• Co je víra? Na to existuje mnoho odpovědí. Často bývá víra zaměňována s náboženstvím, s  rituály a obětní praxí, s konáním, které bylo od nejstarších známých dob sjednocující a politickou záležitostí klanu a obce. Tak bylo duchovním věcem rozuměno od již pradávna, od úsvitu věků. Víra, nebo alespoň její reflexe  ale označuje poněkud odlišnou duchovní sílu, která souvisí se zrozením moderního člověka jako jedinečného individua odpovědného za sebe sama před absolutním transcendentním nárokem.

    iza11_6_dss

    .
    Někdy okolo 6. století před křesťanským letopočtem nastala z nám dosud neznámých příčin zvláštní proměna myšlení, kterou nazývají filozofové, historikové, religionisté a biblisté dobrou osovou, nebo etickým zlomem.

    Pojem doba osová(Achsenzeit) označuje dobu vymezenou přibližně lety 800 a 200 př. o. l. , kdy v několika na sobě nezávislých kulturách euroazijské oblasti téměř současně povstaly filosofické a náboženské představy a učení, které dodnes tvoří základy moderního myšlení. Podle filozofa Karla Jasperse (1883 – 1969) osová doba znamenala položení duchovních základů lidství. Vznikly základní hodnotové a vztahové vzorce, pojmy a kategorie, ve kterých lidstvo myslelo během celých následujících dějin a ve kterých myslí dodnes.

    V Indii s vystoupením reformátora Máhávíry a Gautámy Buddhy, v Číně se sepsáním filosoficko-náboženského spisu Tao te ťing legendárním mudrcem Lao-c’ a vystoupením Kchung-fu-c’, V Izraeli s působením velkých literárních proroků, Izajáše a jeho žáků, Jeremjáše a Ezechiele, v Persii s učením Zarathuštrovým a v Řecku s učením významných filozofů, jejichž dlouhá řada, v níž vyniká skeptik Xenofanés z Kolofonu, vyvrcholila Platónem, vznikl „moderní“ nábožensko-filosofický pohled na svět. Toto vykročení k absolutnu či, jak je Karl Jaspers nazývá, zduchovnění, způsobilo podstatnou proměnu lidstva a porozumění dějinám v nám známém smyslu.

    Podstatou této proměny, jež z ne zcela zřejmých důvodů začala právě v tzv. osové době, je sebeuvědomění člověka jako mravně odpovědného jednotlivce a s tím související objev lidské subjektivity, svobody, individuální odpovědnosti, morálky a svědomí. Člověk, nyní jako pouze svému božstvu, Bohu či svědomí odpovědné individuum, tak postupně ztrácí oporu celé obce a jí samozřejmě sdíleného mýtu a tradice. Ty nyní individualizovaný člověk vnímá kritickým pohledem a nezbývá mu než se orientovat podle svého vlastního rozumu a mravního citu. Jako svobodný plně odpovídá za svá rozhodnutí a za své činy a je si vědom svého jedinečného podílu na vytváření dějin. Může ještě pociťovat tíživost neodvratného osudu, ale bouří se proti němu, jak to ukazují antické tragédie Aischylovy, Sofoklovy a Euripidovy, v této vzpouře pak nachází heroickou důstojnost, která jej činí partnerem dokonce i pro bohy.

    Další moderní autoři, například německý klasický filolog Wilhelm Albrecht Nestle (1865 - 1959) hovoří o této „revoluci starověku“ jako o důležitém kroku „od mýtu k logu“, Bruno Snell hovoří o „objevu ducha“, filozof a spisovatel Arno Schmidt (1914 – 1979) o „zrodu logu“, či v souvislosti se vznikem řeckých polis píše Jan Patočka (1907 – 1977) své teze o „počátku dějin“ a Christian Meier píše o „vzniku politična“. Podle pojetí Jana Patočky spočívá význam této změny paradigmatu v tom, že podle novátorského Platónova učení je hlavním úkolem filosofujícího člověka „péče o duši“. Český religionista Jan Heller (1925 –2008) nazývá tuto proměnu, kterou klade do užšího časového vymezení než Karl Jaspers, totiž do 6. století př. o. l., kdy se mimo jiné proměny náboženského paradigmatu v různých částech Starého světa, izraelské náboženství v babylónském zajetí transformovalo v judaismus, „etickým zlomem“.

    Více o etickém zlomu:

    Jaspers, Karl. Vom Ursprung und Ziel der Geschichte

    Patočka, Jan. Kacířské eseje o filosofii dějin

    Heller, J.; Mrázek, M. Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženstvích.

    Karen Armstrong, The Great Transformation: The World in the Time of Buddha, Socrates, Confucius and Jeremiah

    Patočka, Jan. Kacířské eseje o filosofii dějin

    Patočka, Jan. Evropa a doba poevropská

    Dále in:

    Tydlitátová, Věra: Dějiny přemýšlení o náboženství a víře. Západočeská univerzita. 2011.  212 stran. ISBN: 978-80-7043-939-5, EAN: 9788070439395

    Knihu můžete objednat ZDE

    —————————

    V biblické interpretaci jsou hlavními nositeli tohoto nového myšlení převážně proroci.

    Spravedlnost a zbožnost již nespočívá převážně v doslovném dodržování obětní praxe na určitém místě a už vůbec nesouvisí s původem, nebo klanovou (národní či rasovou) příslušností věřícího.  I to je něco, co si mnozí lidé neuvědomují ani dnes. Spravedlnost a zbožnost, cdaka, je v biblickém, a zejména v prorockém nároku na každého člověka zcela prostá: zvláštní ochrana těch, kdo jsou ve společnosti znevýhodněni, kdo jsou slabí a vyčlenění. Jestliže tedy i nyní v naší době kdokoliv o sobě tvrdí, že je věřící, ale není ochotný dodržet několik základních zásad, věřící není, je jenom pobožný. Možná prožívá příjemné pocity sebeuspokojení, ale Bůh o jeho pocity nestojí.

    Biblické texty mluví v tomto smyslu naprosto jednoznačně:

    -

    “Bůh zjednává právo sirotku a vdově.” (Dt 10,18);

    “Nesmíš odepřít spravedlnost cizinci nebo sirotkovi, nebo brát do zástavy majetek vdovy.” (Dt 24,17);

    “Když budeš sklízet ze svého pole a zapomeneš na poli snop, nevrátíš se pro něj. Bude patřit bezdomovci, sirotku a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při každé práci tvých rukou.” (Dt 24,19);

    “Ať je proklet, kdo odpírá spravedlnost cizinci, sirotkovi a vdově. (Dt 27,19).

    “K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů. Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří? Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy” (Iz 1, 12-17);

    “Toto praví Hospodin: Uplatňujte právo a spravedlnost, vysvobozujte oloupeného z rukou utiskovatele, netýrejte bezdomovce, sirotka a vdovu, nedopouštějte se násilí, neprolévejte na tomto místě nevinnou krev.” (Jer 22,3).

    —————————————————————————————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 6:00

  • 5 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      A verše Dt 24, 10-13 jsou zase v ostrém kontrastu s naším pojetím exekutora. Nevím nevím, zda se ještě smíme bez uzardění odvolávat na křesťanské či židovsko-křesťanské kořeny naší civilizace.

      10Když poskytneš svému bližnímu nějakou půjčku, nevejdeš do jeho domu, abys na něm vymáhal zástavu.

      11Zůstaneš venku a muž, kterému jsi půjčku poskytl, vynese ti zástavu ven.

      12Jestliže je ten muž zchudlý, s jeho zástavou neulehneš.

      13Vrátíš mu zástavu při západu slunce, aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. To bude tvá spravedlnost před Hospodinem, tvým Bohem.

      Ondřej

    • vlaďa Says:

      Jeremiáš z Google: http://online.bible21.cz/bible.php?kniha=jeremias

      26 V mém lidu se najdou zločinci,
      číhají schovaní jako ptáčníci,
      nastražili past, aby lidi lovili.
      27 Jako je plno ptáků v kleci,
      tak jsou jejich domy plné lsti.
      Takhle dosáhli moci a bohatství,
      28 vypasení jsou a otylí.
      Předhánějí se svými zločiny,
      o spravedlnost nestojí,
      práva sirotků neprosazují,
      nehájí chudé v jejich při.
      29 Copak je mohu nechat bez trestu?
      praví Hospodin.
      Copak je nemám stihnout pomstou,
      když je ten národ takový?

      30 Co se to v téhle zemi děje?
      Hrůza! Děs!
      31 Proroci prorokují lživě,
      kněží vládnou na vlastní pěst
      a můj lid to takhle miluje!
      Co si však počnete nakonec?“

      Vzhledem k stáří textu je zarážející, jak se popis stavu tehdejší společnosti shoduje s naší současností. Z budoucnosti mrazí…

    • Věra Tydlitátová Says:

      Bingo! On ten Jeremjáš byl prostě Někdo.

    • vlaďa Says:

      Jeremiáš věděl i o “Ptáčnících”. To snad ani není možné…ale je to fakt :-)
      U Ptáčníků je ten zakopaný pes.

    • Ondrej Pelikan Says:

      Ďakujem. Príjemné čítanie to bolo :-)

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy