Toulání se slovy

Ovíjím tvůj vlas okolo prstu

Nejčistší kov

Parafrázuji roztomilý komentář rozzlobené Brianovy matky Mandy v podání nepřekonatelného Terry Jonese z filmu Život Briana. Brianova matka plísní svého nesmělého syna ve chvíli, kdy ten chudák myslí na všechno možné, hlavě na politiku, ale na sex náhodou vůbec ne. Připomíná mi to některé naše puritánské aktivisty.

Minule zveřejněný článekProč mám rozpaky nad antijochovskou peticí zveřejněný nejprve na Deníku Referendum vyvolal bouřlivou diskusi. Podstatou mého článku byly zhruba tři myšlenky…

Roman Joch stojí na zcela protichůdném břehu než já, zastává názory, které jsou v příkrém rozporu s mými ideály a jeho argumentaci považuji za demagogickou. Zcela chápu, že jeho zvolení za poradce v oblasti lidských práv lze pokládat pouze za výsměch a provokaci, za demonstraci moci a síly vítězů voleb. Nesouhlasím s ní a domnívám se, že přispěje k další demoralizaci společnosti.

Převzto od Fedora Gála
—————-
Natálie Kudriková se stala smutným a výmluvným symbolem. Dnes, víc než rok po žhářském útoku ve Vítkově, se tříletá holčička učí znovu chodit, mluvit, smát se. Zatím netuší, co ji čeká. Její tvář, tělo, psychika zůstanou poznamenány. V životě plném překážek bude Natálka potřebovat neustálou lékařskou péči, terapeutickou podporu a vzdělání.
null
Na koncertě zazní i Píseň pro Natálku nazvaná Hranice, kterou si můžete stáhnout na webu skupiny Živé kvety:
http://www.zivekvety.sk/download/Zive_kvety_-_Hranice.mp3
————————————————————-

Člověk jednoho rána spatřil nebe kameny a vodu

Uzřel rozmanité živé bytosti své druhy

Co se děje v této společnosti, aniž je tomu věnována větší pozornost, je znepokojivé. Byla jsem před pár dny u výslechu, protože jsem si dovolila kritizovat praktiky jistých mocných lidí, kteří vesele míří k novodobé formě českého fašismu za potlesku různých rasistů, zakomplexovaných nevzdělanců a kariéristů, kterým naslibovali modré z nebe.

Hnusná zpráva, jako by nestačilo, že už tahle doba je dost nepřívětivá. Sváťa prodělal mrtvici.

Vážení čtenáři,
Možná jste si všimli, že zmizel článek “Paroubek na Hrad!”

Vím, že to není gramaticky správně, ale jsem Jihočech. Všechno je tady na jihu -ovo. A je toho víc. Nejen v tomto blogu. Něco není dobře ani v blogu Ladislava Jakla.

Dlouho jsem se vyhýbala psaní o Paroubkovi, protože jeho jméno je laciným trikem, jak přitáhnout pozornost. Všichni také vědí, že mi ten pán sympatický není a že jej pokládám za hrobaře české sociální demokracie. Ale po posledních zprávách bych jej už na Hradě snesla, ba přivítala.

Což tímto činím. V době, kdy usiloval o stále větší moc, působil pan Paroubek odpudivě. Zvláště jeho námluvy s komunisty byly ohavné. Ale nyní mu opozice velmi svědčí a ukazuje se jako rozumný politik. Ostatně za pomoci komunistů se stal prezidentem i Václav Klaus a za komunisty kandidovala i madam Bobošíková. A kdybychom hrábli do minulosti mnohých dnešních “pravičáků,” našli bychom přehršli rudých knížek. Jiří Paroubek aspoň nikdy komunistou nebyl.

Myslitel

Je zvláštní, jak se po celá staletí v lidech utvrzovala nenávist proti lidem majícím, jako požehnání i cejch, hvězdu krále Davida.

Americký astronaut Neil Armstrong, který stanul jako první člověk na povrchu Měsíce, zde nepronesl jen svůj legendární výrok o “malém kroku pro člověka a velkém skoku pro lidstvo,” ale (pomineme-li běžnou komunikaci s jeho druhy a řídícím střediskem v texaském Houstonu) před tím, než se vrátil zpět do modulu Apolla 11, řekl záhadnou větu, o jejímž významu se přela celá generace jeho krajanů. Před opuštěním měsíčního povrchu se totiž zadíval na vzdálenou Zemi a z jeho úst zaznělo: “Hodně štěstí, pane Gorsky!” (”Good Luck, Mr. Gorsky!”).