• V minulých dvou lekcích jsme si trochu trénovali písmenka a čtení slabik. Ale už víme, že některé slabiky se čtou jinak, než je obvyklé. Pro nás, kteří jsme na začátku, se to týká hlavně dvou případů.
    yad and torah

    Jednak je to čtení samohlásky kamec jako o a nikoliv jako a, to se označuje jako kamec chatuf.
    Dále je to již zmíněné patach furtivum - vplížené patach, které se čte před souhláskou a nikoliv po souhlásce.
    Ale než se pustíme do teorie, pro osvěžení si poslechněme, jak zní Áronovo požehnání, neboli velekněžské požehnání (Bitkat kohanim) v originále :

    Video: BIRKAT KOHANIM

    Kamec chatuf

    Samohláska Kamec se většinou čte jako a, ale někdy se čte jako krátké o. Prý před tisíci lety masoretáři vyslovovali Kamec jako jakési otevřené ó, něco mezi dnešním á a ó, Kamec chatuf se lišilo pouze délkou, bylo krátké.  Dnes ovšem vyslovujeme prakticky dvě rozdílné hlásky.  Řídí se to vcelku jednoduchým pravidlem, pro praxi je ale lepší naučit se známější slova číst jako celek se správnou výslovností, abychom nemuseli o každé slabice přemýšlet. Zajímavé je, že Kamec chatuf se v celém Tanachu vyskytuje v 630 případech.

    Pokud se tedy samohláska Kamec objeví v zavřené a současně nepříznučné slabice, čteme je jako o, ve slabice otevřené, nebo pokud je slabika sice zavřená, ale přízvučná,  čteme a. Přízvuk je ve většině případů v hebrejštině na konci slova.

    Kamec chatuf se vyskytuje v některých velmi frekventovaných slovech, proto je třeba na toto pravidlo pamatovat. Brzy poznáme slova jako kol (každý, celý), chochma (moudrost), cohoraim (poledne)…

    kamec-chatuf

    Jsou ovšem i komplikovanější případy. Tam, kde bychom mohli váhat, zda jde o slabiku zavřenou, nebo otevřenou, bývá vloženo znaménko, které vypadá jako krátká svislá čárka umístěná vedle dolní samohláskové značky. Nazývá se Metek - “uzdička” - a označuje vedlejší přízvuk. Tím zachovává výslovnost samohlásky, u které stojí. Takže chrání i výslovnost vokálu Kamec, a ten pak čteme jako a:

    metek1

    Patach furtivum

    Říkali jsme si, že slabiky se v hebrejštině tvoří tak, že se pod souhlásku napíše znak samohlásky, která se pak čte po souhlásce. Výjimkou je případ, kdy se na konci slova objevují hrdelnice Chet, Ajin, nebo punktované (s dagešem) Hej tvořící slabiku s patachem. Pak čteme nejprve samohlásku patach jako krátké a - a teprve po ní koncovou souhlásku. Tedy ruach, mizbeach, mašiach, noach, nosea, ješua, madua, gavoah a tak podobně. Jméno Noach (přepisované do češtiny jako Noe) tedy nemůžeme číst “Nocha.”

    Následující tabulka to ukazuje velmi názorně:

    patach-furtivum

    A nyní už můžeme číst:

    cviceni1

    Obě tabulky jsou z tohoto ZDROJE

    ————

    lrg_tora_scroll_with_einstein_equation

    ————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 4 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy