• Ó podivuhodné stromy, moji staří přátelé, které jsem ctil, když člověk ve mně vzbuzoval odpor, a které jsem od té doby začal milovat ještě čistší oddaností.
    Kéž nikdy nezapomenu vašeho mužného příkladu.
    S rozpřáhnutými pažemi jste pevně zakořeněné hluboko v tmách země, naší matky živitelky. Neúnavně a bez přestání směřujete vzhůru k věčné svobodě slunce a nebe.
    Bez pokoření zůstáváte klidně na… místě, nad nímž vládnete svým požehnáním. A i když osud vámi zatřese a zlomí vás ve vaší hrdé marnosti, jste ještě stále krásné.
    Naučte mne bratři tak žít, tak umírat.

    stromy
    ———-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Červenec 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  

Archivy