• Pokud jste si zkoušeli číst začátek knihy Berešit, neboli Genesis, možná vás již napadly různé otázky. Pravda je, že zrovna počátek Tanachu je z hlediska gramatiky dost obtížný.

    wellhausen

    V první kapitole zatím nemusíme řešit jedno úskalí, které nás ale čeká již ve 4. verši 2. kapitoly Genesis, tedy na začátku takzvané Druhé zprávy o stvoření. Známý německý biblista Julius Wellhausen podle nápadné změny stylu textu vyvodil závěr, že autory této legendárnější a výpravnější verze příběhu stvoření je skupina redaktorů, která působila asi v 10. až 9. století před obecným letopočtem, zatímco samotný počátek Tanachu, který je jakýmsi slavnostním liturgickým prologem, sepsali kněží v polovině 5. století před obecným letopočtem pod vlivem babylónské kosmogonie, respektive v polemice s babylónským pojetím nebeských božstev známým z eposu Enuma eliš. Wellhausen nalezl v textu Tanachu čtyři styly psaní a vyvodil z toho teorii, že tyto čtyři soubory různých textů mají čtyři autory, prameny.  Samozřejmě nemyslel na nějaké jednotlivé pisatele, spíše na písařské a vykladačské školy působící v různých dobách. Tuto teorii nazval pramenná teorie. Jednotlivé prameny nazval podle užívání božího jména  a podle hypotetických redaktorů. Tato teorie byla od Wellhausenovy doby mnohokrát kritizována, doplňována, rozvíjena  a přebudovávána, ale její základ má stále platné jádro.

    Trochu předběhneme a podíváme se na Wellhausenovo tradiční členění pramenů Tanachu:

      Jahvista (používající pro Boha označení JHVH (יהוה)) působil v 10./9. století př. n. l. v jižním, Judském království a napsal první, nejstarší dějiny. Označuje se písmenem J.
      Elohista (kdysi E2; pro Boha používá označení Elohím (אלהים)) žil v 8. stol. př. n. l. v severním, Izraelském království a napsal na Jahvistovi nezávislé dějiny. Označuje se písmenem E.
      Deuteronomista, autor Deuteronomia, je svázán s Jóšijášovou reformou v roce 622 př. n. l. Označuje se písmenem D.
      Autor tzv. kněžského kodexu, označovaný písmenem P (z německého Priestercodex), působil po exilu a jeho dílo je silně poznačeno poexilním legalismem. Působil někdy na přelomu 6. a 5. stol. př. n. l.

    —-

    A proč se tím nyní zabýváme? Čteme-li totiž od počátku knihu Berešit, objevíme hned dvě z božích jmen. Na začátku Tóry je jméno Elohim (je to hned třetí slovo Tóry) a ve Druhé zprávě o stvoření je tetragram JHVH. A pro četbu je důležité vědět, že tetragram JHVH je ono jméno, které je tabu, které se nečte. Je to to jméno, podle kterého Wellhausen nazval hypotetický pramen Jahvista. Proti čtení JHVH jsou dvě námitky, jedna tradiční, druhá odborná. Tradiční námitkou je respekt - toto jméno Židé nevyslovují nikdy nahlas, směl je vyslovit pouze velekněz jednou za rok o svátku Jom Kipur v temnotě  velesvatyně. Dokonce přesné znění toho jména údajně znalo jen několik zasvěcenců (pamatujete? Samohlásky se nepsaly).  Bylo to teologické opatření proti magické manipulaci svatým jménem, ale také vyjádření nejvyššího respektu k poslednímu nepoznatelnému Bytí. Někteří religionisté  a historikové si s tím hlavu nelámou a píší i vyslovují toto jméno bez rozpaků s odvoláním na nenáboženský diskurs, v němž se pohybují. Já dávám přednost respektu a pokoře a ani ve světském kontextu vyslovování tohoto jména nemám ráda. Dalším důvodem je ovšem i důvod odborný. Vzhledem k tomu, že výslovnost božího jména nebyla všeobecně známa a po zničení Jeruzalémského chrámu v roce 70 zanikla tradice každoročního vyslovení tohoto jména ve svatyni, nikdo dnes správnou výslovnost nezná. Takže i kdybychom ono tabuizované jméno vyslovili, je možné, že vyslovujeme jenom nesmyslný zvuk. Odborná skepse tedy rovněž radí ke zdrženlivosti. U psaní nejsvatějšího jména nejsou omezení tak striktní, ale zbožní Židé se vyhýbají i napsání tetragramu, někdy i jiných svatých jmen.

    images6

    A jak tedy budeme tento znak číst? Nejběžnější je v prostředí nepříliš ortodoxním a vůbec světském číst ADONAJ (tedy Pán, Hospodin), velmi zbožní Židé, zvláště v aškenázské tradici čtou ADOŠEM, HAŠEM a podobně, aby se vyhnuli také již nábožensky příliš exponovanému ADONAJ. Záleží tedy jenom na vás.

    V knižních vydáních Tóry (nikoliv ve svitku) je toto jméno vokalizováno takto:

    jehova

    Přečte-li laik takto vokalizované souhlásky, vysloví slovo JEHOVA, tedy tvar tolik oblíbený u jisté náboženské společnosti, ale jinak naprosto nesmyslný zvuk. Dávní punktátoři totiž vložilo do tetragramu samohlásky slova ADONAJ, aby upozornili čtenáře, že má vyslovit toto náhradní svaté jméno.

    Boží jména jsou téma na mnoho hodin, ale musíme se také dostat k naší hebrejštině, takže až zase někdy jindy. Jen na okraj: sloveso býti (HVH) má podobné tvary, samozřejmě, že ty normálně čteme, jen dávejme pozor na nepatřičnou záměnu.

    —–

    kaligrafie.

    Neodlučitelné předložky

    Hebrejština skládá slovíčka podobně jako matematické nebo fyzikální vzorečky, nebo jako kostičky lega. Nejprve musíme identifikovat kořen slova, ten je v základním tvaru zpravidla tříkonzonantní a nese význam. A k němu patří předpony a přípony, které spolu s vokály tvoří gramatický tvar, ale někdy i celou větu. Například se neodlučitelně připojuje spojka “V-” (Vav), která znamená české “a” nebo “i,” nebo určitý člen “H-,”  který se píše jako Hej.

    Začneme neodlučitelnými předložkami, které na první pohled také vypadají jako součást slova. Začínáme jimi jednak proto, že to je poměrně jednoduchá věc, ale hlavně proto, že jednou z nich začíná celý Tanach a narazíme na ni tedy ihned při otevření prvního čtení. Je to ono známé písmeno Bet ve slově Berešit. Mystický výklad říká, že toto písmeno bylo vyvoleno, aby zahájilo celou Tóru z toho důvodu, že je otevřené, a tedy umožňuje oněch sedmdesát, až nespočet výkladů Tóry, které čekají na každého čtenáře. Prozaicky vzato, jde o neodlučitelnou předložku “B-” je to znak, který znamená české “v” někdy jde o instrumentál, pomocí čeho, čím atd.  Tedy:  “V počátcích stvořil…” Další předložkou je “L-” (Lamed) a znamená “k” nebo “do”, tedy směr, označuje ovšem i 3. pád.

    K neodlučitelným předložkám řadíme také částici “K-” (Kaf), která znamená “jako”… Najdeme ji například ve jméně Michael: Mi (Kdo) - Ka (jako) - El (Bůh).
    predlozky1predlozky2a
    ———————–
    Tyto tabulky jsou z již zmíněné publikace Jacoba Weingreena Učebnice biblické hebrejštiny. Vidíte, jak zde autor vysvětluje systém samohláskových změn a různých výjimek. K těm se postupně dostaneme, až se podíváme na další neodlučitelná slova, jako je spojka V-, nebo určitý člen H-.
    ————————————————

    photos exposition Besançon Janvier 2010
    ————
    Starší lekce:

    1. Chcete se naučit číst Tanach v hebrejštině?

    2. Chcete se naučit číst Tanach v hebrejštině?

    3. Chcete se naučit číst Tanach v hebrejštině?

    4. Chcete se naučit číst Tanach v hebrejštině?

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Archivy