• Amida na sněhu 22.03.2010

    amida-8

    Nad polem rozestlaným zní kvílení dravce

    Červánky sefíry Soudu zalévají lesy

    Ta tichá země je obrazem hlubiny zmaru

    Jak lůžko toho kdo již nepovstane

    Když přestaneme důvěřovat člověku i Tobě

    Když Poznání jako mráz duši vypálilo

    Je už na čase zemřít

    Dát prostor novým snům a odejít pryč tiše

    Pokorně uznat že tenhle život byl omyl

    V horečkách blouzní naše dávná víra

    Že už zde na zemi můžeme potkat Tebe

    Z ran světa proudí duše otrávená

    K smíchu jsou ti kdo putovali k vodám

    Kdo hledali prameny ve vyprahlých pouštích

    Kdo věřili moudrým slovům věštců

    Kdo vyměnili poslední halíř za písničku

    Volání káněte je připomínkou konce

    Na tomto světě už nedrží mne nikdo

    Na nemoc k smrti nezná člověk léky

    Neztiší bolest žádná bylina polní

    Rostlinu života pozřeli dávní draci

    Pod sněhem uschla jako každá tráva

    Jak jabloň u silnice zasažená bleskem

    Zůstane černá jak loňské černobýly

    Výrokem Soudu onemocněla země

    Jak hrozné byly činy lidí Pane

    Že otevřely brány Tvého hněvu

    A zmírají i stromy spolu s námi

    Požehnaný jsi Pane uzdraviteli mocný

    Ty léčíš rány na čelo kladeš ruku

    Uzdrav nás prosím soucitný Rofe cholim

    -

    /15.3.2010/

    ——————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:40

  • Comments are closed.

 

Září 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy