hájek.

    Kdybych ale udílel ocenění “Mediální pšouk 2011″, ještě bych se zamyslel, zda první cenu nedat místo Kmentovi redakci Respektu. Nebo jí dát alespoň cenu hned druhou.

    Pan Kmenta totiž píše, co intrikáni přinesou (a je pravda, že si to pak ještě následně ověřuje, takže to pak chvíli trvá, což v tomto případě trvalo tak dlouho, že s ověřováním skončil až teprve před dvěma týdny a vše publikoval ve chvíli, kdy úplně čistě náhodou Respekt přišel s kauzou Škárky), kdežto v Respektu si zřejmě vymýšlejí přímo a sami, aniž by jim to musel někdo nosit.

    Nenarážím teď ani na Škárkovu kauzu (jakkoli je v nedávné krizi součinnost protopolánkovské MF DNES a knížecího Respektu zřejmá), ale na jiný text z tohoto pravdoláskařského týdeníku, který šíří Humanitu podobně umanutě jako graficky a obsahově ne příliš nepodobná Strážná věž.

    Na mysli mám článek Silvie Lauderové (která si nevím-proč nechává říkat Lauder, zřejmě smýšlí kosmopolitně či feministicky, ale já ji budu pěkně po bátorovsku přechylovat) o občanském sdružení Akce D.O.S.T.

    Nemám chuť ani potřebu zde polemizovat s jejím způsobem psaní ani s konkrétními podpásovými útoky ve zmíněném textu. Uvedu jen dva nejskandálnější fígle, které použila.

    Za ten jeden možná ale nakonec nemůže. Nejspíše to zavinil tiskařský šotek, protože to by si paní Lauderová zřejmě snad nikdy nedovolila. No považte - Respekt uvede dlouho avizovaný článek o D.O.S.T.u na přední stránce titulkem “Všichni Klausovi neonacisté”. To je na žalobu. Sprostější útok si snad nikdo už vymyslet nemůže. Být panem Bahníkem, Čejkou, Semínem a Bátorou, o kterých je v článku řeč, podal bych ihned hromadnou žalobu pro urážku na cti a poškození dobrého jména.

    Mám pro to dvojí vysvětlení a nevím, které je pravdě blíže. Paní Lauderová si je možná natolik jistá silami, které ji chrání, že píše tak, jako by si do úst neviděla. A jako správný žurnalista z Respektu a zároveň příslušnice vyvoleného národa - vychována v postholokaustové éře - vidí za každým vlastencem a národovcem neonacistu a tyto termíny jí splývají. Puzena nenávistí ke všemu, co je napravo od středu (ač Hitler byl od středu doleva), prožívá při každém setkání s konzervatismem zatmění před očima, se kterým se její intelekt zřejmě není schopen vyrovnat.

    Takové vysvětlení se mi ale zdá značně nevěrohodné, protože židovský vliv na média je přece - jak všichni dobře víme - jen jednou z mnoha konspiračních teorií a nacionalismus je přece vlastní i židovskému národu, takže co by mělo být špatného na nacionalismu českém?

    Pročež si myslím, že je pravděpodobnějším vysvětlením onen zmiňovaný tiskařský šotek, který zaměnil písmenka. Na titulce asi mělo stát “Všichni Klausovi konzervativci”. Jenomže editoři a sazeči Respektu používají jistý software, jakousi obdobu automatického opravovače chyb (z hlavy si nepamatuji, jak se to jmenuje, NewSpeak 3.0 nebo snad JewSpeak 3.0 nebo něco takového), který červenou vlnovkou vždy podtrhne slovo, které je v redakci zakázané a nabídne za něj přijatelnou náhradu. Slovo ´konzervativec´ je v redakci Respektu sprosté slovo, vnímavý počítač ho začervenil a nabídl automatickou záměnu za schválené a korektní slovíčko. Unavený editor si toho pozdě v noci před uzávěrkou nevšimnul a hloupý titulek byl na světě. V příštím čísle určite najdeme na předposlední stránce nějaké “errata”. Víc bych za tím nehledal.

    Hloupý titulek jsme si vysvětlili, ale co ten hloupý text uvnitř čísla? Tam snad tiskařští šotci museli řádit v celých šicích. Není v mých silách ho celý rozebrat a poukazovat na tendenčnost použitých vět. Ani si nemyslím, že by to bylo účelné. D.O.S.T. se nemusí nikomu zpovídat a před nikým obhajovat a pozorný čtenář si jistě udělal svůj vlastní úsudek.

    Zbývá tedy jen vysvětlit, jak mohl tak skandální text vzniknout. Se všemi zmíněnými pány se znám a proto vím, že jim paní Lauderová volala a domlouvala s nimi osobní rozhovory. A vím také, že se pánové s Lauderovou nakonec sešli a trpělivě jí vše vysvětlovali a to v řádu ne minut, ale hodin. Michal Semín například s redaktokou strávil v rozhovoru dvě hodiny.

    Nakonec se ale z celého dvohodinového rozhovoru v článku objevily tři věty. Totéž v případě Martina Čejky, kterého nechala Lauderová říci dokonce jen jednu větu. Na místě, kde měly být jejich autentické citace, které by čtenáři umožňovaly pochopit myšlenkový svět konzervativců, čteme jen Lauderové stokrát omleté fráze o extremismu, neonacismu a vystěhování Cikánů do Indie. Je to už trapné.

    Co si o tom myslet?

    Chtěla snad paní Lauderová, nebo možná její nadřízení, vydat článek, který autentickou konzervativní platformu D.O.S.T. vykreslí v co nejvíce nahnědlých barvách (hnědá je v médiích oblíbená barva, hned po duhové). Měla článek už dopředu napsaný a rozhovory se odehrávaly jen, aby se neřeklo?

    Nebo to nebylo zadání z redakce, ale paní Lauderová takto sama uvažuje a katolíky z duše nenávidí (hlavně ty tradicionalistické) a píše o nich předpojatě? Nenávidí euroskeptiky a píše o nich posměšně? Nenávidí konzervativce a píše o nich urážlivě? Nenávidí vlastence a píše o nich se záští?

    To se mi nechce věřit. Mám pro paní Lauderovou slabost. Ač není jihočeskou selkou, je to kus pěkné ženské a nevěřím, že by byla něčeho takového schopná. Navíc - pracuje přeci v Respektu, který už podle svého názvu vždy a za všech okolností respektuje odlišný názor.

    Vysvětlení tedy musí být mnohem prozaičtější. Jedno bych měl.

    Lauderová se sice s pány sešla, tvářila se na ně jako milius a setrvala s nimi v několikahodinových debatách, ale tentokrát jí nahrávací zařízení zapadlo do výstřihu tak hluboko, že se nic nenahrálo (nahrávání z výstřihu je totiž specialitka v redakci Respektu, viz kauza Škárka). Když pak přišla domů, diktafon vylovila a chtěla si záznam přehrát, nebylo na něm nic slyšet - jen tlukot jejího srdce. Marně pak lovila v paměti, co to ten Semín / Bátora / Čejka / Bahník říkali, ale nemohla si vzpomenout. Tak se do toho pustila sama a sepsala to popaměti. Sepsala to, jak nejlépe uměla.

    A protože paní Lauderová už ani nepotřebuje zmiňovaný počítačový software na korektury, neb si ho osvojila natolik, že jí v mysli ta správná slovíčka a slůvka naskakují automaticky sama (říká se tomu autocenzura - psát tak, aby se to Bakalovi, Sorosovi a dalším líbilo), vyplodila článek, o kterém je řeč. Myslela to přitom dobře, upřímně.

    Tak to asi nejspíše bude. Žádná židovská protinárodní propaganda, žádné spiklenecké teorie, ani pouhá obyčejná pravdoláskařská nenávist ke Klausovi a všem, kteří se pohybují kolem něho.

    Cherchez la femme. Může za to jednoduše velký výstřih Silvie Lauder a jeden příliš zapadlý diktafon…

    Pro Prvnizpravy.cz
    Adam B. Bartoš

    ——————————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 15:00

  • 13 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      Tak teď už se nespikávají jen Bilderbergové, Zednáři a Pravdoláskaři!!! Teď už se spikávají otevřeně ž/Židé. Zítra se spiknou Židobolševici a Židozednáři a bude jasné, kam jsme došli. Z II.republiky do protektorátu BMM.Do III.Říše.
      Divná věc. Vždycky jsem byl přesvědčen, spolu s učením Abrahamovských náboženství, že čas je třeba vnímat lineárně. Ale tohle vypadá jako bych uvažoval v intencích cyklického času Babyloňanů, Dálného východu a předkřesťanské Jižní Ameriky. Oni tam taky měli či mají v kalendářích období, kdy vládnou démoni nebo zlá božstva.
      Doufám, doufám a ještě jednou doufám, že se Klaus nezačne chovat slušně a všichni tihle Klausmani (podle vzoru Klansmani = členové KKK) s koncem jeho mandátu půjdou na politické smetiště spolu s ním. A že pak zas naskočíme na starou dobrou Abrahamovskou linearitu.
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Nevím, jestli platí linearita času, možná spíš ve smyslu duchovního úpadku. Největší hrůzy proběhly před 70 lety. Ti staří Babylóňané a Indiáni věřily v opakující se cykly času, který vždy po éře trápení a válek přináší osvobození a obnovu, oni sice zabíjeli, ale měli také naději, že přijde doba míru a harmonie, a toužili po ní. Vraždění v chladné, lhostejné a zbabělé odlidštěnosti, vraždění jako cíl a smysl dějin rozvinuli až lidé ve 20. století. A cestu jim připravili zbabělci, kteří sice sami nikoho nezabili, ale jen psali nenávistné články podobně jako teď Bartoš. Tihle demagogové svými manipulacemi, pomluvami a lhaním umožnili vzestup a rozmach satanských systémů nacismu a bolševismu, o jakých se dávným civilizacím ani nesnilo.

    • Ondřej Wolf Says:

      Málo si chceme pamatovat, ještě míň se z toho poučit a úplně nejmíň pak podle toho poučení zkoušet žít.
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Jak židovská komunita vnímá žhářský útok ve Vítkově - Náboženství (Český rozhlas)
      http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/714233

    • Ondřej Wolf Says:

      Rozdíl je v možnostech které mají (zatím), v míře toho, co v rámci těch možností dokážou způsobit. Rozdíl je i v tom, že ti dnešní nemají svého Hitlera a tu jeho suitu. Pořád musí vystačit s tehdejším.
      Rozdíl ale není v duchu tehdejších a dnešních. V nenávisti a nenávistnosti, v přitakání zlu, v ochotě řídit se jím.
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Někteří Židé mi říkají, když čtou věci od dosťáků, že není otázkou, ZDA se zopakuje šoa, ale KDY.

    • Ondřej Wolf Says:

      Nedivím se jim.
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Ani já ne.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Všimla jsem si, že Jan Pavel II. má narozeniny den po mně, tak si na něj vzpomenu, až budu slavit a připiju mu, že ještě z nebes tak vytočil Bartoše. Karol Wojtyla je opravdu frajer!

    • Věra Tydlitátová Says:
    • Věra Tydlitátová Says:

      Bátora a Bartoš otevřeně zaútočili na české Židy a začali jim vyhrožovat:
      http://vera-tydlitatova.eblog.cz/ladislav-batora-a-spol-vyhrozuji-zidum

    • Ondřej Wolf Says:

      Ten Semín tak kecá, že se mi z toho červená i počítač. Jako “odborník” na židovský Talmud teď stejným způsobem fušuje i do protestantského pojetí Večeře Páně. Tedy, nejdřív má závěr, pak podle něj dolaďuje “důvody, podklady, důkazy”.
      Jeho sentence o Halíkovi, Malém, Vlkovi i Havlovi jsou vlastně jen osobním pokračováním téhož.
      Semín je stejný odborník na ekuménu, jako byl Boblig z Edelstadtu “religionista”. Fuj!
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      No žádný Šalomoun to opravdu není :-)

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy